Elementa

Vondur

,,Úh? Tario?" 

,,Jsem Dania." 

Opravdu teď neměla čas a rozhodně ani náladu na Dominuse a jeho neuvěřitelně děravou paměť. Co jí už tolik nevadilo bylo, že jí Lili právě hodlala obejmout, takže to velice ráda přijala a nechala se. 

Všichni se mezi sebou vlastně začali objímat a ani si neuvědomili, že se okolo nich něco děje. Něco, co se jim rozhodně nebude líbit. Nebo spíš někdo. 

Vprostřed nádvoří se zjevila osoba. Měla dlouhý černý plášť, který byl na konci ošlehaný plameny. Celý byl vlastně děravý a tato osoba ho nosila zřejmě pouze pro atmosféru. Tento plášť se táhnul až k hrudníku oné postavy, kde se spojil a vytvořil tak něco jako triko-kalhoto-plášť. Prostě to byl takový víceúčelový župan. Osoba měla tvář opravdu vyzáblou. Vyzáblou, a bíolu jako křída. Tvářila se seriózně a kdybychom se na ni dívali déle, všimneme si, že ani nemrkala. Hlava byla téměř holá. Jen pár šedivých vlasů tu vyrůstalo. A na těchto vláscích čněla koruna. Stříbrná koruna, vysázená modrými drahokamy. 

Už je asi jasné, o koho jde, tak to řeknu. Uprostřed dvora stál Vondur. Vedle něj postával nějaký vedle něj malý muž. Pravděpodobně bylo jeho cílem sladění se svým vůdcem, protože byl také oděn do černi. Měl stejný dlouhý triko-kalhoto-plášť, jen koruna mu chyběla. Místo ní měl na hlavě (opět oproti jeho nadřízenému) docela bujnou kštici. Působil vlastně obecně o dost normálněji. Normálně mrkal, byl jen lehce opálený a spíš než děsivě působil komicky. 

Najednou si obou postav objímající se hrdinové všimli. A v tu chvíli si oni všimli i jich. Vondur mohutným hlasem vykřikl. 

,,Jak se sem dostali?!" 

Strážní věděli, že je zle, a už asi minutu zpět, kdy si všimli Vondura, ale i dětí, utekli zadním vchodem. To byl velice chytrý tah. Než nad čímkoli všechny děti vůbec začali uvažovat, Vondur již začal. Ale... S čím vlastně? 

Byl to elementál. Co je elementál? Za vítězství v aréně je možné obdržet nový element, a přesně to se zřejmě povedlo Vondurovi. Kdo má úplně všechny získatelné elementy, je elementál. Jelikož se však často autorem tohoto světa elementy přidávaly. Ono by vás vlastně mohlo zajímat, kdo vlastně ten Vondur je, že? Tak tedy dobrá... 

Psal se rok šest. Šestý rok od samotného vytvoření tohoto monstrózního areálu. Přihlásilo se zde nové dítě. Normálně tu po dobu několika dní studovalo. On se tenhle kluk totiž vážně chtěl stát pravým elementálem, ale jednu noc něco změnilo jeho názor. Zrovna spal. 

Byla tuhá noc. Byla zima a Durián Vondrey se právě krčil zimou ve své posteli. Všechny děti přiřazené k němu na chatku nakonec kvůli moc velkému otravování a ustavičné sabotáži již odloučili z prostor. Byl sám. Ve staré dřevěné chatce. Už třetí den. Bylo to neskutečně děsivé, a když se v takovémto prostředí opravdu bojíte, vystrašíte se samozřejmě neohlášené návštěvy. 

,,Ťuk, ťuk." 

Durián se pomalu a vystrašeně sesunul ze své postele. Krátkými krůčky došel ke dveřím a opatrně je otevřel. Nikdo. Duriánovi musel pochopitelně přejet mráz po zádech. Zamrznul a chvíli se nehýbal. Někdo se toho však očividně rozhodl využít. 

Najednou se před ním objevila temnota a něco ho praštilo do hlavy. Zde vzpomínky končí. Znova se zjevují až o několik hodin později. Durián seděl někde v lese. Už svítalo a před ním ležela jen mapa a tělo nějakého o něco mladšího kluka. Nebyl ani přivázaný. Nikdo z nich. Celé to bylo záhadné. To se však rozhodl Durián neřešit. Pokusil se vstát. Marná snaha. Zjistil, že má zbičovaná záda a jeho únosci se mu pokusili přeříznout tepnu. To bylo opravdu až moc. Kluk, co před ním ležel naštěstí nebyl mrtvý. Ukázal mu mapu na které byl zaznačený bod. Odvodili si, že tady teď asi jsou. Ten druhý kluk mu pomohl se zotavit a postavit na nohy. Trvalo to několik dní, ale Horácio pomohl Duriánovi dobře. Durián se rozhodl že tímto momentem se pokusí pomstít sebe i Horácia a zbavit tento svět takovýchto lidí. Změnil si jméno na Vondur a jeho kolega- Ten zůstal Horácio. 

