Elementa

Pevnina

,,P-p-pevnina!"

Ozvalo se ze zničeného Loft sedícího u okraje paluby. Všichni se přestali hádat a ohlédli se směrem kde se díval Loft. Všichni se zaradovali. Dania dokonce chytila pádlo a začala pádlovat. To Inguse mile překvapilo, protože si aspoň i on může prohlédnout mapu a odpočinout si. Moc místa, ani času však na odpočívání nebylo. Loďka byla do půli zalitá vodou a pomalu se tak potápěla. Asi by se ještě v pořádku stihla dostat na pevninu, kdyby nebylo Lili. Ta chtěla pomoct a pádlovat taky a tak vytrhla z paluby klacek a začala s ním pádlovat. To však ale pochopitelně nebylo nic moc platné když teď byla v lodi obří díra. Potopila se. Všichni naštěstí uměli plavat a tak doplavali až k pevnině. 

Byla to pláž. Bylo tam horko ale chladná mořská voda je ochladila. Přišel k nim nějaký tlustý pán se sukýnkou z palmových listů a nabídl jim drink. Byl to takový ten profláknutý kokos, nahoře nařízlý, s brčkem z bambusu. Loft ho hned popadl a začal ho cucat. 

,,Lofte! Áh, kolik nás to bude stát?" 

Okřikla Dania téměř na žízeň umírajícího Lofta. 

,,V pohodě, to je na podnik. Moje jméno je Martin, a vaše? " 

,,Oh, děkujeme! Já jsem Dania, tohle je Ingus, ten co si bez dovolení vzal váš drink je Loft a tohle je Lili."

Martin na ně kývnul a odešel k baru. Na pláži bylo asi třicet lidí. Podle náramků šlo poznat kdo má jaký živel. Většina z nich byli vodní, ale našli by jste tu i pár písečných. Kromě baru tam stála i větší chajda kolem níž rostly kokosové palmy. Nad jejími dveřmi byl nápis. Vítejte cizinci! Dania pochopila že by tam asi předtím Dominus i s únoscem či co, mohli jít, byli to taky vlastně cizinci, no né? Dania vešla dovnitř. Všude to tam bylo ověšené různými drobnostmi, surfovacími prkny a podobnými mořskými věcmi. Uprostřed všech těch věcí byl stůl, za ním seděl starší polonahý muž. Měl taky listovou sukýnku a na ní měl odznáček Starosta Malumu. Dani se otázala. 

,,Počkat, tohle město není Amet?" 

,,Co?! Né! Tohle je sotva vesnice o čtyřiceti obyvatelech." 

Dania se rozdurdila a vyrazila ze dveří. Venku spadla na kolena až se písek rozprášil do okruhu tří metrů. Zhluboka se nadechla. 

,,Nééé!" 

Bylo odpoledne, doba oběda. Starosta vyrazil ze dveří a začal sprostě nadávat na Daniu. Většina lidí co tam byla asi věděla na rozdíl od Danii, Inguse, Lili a Lofta co říká. Dania pochopila že tady je už asi moc nechtějí a tak zpocená a nespokojená odešla k jednomu ze stánků u kterého zahlédla Inguse a ostatní. 

,,No, fajn výlet lidi."

Blázníš?! Ty to chceš vzdát? Jenom proto že jsme dorazili na jiný ostrov než jsme zamýšleli? Nesmysl!"

Ohradil Loft který si plánoval koupit nějaké jídlo a vymámit z Danii peníze. 

,,Áh, asi máš pravdu, ale už se brzy bude stmívat. Odtud nás vyhodí." 

Najednou se připotácel Martin. 

,,Hej, sháníte bydlení zdarma? Můžu to zařídit!" 

Dania už byla pro každou blbost a tak není divu, že přespávání v bývalém majáku přijala. Trochu ji však znepokojovalo že když jim to Martin nabízel, šeptal. Snažila se na to ale nemyslet. Byla to velmi stará budova, byly tam prvky čistě z bambusu ale i z palmového dřeva. Daniu taktéž zděsilo že se do něj přesouvali pozdě v noci aby je nikdo neviděl. Když tam konečně došli, Martin jim ještě přihodil nějaké huňaté deky vyrobené z vlny nebo co. Popřál jim hodně štěstí, že je přijde zítra ráno vyzvednout a zmizel do čisté tmy. To byla třetí věc co neskutečně Daniu děsila. Popřál jim hodně štěstí. To bylo trochu děsivé. Bylo už fakt pozdě. Kolem půl druhé! I přesto se ještě Ingusovi a Loftovi nechtělo spát. Lili už chrněla a Dania už jim v tom také nestihla zabránit a usnula. Od Martina nebyl moc dobrý nápad nechávat je ve spodním patře. Nevím jestli je tahle civilizace dost vyspělá, ale zámek tu nebyl. Kdokoli by u jenom přišel a, a, já nevím, obětoval je bohům například! Ingus s Loftem začali chodit nahoru do dalších pater po strmých schodech. Došli do druhého patra kde to stejně jako v přízemí kde spali vypadalo prázdně. V dalším patře kupodivu opravdu něco bylo, ale šlo jen o stůl s k němu přilepeným talířem. Poslední, a finální patro ale stálo za to. Asi víte že většinou je vysoko na vrcholcích majáků velké světlo. Tady však musí vždycky, celou noc někdo stát s lucernou aby hloupé lodě nenarazily do pevniny a právě to se stalo. 

Stál tam postarší vyhublý muž a díval se velkým oknem do temnoty. Docela se divím že vůbec stál. Já osobně bych si tam asi minimálně přinesl nějakou židličku nebo tak. Bylo to trochu nečekané, ale tenhle pán měl opravdu dobrý sluch. Když tu oba došli. Jen se otočil a začal se k nim pomalu šinout s tou svou děsivě vyhlížející lampičkou.