Elementa

Fešný náramek

,,Co?" Jak už jsem říkal, Ingus by měl s tím, že když se na něj dívá Dania úplně zkoprní a přestane vnímat ostatní realitu něco dělat. To se právě teď bohužel stalo. ,,Ptala jsem se, nepůjdeme to tu trochu prozkoumat?" Do oběda zbývalo asi tři čtvrtě hodiny. A Ingus už se probral, takže, co víc si přát? ,,Jo, proč ne." ,,Super! Tak jdeme!" Vyrazili směrem od domků, které byly po celé ploše náhodně naházené s mezerami asi dvaceti metrů. Teda po celé samozřejmě ne. Celá Zemní zem (Stále jsem nezjistil kdo tento strašný název vymyslel) byla o dost větší, ale nejsem moc na počty. Po padesáti metrech planinky porostlé pouze trávou narazily na listnatý les. ,,Někde poblíž by se mělo nacházet město Terrapole." ,,Jo, ale už bych se radši vrátil. Bude oběd." ,,Jasně, víš že nám budou dělat obědy jenom do tří dnů? Pak už si potravu musíme sehnat sami!" Ingus pokrčil ramena a šel dolů z kopce na kterém stály. ,,Hele, nevíš ty kdy dostaneme ty, no, živly?" ,,Uvidíš." Usmála se na Inguse Dania, a šly zpátky. Došly ke svým domkům které mimochodem byly nezvykle blízko u sebe pár minut před obědem a tak obě skupinky o chvilku později odešly na oběd. Asi vás zajímá co bylo na oběd pokud jste tedy, úchylák na jídlo. A jestli to opravdu tak strašně moc chcete vědět, byl to na ohni opracovaný Cibus s Pullumem a Gallinou. Oběd jedli ve větším domě který byl naopak postavený z kamene a dřeva. Samozřejmě, teda jo, já chápu že "vedoucích" je víc ale aspoň si mohli dát tu jednoduchou práci s tím, postavit učňům domečky sofistikované, jako je mají oni ne? Tedy, právě v tomhle domě byla jídelna i s "kuchyní". Teda, ono se tomu moc nedá říkat kuchyně, proto ty uvozovky.  Byl tam jen zrezlý kotlík pod kterým plál oheň. A taky dřevěný mrazící box ve kterém byly naházené jen nějaké hloupé kostky ledu ve kterých ležely divné ryby které by nikdo z vás ani radši nesnědl. Údajně ale nechutnají tak zle. 

Byl to fakticky velký dům, protože se tam museli vlézt pokoje asi deseti stařešinů a k tomu ještě veliká jídelna. Kupodivu se tam k jednomu stolu vlezlo kolem tří set učňů. Místa ale neměli označené a tak si všichni sedli, kam jen chtěli. Samozřejmě, Ingus si sedl k Danie protože přeci jen, proč by taky ne? Naproti něj si posedal celý domek číslo dvacet čtyři. Ingusovi se sice moc nelíbilo že Dania nějak divně koukala na Lofta, ale co by s tím taky mohl dělat. Po obědě se všichni už začali vracet do domků. Upřímně, dost to začalo připomínat letní tábor, v mnoha ohledech. Ještě předtím než ale všichni učňové odešli, stařešinové měli takové blbé kecy o tom, že pokud se nebudou učňové chovat "dospěle", okamžitě jedou domů. Což všichni tak nějak přehlédli, protože jeden kluk, Dominus, tam dělal nějaký vtipný věci nebo co. Všechny tyhle rozlehlé říše se nacházeli přímo za arénou, do které měli jít asi půl hodiny po obědě. Ingus se už ale tolik nenudil protože, se celou dobu bavil s klukama. Asi vám došlo že byla zakázaná jakákoli elektronika. To je docela logický úsudek mladý čtenáři, když bydlí v kusu hlíny. Wetter jim totiž vyprávěl jednu historku o tom, jak si tu jeden kluk donesl jenom malý foťák. Prý o něm už nikdo nikdy neslyšel. Dost lidí ale ani nevěří že tohle místo existuje. Vstoupit tu můžou jen vybraní, nebo výherci turnaje. 

Po asi tedy půlhodinové pauze, se vydali k budově před kterou byl sraz. Stařešinové se neobtěžovali s počítání dětí, ne. Proč taky jo? Je jedno když se ozve nějaká starostlivá matka a donutí je to tu zavřít, ne! Ehm, no pokračujeme. Až došli k bráně ze které předtím vyšli, šli ještě o kousek dál a došli k aréně, tedy vstupu do ní. Před ní už čekal nějaký mladší pán, měl taky hábit a vlastně to byl stařešina ale, přeci jen. Když je mladý jak by mohl být i stařešina? A až teď si všiml že všichni stařešinové mají na sobě fešné náramky. Byly buď bílé až do žluta, tmavě modré, červené nebo tmavě hnědé. Každý náramek měl ale taky uprostřed takové zlaté kolečko do kterého byl vrytý černý znak elementu. Asi vám došlo jaká barva označovala který element ale ještě pro jistotu. Hnědá - Země, Červená - Oheň, Modrá - Voda, Bílá - Vítr. Mnoho stařešinů ale kromě toho měla na náramku další kolečko, označovalo vlastnictví element, který se odvíjí z toho prvního. Když všichni vešly dovnitř, všichni stařešinové z nějakého důvodu až na toho mladšího zůstaly venku, před arénou. 

Všichni sice asi čekali že proběhne jakási prohlídka arény. To ale nenastalo. Místo toho ale všichni vydechovali úžasem, jak to je skvělé a neuvěřitelné, že to tu je přenádherné! Celou dobu ale dav šel jenom po chodbičce, vysoko po okraji arény. Aréna byla kulatého tvaru a tak ani nešlo zaregistrovat, že zatáčíte. Z chodbičky šlo vidět na celou arénu, protože tam bylo plexisklo. Jediná stavba v celém tomhle světě která, byla postavená pomocí stavebních strojů a tak. Když se konečně došlo na místo, všem byly rozdány právě tyto náramky. Místo toho zlata tam ale byla ocel. Hustý.