Postupem času se ale dostal k tomu, že omylem někoho zabil. Ten pocit se mu líbil, a tak to vyústilo v to, že každá osoba, kterou potkal, do večera zemřela. Postupem času si dokonce nabral i vlastní armádu a vybudoval si pevnost. Proč chtěl ale unést královské děti? 

Jak jste mohli vidět, král by za záchranu svých dětí dal vše. A to přesně Vondur požaduje jako výkupné. Království i všechen jeho majetek. Jednoduché. Vystupoval dokonce v aréně pod falešným jménem, a ačkoli to byl student samouk, každý zápas v aréně dokázal vyhrát... 

Z oblasti Vondurových rukou vytryskl silný pramen vody. Tenhle však vypadal jinak než ostatní. A jinak se i choval přistál těsně před Daniinýma nohama a na místě zmrzl. Vondur ovládal síly o kterých se jim třeba ani nesnilo. 

Před pevností bylo pusto. Martin, Calamus i Ingus tam jen tak seděli a čekali, co se dál stane. Vojáci utekli ze strachu před Vondurem, ale to svým novým přátelům tak nějak zapomněli říct. Martin spokojeně dopíjel poslední barel piva a všichni tiše čekali... 

V pevnosti se mezitím urputně bojovalo. Do válčení se zapojili úplně všichni. Dokonce i nějaký kluk Harvey, kterého tam potkali jako dalšího zajatce se zapojil. Možná proto, že nechtěl umřít, ale to je jen hypotéza. Horácio po všech metal oheň. Do toho někdy zakřičel, ale znělo to spíš, jako kdyby kňučel pes. Jeho hlas byl hluboký a nějakým zvláštním způsobem vysoký. Jeho chování bylo značně zženštilé, ale on sám vypadal docela- No dobře, taky zženštile. Celý byl prostě špatně popisovatelný. Hlavním aktérem celého boje byl pochopitelně Vondur. 

Během několika minut dokázal odrovnat toho kluka Harveyho, Dominuse, který se nechal do ledu zamrazit prý "úmyslně"a bohužel právě i Lofta. Působil velice chladně a bez emocí. Když někoho dostal, radoval se pouze Horácio, ale on nehybně stál a jen máchal rukama, ze kterých vždy tryskal všechno možné. Proti těm dvěma stáli už jen Lili a Dania. 

Boj byl neuvěřitelný. Celý ten čas nebylo absolutně jasné, kdo bude vítěz. To se prolomilo když padl Horácio. Padl je velice trefné, protože do blátěné půdy spadnul z vyčerpáním. Už to byl jen jeden na dva. Trvalo to několik nekonečných minut, během kterých se z krásné zasněžené louky stalo bitevní pole. 

Další smutnou obětí se stala Lili. Tentokrát vzdušná rána z Vondurovy ruky dopadla na Lilino tělo s hrozivým žuchnutím. Už jen Vondur versus Dania. Ti, kteří mohli ten souboj sledovali až do konce. Horácio nevěřil, že by mohli prohrát a tak jen spokojeně seděl a celou tu scenérii zpovzdálí sledoval. Právě si chtěl vytáhnout svačinku, když vtom-! 

Žuch! Dania zničená dopadla do bahna. Nastalo ticho. Skoro to vypadalo, jako by se Vondur chtěl začít smát, ale  něco ho zastavilo. Někdo ho zastavil. 

Na Vondurova záda s hlasitým výkřikem dopadl Ingus! Zkřížil ruce a do jeho hlavy valil extrémní proud vody. Kdo to mohl sledovat, s otevřenou pusou a obřím údivem to dělali. Ingus stále křičel. Nepřestával. Začínala to být docela nuda. Vondur nevykazoval žádnou reakci. Ležel v kaluži vody na zemi. Byl asi celý zabalený ve svém plášti. Ingus se lekl. 

,,Já ho zabil?" 

Zděšeně si přiznal. Není se čemu divit. Proud vody co mu do hlavy valil byl až moc silný. I na Vondura. Ingus vyděšeně a pomalu odkryl plášť.  Nebylo zde však nic, co by naznačovalo známky života. Ale mrtvola taky ne. Nebylo tu prostě nic. Ingus pochopil, že asi vyhráli. Stejně to pochopili i ostatní. 

Hromadný výkřik všech zúčastněných přehlušil to nežádoucí ticho. Konečně byl konec? Je to možné? Odněkud vyběhli i Martin s Calamusem. Oslavovali. A kdo by tak nedělal? Byl už konec, do pr-. Čtenáři... Je to už moc dlouhé. Musím ti něco říct. Ta sprostá slova neříkám a pípám, protože... Je to kniha pro děti. Ano. Správně. Slyšíš dobře. 

Byl už konec? Je adekvátní tu dávat otazník? Jaký je smysl života? To a mnohé další se dozvíte v dalším díle! Dalším díle? On vyjde další díl? Nikdo neví... 

(Až na mě)