Elementa

Já s Dafné a Velmou a ty...

Celé to zabralo dobrých pár hodin a všichni logicky měli hlad. Všude kolem nich byla pustina a oni nemohli navíc ztrácet čas. Dania tedy zavelela a rozhodla, že když chtějí jejich přetěžký úkol dokončit, musí čelit i tomu nejhoršímu, přičemž Loft dodal, že hlad je opravdu ten největší nepřítel. 

,,Měli by jsme začít lézt na tu horu, jinak to nestihneme do večera." 

Řekla Lili obrácená k Ingusovi. Ten přikývl a jenom dodal. 

,,Mhm. Máš pravdu, ale záleží na to, jak je vysoká? Máš mapu, ne?" 

Dania spokojeně přikývla a vytáhla z batohu po krátkém přehrabování mapu s královskou pečetí. Všimlo si toho, ale ani nechtěla myslet na ty dva chudáky, jak museli od krále dostat za deserci. Nahmatala tedy na mapě prstem kde by měli být a obličej jí zblednul. Ingus pokrčil obočí. 

,,Danio? Jsi celá?" 

Ta jen stála a přitom jí pocukávalo oko. 

,,Danio?" 

,,Tři kilometry."

Ingus se na ni podíval docela zmateně. 

,,To není až tak špatný." 

Pak se ale Ingus podíval na cestu po které mají jít, tedy i cestu, kterou sledovala celou tu dobu Dania. Byl to dřevěný chodníček, který horu objímal. Chvílemi to byl i výkus do skály, kde byla polorozpadlá lavička a někdy to byla dokonce ve vyšších výškách cesta zledovatělá. Oba nahlas polkli. 

,,Dobře. Danio. Dneska vyslechneme třeba toho sedláka co ho viděl a ujistíme se, že musíme jít na tu horu a potom, zítra se vydáme nahoru. Platí?" 

,,Máš pravdu. Musíme najít tu vesnici, ne? Navíc se tam můžeme vyspat." 

Oba dva na sebe vzájemně kývli a po oznámení této veselé informace i Loftovi s Lili mohli jít po cestičce vedle toho odporného jezera. Netrvalo to ani moc dlouho a na obzoru se objevila malá vesnička. Půda a okolní prostředí zde bylo zelenější a obyčejnější a to všem vyhovovalo. Před vesnicí stála brána, která oproti těm ostatním vesnickým domům byla nad míru honosná a navíc tu byli stráže. Naštěstí žádný Hloupák a Loupák a tak jenom vytasili náramky a mohli jít dál. Téměř nikdo tu nebyl. Půda tu stále nebyla moc příznivá a tak se tu moc pracem nedařilo. Byl tu dům kuchaře, šičky, pár zpustošených farmářských a ještě vila. Po prašných ulicích se sem tam někdo prošel a když se náhodou spolu setkali, brali to jako velkou novinu a oba či obě se tomu museli zasmát. 

Ingus se rozhodl oslovit jednu dámu se zástěrou co zrovna procházela kolem. Na sobě měla kromě toho hnědé šaty a nesla ve hnědém skleněném pekáči povidlové buchty. 

,,Paní? Nevíte kdo tady zahlédl únosce s dítětem?" 

Paní se nejdřív zamračila, ale pak si asi vzpomněla, protože se rozzářila jako slunce a odpověděla. 

,,Ano to bude místní úchyl. Jenkins. Hezký den!" 

Dáma se okamžitě otočila a odešla stejným směrem odkud předtím šla. Bylo to zvláštní, ale aspoň věděli za kým jít. I když né kam. Tipovali že bude asi někde ve zpustošených domech a tak se rozdělili a začali ho hledat. Už nebylo tak brzo jako předtím a možná to zase nebyl nejinteligentnější nápad. Domluvili se však na alespoň trošku inteligentním tahu. Pokaždé, když bude někdo v potížích, použije své síly k přivolání ostatních na pomoc. I když Ingus řekl že se musí rozdělit na jednotlivce, našel se stejně srab který to nezvládl. Ato právě on. Dania s ním soucítila a nebo se taky bála. Já to nevím, jak už jsem říkal. Jsem jenom vypravěč. Každopádně ho přizvala k sobě. Aby to nabylo pořádnou Scooby - Doo atmosféru, už v sedm byla tma. Na obloze byly krásně viditelné hvězdy a to také přinášelo romantiku. 

Ne však v tomhle případě. Co si myslíte že se stane, když je tma jako v depu a vy jako TV Snickers prozkoumáváte opuštěné domy. Dania se pokoušela působit, že se opravdu nebojí a to taky i přes extrémní třesení se jejích kolen. Ingus se to ani nesnažil zakrýt. O tom co právě dělali Loft a Lili nemáme dochované záznamy. Litujeme. Každopádně byli oddělení, neboť by se po pár společných minutách roztrhali jak dravá zvěř. Po tom, co prošli první tři domy šli na další. Dohromady jich tam bylo asi dvacet a téměř každý byl jenom přízemní. Nebylo tedy až tak složité je jednoduše projít. K tomu navíc-. 

,,Hůů!" 

Ozvalo se vůči vypravěči drzé houkání zpoza vily. Bylo sakra blízko vedle Inguse a Danii a opakovaně se blížilo blíž a blíž. Jako v celách se obejmuli, jistě pro lepší regulaci tepla. *Mrk* Žluté světlo se blížilo k nim a zvětšovalo tak svoji intenzitu. Ve světle se objevily dva stíny. Dvou postav.