Elementa

Ale pšš!

Vězni se prostě chovali jako malé děti. Když se začali hádat, sklidnili se nějakou úplnou blbostí. Loft s Ingusem ale museli přemýšlet ohledně Danii a jejího plánu. Věřili jí a že má pravdu, ale opravdu nevěděli jak se tam dostat. Při vytváření krásné nové a objemné vázy si spolu začali šeptat a asi je přitom zaslechl ten první co se přidal. 

,,Ech. Klucí? Vy chcete zdrhnout?" 

Stále to znělo dosti zábavně, protože měl fakt hluboký hlas a říkal věci, jako malé dítě. Oba se na sebe opět podívali a něco si zase zašeptali. Pokud vás zajímá co si řekli, zde to máte. 

,,Ingusi... Nechceme ho vzít sebou?" 

Ingus se nejdřív zatvářil, jakoby se jeho kamarád asi zbláznil, ale když nad tím tak popřemýšlel, lehce kývnul. 

,,Dobře, ale snad to nebude vadit Danie." 

Loft se pousmál a zašeptal tomu muži. 

,,Asi jo. Můžeš jít s náma. Zkus se stavit zítra ráno kolem sedmý někde u ženský věznice, bude tam naše kamarádka a asi má připravený odvoz pryč. Ale pšš!" 

Dal si ukazováček přes pusu, přičemž se svalnatý vězeň zaradoval udělal to samé. Takhel tam seděli a všichni si mezi sebou šeptali a dělali mističky a všecko dělali strašně dlouho. Už byla tma. Někteří vězni se jí báli a tak už odešli spát, ale většina tu stále seděla, dokud je ve dvě ráno nevyhodila ostraha. 

,,Vstávejte klucí! Hej!" 

Zašeptal povědomý hlas vězně, který znal tajemství. Loft oko po oku pomaličku otevřel, ale to už byl vězeň ta tam a jenom křičel z chodby. 

,,Sejdeme se tám!" 

Promnul si oči a pokusil se pomalu vstát. Zapřel se rukama a ke svému vlastnímu překvapení už stál na nohou. Natáhl ruku k zádům Inguse a žduchnul do nich. 

,,Héj. Byl tu ten cap. Říkal že půjde první." 

Sám to celé říkal dost nedospale, možná proto že nedospalý byl. Ingus provedl stejný vstávací manévr jako předtím Loft, pomaloučku došel až ke mřížím a naklonil hlavu trochu ven, aby viděl na hodiny. Sám pro sebe si čas aby nezapomněl musel říct nahlas. 

,,Šest, třicet šest. Šest třicet šest?!" 

První slova zněla také dost unaveně a ty druhá spíš hodně vylekaně. Oba kluci se do třetice ještě jednou na sebe podívali a okamžitě si začali balit. Téměř nic tu na první pohled neměli, ale támhle se válel kartáček, tam zase látkový kapesník a dohromady toho bylo opravdu dost. Oni sami nevěděli jak se to tam vzalo, ale teď byla priorita to uklidit. Překvapivě to měli do tří minut hotové a tak co nejrychleji utíkali k živému plotu, kde naposledy potkali Daniu. Ta tam samozřejmě nebyla, ale to jim bylo jedno. Utíkali o život. Respektive rok života ve vězení, což by je jistě neuvěřitelně poznamenalo. Skrz keře prostě probíhali a když došli k zídce, rozdělili se. Jenom na sebe kývli, jakoby si četli myšlenky a každý z nich se dostal za zídku jiným způsobem. 

Jelikož byl Loft o něco zdatnější než Ingus, zídku přelezl pomocí výstupků. Tam už na něj čekal právě Ingus, který dokázal o něco rychleji najít průchod. Chvíli tam tak stáli a smáli se jak jsou dobří, ale na to opravdu nebyl čas, tedy běželi dál. Teď už trochu pomaleji, protože si uvědomovali že jsou někde, kde by neměli být. Na obzoru se však objevila veliká věc. Vážně veliká! Byl to gigantický létající balón! Ingus byl z toho úplně odvařený a zpomalil. To se nelíbilo Loftovi a prostě ho chytil za paži. Dania na ně mávla. Bylo brzo, ale ne tolik, aby tu nikdo nehlídal. I tak se to dělo a tak mělo volnou ruku u utíkání z tohoto komplexu. Běželi a běželi, dokud se nezastavili pár metrů před balónem. To proto že si všimli něčeho ještě překvapivějšího. Stálo tam kromě jejich přítele co s nimi měl letět dalších aspoň patnáct vězňů. Ingus to nedal. 

,,Říkal jsem že to nikomu nemáš říct ty hlupáku! A jak ses tu vůbec dostal?!" 

Vězně to očividně naštvalo taky. 

,,Myslíš si že sem úplně vymatlanej?! Ne! Vim o všech těch průchodech! Stejně jako tady kluci a tenhle balon je teď náš!" 

Zařval. Jeho vězeňští kamarádi začali přikyvovat a rozběhli se přímo ke koši. Dania se lekla a okamžitě do něho naskočila. V něm už seděl York, ale až teď se postavil. Změřil si všechny ty vězně vytýkavým pohledem a všichni až na toho hlavního se lekli a utíkali pryč. Ingus s Loftem nijak neváhali a skočili za ostatními. York cosi zapálil, do něčeho foukl a balón se pomalu začal vznášet. Nepřátelé byli všichni jistě ta tam a už je nic netrápilo...