Elementa

Velká akce, operace pokračuje

Kroky se blížili. Už byly za nejbližším rohem. Lili, Inguse i Lofta překvapilo že jdou slyšet pouze jedny kroky a pak jim to došlo. Do chodby vběhla vyděšená Dania. ,,Dělejte k hlavnímu vchodu!" Zařvala na ostatní Dania. Vypadalo to že má v ruce nějaký těžký ocelový kotlík. Ingus k ní přiběhl a chytil kotlík za jedno poutko. Dania rychle pochopila a chytla kotlík za druhé poutko. Lili jim rychle přinesla svíčku aby mohli utéct pryč. Kolem nich už se ozývalo asi třicet dupajících lidí. Byl tu neskutečný chaos. Jediný způsob jak se vyhnout potížím je z budovy utéct zadním vchodem. Lili tam asi znala cestu a tak se spolu s Ingusem a Daniou vydala do nějaké zvláštní cesty která pak ale opravdu následovala ven. Nemuseli by ani tak moc spěchat kdyby ten kotlík tak krásně nevoněl. ,,Díky, Lili. Ale, ty máš taky teď spát ne?" ,,Chtěla jsem jen pomoct." Lili se otočila a zabouchla zadní dveře. Ingus s Daniou nebyli zlí, hned potom co by si trochu dali do nosu by kotlík odnesli zpátky. Všichni stařešinové tohle vniknutí do budovy taky nebrali moc vážně. Po asi patnácti minutách hledání po celém domě se na to vykašlali a odešli zpět do pokojů. 

Ingus s Daniou rychle utíkali dolů z kopce s kotlíkem v rukách. Když přišli před jejich domky Dania se otázala. ,,Půjdeme k vám?" ,,Jasně." Řekl Ingus a vešel s Daniou do jejich domku. Fjoer už spal, ale Wetter si promnul ruce. Oddělal víko od kotlíku, vytáhl si z batohu svoji velkou dřevěnou lžíci a začal usrkovat guláš co se v něm nacházel. Ingus s Daniou si sedli na postel. Dania požádala Wettera jestli nemá ještě jednu lžíci, ten z batůžku vytasil totožnou lřičku a podal jí Danie. Fjoer se důsledkem toho hluku probudil a taky si od Wettera půjčil stejnou lžičku. Jediný kdo stále nejedl byl Ingus který musel přemýšlet o Lili. Pak mu ale zbledl obličej. ,,Loft!" Zakřičel. ,,Zapomněli jsme na Lofta! Bude mít strašný problém." Asi zařval fakt nahlas protože hned potom do domku přišla nějaká holka z domku 23. Dania už sice polehávala ale tohle ji teda pobudilo. Už ale bylo pozdě něco dělat. Kolem budovy chodila asi hromada stařešinů, ti drželi v rukách lucerny a hlídali aby už nikdo do budovy nevnikl. Ingus absolutně nevěděl co dělat, asi to bylo vůči jeho nově získanému kamarádovi zlé, ale lehnul si do postele a usnul. 

Inguse probudil vážně divný zvuk. Bylo to jakoby jste škrtili sokola. Ve skutečnosti to ale bylo jen nějaké vážně divné zvíře. Bylo za oknem, vědecky by byl zařazen jako pták, ale to by nejdřív musel mít zobák. Zhrozil se co se asi stalo s Loftem, Řvaní tohohle ptáka vzbudilo asi jen tenhle domek protože bylo docela slabé. Dania stále zůstala přes noc u kluků a kotlík byl z půlky plný. Rozhodli se že odnesou kotlík zpět a přitom se i podívají po Loftovi. Když rychle přenesli kotlík přes louku do domu, do kuchyně kde ho údajně Dania předtím sebrala, začali hledat Lofta. Plížili se opatrně po schodech nahoru kde pak procházeli chodby. Pak ale narazili na chodbu kde předtím ještě ani nebyli. Na jejím konci byly dveře s označením: Vrchní stařešina. Ingus měl jakési nutkání tam jít. Tak nějak věřil že Loft bude právě tady. Dania řekla že jestli chce udělat takovou blbost, sice s ním nepůjde ale udělá mu u soudu alibi což se Ingusovi docela zamlouvalo. 

Dveře nebyly zamčené, tak je pootevřel aby se tam dokázal protáhnout. V posteli tam ležel nějaký starý vousatý pán. Na náramku měl více živlů naráz což Ingus moc nepochopil. Místnost byla docela velká. Když pak v ní prošel kolem postele se stařešinou, došel do malého koutku v místnosti kde byla menší postel. Byl tam. Loft tam ležel s otevřenýma očima. ,,Hej, Lofte!" Cukavě se otočil na Inguse. Loft už asi chtěl něco zakřičet, ale najednou ten stařešina zachrněl. ,,Ingusi!" Zašeptal Loft. ,,Pojď, zdrhneme odtud." Lot kývnul a opatrně vylezl z postele. Dania hlídala před místností a když viděla Lofta, vykulila oči. ,,Jak to že...?" ,,Intuice." Zasekl Ingus Daniin dialog. Běželi chodbou dál, ale najednou je někdo vystrašil hlubokým hlasem. Všichni se otočili. ,,Zastavte!" Byl to Vrchní stařešina. A upřímně, byl to jeden z těch udělanějších stařešinů. Měl sice husté vousy ale nepůsobil moc staře. Na tom teď ale nezáleželo. 

Ingus, Loft i Dania běželi chodbou, snažili se kličkovat mezi různými chodbami aby se mu ztratili. To však nevycházelo. Potom dokonce napadlo Vrchního stařešinu dost chytrá věc, přitom co běžel, klepal na každé dveře co mohl. Ztratil tím sice nějaký čas který mohl investovat do běhu ale, brzy by se mu vytvořila slušná armáda. Ingus a Dania si ale naštěstí vzpomněli Lilinu tajnou cestu k zadnímu vchodu kde se mu ztratili. Za budovou kde bylo plno trnitého křoví, se vydýchali a pak seběhli z kopce k domkům. Museli se hodně plížit, protože se báli že je někdo uvidí, to se ale nestalo. Když konečně doběhli do domku kluků, zeptali se Lofta co se stalo. ,,No, potom co se vyřítila do chodby Dania, myslel jsem že půjdeme obyčejně předním vchodem, rozběhl jsem se tam ale když už jsem u něj byl. Vy jste za mnou nebyli. Neznal jsem nějakou vaši "tajnou chodbu" tak jsem se prostě schoval do toho jídelního výtahu. Najednou mě ale někdo začal vysouvat nahoru. Byla to nějaká postarší kuchařka která se mě strašně lekla. Praštila mě vařečkou a já jsem omdlel. Kuchařka mě potom asi odnesla za Vrchním stařešinou. Pak jsem se probudil až v té postýlce. Asi si ale zapamatoval můj obličej! Z toho kouká problém." Ingus se podíval na Lofta. ,,Musíme doufat."