Elementa

Keramický kroužek

Dania položila misku s tím něčím a pomalu jí co nejdál od sebe odsunula palcem u nohy. Pak se otočila a začala dohromady dávat geniální plán. 

Mezitím už Ingus s Loftem do koše vyškrabávali lžičkou všechen ten hnus co měli sníst a přitom se snažili aby je nikdo nespatřil. Když měli doděláno, s úsměvem na tváři přišli za tou hodně starou kuchařkou a spokojeně jí předložili mísu. Tu to zjevně potěšilo a úsměv jim na ždibec sekundy snad i vrátila. Oba museli přemýšlet nad současným plánem záchrany a první krok musel být střet s Daniou. Dohodli se tedy to promyslet když budou na zahradě. Tam je dozorci vypustili hned co "dojedli" všichni ostatní a pomaloučku vyšli ven na zahradu. 

Ta byla zpustošená. Sotva sem tam stéblo trávy, ale jinak vyprahlá zemina. Tak tam byla poničená a zrezivělá fotbalová branka, což bylo docela pochopitelné když se podíváte na ty korby co tam tak stály a vyhlížely své oběti. Většinou se zde ale pohybovali jen tihle, takže nehrozilo že by někomu mohli ublížit. To však nevěděli Loft s Ingusem a dozvěděli se to takovým nepěkným způsobem. Byla to pěkná nuda a náramky jim přes noc asi vzali, takže měli smůlu. Byla tam sakra velká nuda. Jediné co se zábavě nejvíc podobalo bylo plácání dohromady hlínu a vyrábění tak vázy a různé mističky. Loft vyráběl rád "keramické" hrníčky a kelímky a Ingus zplácával nějaké hliněné mince. Pak k nim ale přišel jeden z těch svalovců. 

,,Co děláte na mím trávníku?" 

Loft asi nechtěl být drzý, ale to víte. Stane se když nevíte s kým mluvíte. 

,,No, vlastně je to pozemek věznice kde mají všichni povolený přístup." 

Řekl a šel spokojeně plácat dál. Právě na to ten chlap svalil své velké oči a usmál se. Klekl si k nim a ruku zabořil bez jakýchkoli bolestí či něčeho jiného lidského přímo do země ze které vytáhl velký kus pěkně mazlavé hlíny a začal z ní vytahovat kousky trávy. Pak to plácl přímo před Loftova kolena a usmál se ještě o trochu víc. 

,,Můžu taky?" 

Znělo to dost vtipně, protože měl muž dost hluboký hlas. Loft samozřejmě kývl a tak tam teď seděli tři a plácali z hlíny různé sošky a podobné věci. Pak se přikolébal nějaký další potetovaný svalovec a další a další, dokud si z hlíny nevyrábělo celé hřiště a vlastně i vězení. Byl to velice zvláštní pohled, protože si mezi sebou i ukazovali svá díla a půjčovali si kvalitnější hlínu. Takhle tam seděli dlouho. Jakože-. Dlouho! Potom, co se přidal i jeden dozorce to nechal prodloužit a seděli tam tedy až do oběda.

Dania samozřejmě tvrdě pracovala na plánu a zatímco si kluci spokojeně hráli až do oběda, v té době už měla plán hotový. Byl jednoduchý. Šlo o to že, musela nejdříve přede vším najít ten otvor kterým by prolezla až na vězeňskou zahradu vězňů. Zahrady vězeňkyň byly o dost rozlehlejší. Byly tam body na pěstování zeleniny a zahradničení, krásné fotbalové branky na které už hodně dlouho nešáhl, protože byly porostlé zelení, no a celé to s muži bylo rozdělené zdí obrostlou révou. Právě přes tu révu sice nebyly vidět ty otvory, takže Dania musela hladit zeď rukama po celé její délce, ale aspoň byly těžko postřehnutelné. Musela si však se sebráním kluků pospíšit, protože jí brzy budou hledat na obědě. 

Oběd byl lepší. Byly to čisté brambory, ale lepší než to co bylo na snídani. Taky v tom dost možná hrála roli dobrá nálada z toho, že jsou všichni vězni na sebe hodní. Ingus s Loftem ho schválně snědli první, aby  se mohli jít zeptat dozorců, jestli by nemohli být venku ještě déle. 

,,Jistě chlapci. Když si takhle pěkně hrajete, nemůžu vám říct ne." 

,,Díky!" 

Řekli jednohlasně a šli zpět do své "dílny". Každý tam měl už svůj bod a celé to bylo takové promyšlené. Pak si ale Ingus všiml něčeho v křoví. Ruky která se pomalu blížila k němu a pak ho prudce chytla a vtáhla až za keř. Byl tam malý a stísněný prostor, do kterého ještě musel vtrhnout Loft, protože přece nenechá svého nejlepšího kamaráda jen tak. 

Samozřejmě to byla Dania, která by podle plánu měla být už pomalu zpátky ve své věznici. 

,,Tak jo. Nemám moc času tak to vezmu rychle. Ráno, nevím. Asi kolem sedmé se dostaňte k nám do věznice. Vy to nějak zvládnete." 

Dania se otočila a začala utíkat někam pryč. Loft se jí chtěl ještě na něco zeptat, ale to opravdu nestihl. Oba se na sebe vážně podívali a otočili se zpátky pryč z keře. Kupodivu už zde bylo opět hromada Vězňů, ale co už tak překvapivé je, že bez Inguse s Loftem se to celé rozpadlo. Vězni se mezi sebou opět prali a všechno bylo zase ta tam. Loft měl plán, tak ho tedy zkusil provést, sedl si na zem k hroudám hlíny a do minuty si zase všichni jako malé děti začali hrát z hlínou a vytvřet z ní kvalitní výrobky.