Elementa

První využití elementu, v knížce o elementech

,,J- jak, jsi to sakra udělal?!" 

Vytrysklo z Calamuse kterému stále zůstával na obličeji strnulý vystrašený výraz. Ingus ovšem taky nechápal co se právě stalo, ale věděl že musí zachránit kamarády. Rychle přiběhl k Martinovu unavenému ležícímu tělu a vzal ze země nůž. Calamus mu nedokázal v ničem zabránit a i kdyby v ruce nedržel ten nůž, bál by se že by mu udělal to samé, jako Martinovi. Klekl si k pytlům a začal je rozřezávat. Z prvního se vykutálel Loft, který nezvládal nedostatek vzduchu. Ingus se ohlédl na Calamuse (prosím vás, ušetřete má trápení a dovolte mi zkracovat jeho jméno na Cal, stejně mu tak všichni říkají) který však ale strnule stál a zíral na Martina co byl moc líný n jeho zvednutí. Pořád mu nedávalo rozumu, jak to vlastně Ingus udělal. Ten tomu nerozuměl o nic víc, ale pěkně mu to nahrávalo do karet a tak pokračoval v osvobozování. 

Za chvíli došlo i na Lili a Daniu, kteří se vůbec divily, že to Ingus zvládnul. Toho to tak neurazilo, jako spíš potěšilo a hnedle chtěl započati jeho konání, uvědomil si ale, že by měli radši konečně zdrhat. Ze všech začali najednou pršet nápady. Loft navrhoval vrátit se do vesničky a jít další den, protože by se za pár hodin mělo stmívat. Lili navrhovala okrást Martina s Calem a pak je předhodit poldům, že je chtěli unést. Cal to ale slyšel a tak dloubnul do Martina aby už šli. Ten rozevřel oči a pomalu vstal. 

,,Můj nůž!" 

Zakřičel. Ingus byl už ve přesvědčení, že mu stejně nic neudělá, kvůli tomu co mu udělal předtím. Takže důmyslně, po pětisekundovém rozmýšlení zahodil nůž směrem z kopce. Dokutálel se až někde za obzor, ale ještě předtím, než zaletěl za kopec, šlo poznat, že se trochu prohnul. 

,,Né! Kudla po pradědečkovi!" 

Martin se rozběhl z kopce a v závěsu za ním i Cal. Tímto se všechny plány co dávali dohromady vyvrátili a mohli dojít druhou půli hory. Cesta to nebyla špatná. Všichni se vyptávali Inguse jak to že použil svůj element, načež odpověděl že je čarovný. Tento nevyvratitelný fakt všichni nějakým způsobem vzali a mohli se bavit o něčem jiném. Když po nějakých dvou hodinách došli na vrchol Přísuvce. Tam, po dlouhých a vcelku dobrých skillech z předešlých dob ve zakládání táboráků, jeden založili a uložili se ke spánku. Byla tma. Hvězdy na nebi zářili jako draho- né, já tohle prostě neumím. Sorry čtenáři, ale tyhle sladký řeči ode mně fakt nečekej. Dostaňme se k tématu. Ingus si sedl na poleno, které tu přikutálela Lili s Loftem. Podíval se na Daniiny zavřené oči znavené neustálým koukáním do slunce a přibližným zjišťováním že jsou tři, cirka pět hodin. Takhle do nich jako blbec zíral asi pět minut, dokud se neotevřely. Ingus se lekl a rychle odvrátil pohled na měsíc. 

,,Taky nemůžeš usnout?" 

Ingus pohotově zasáhl a zahrál že si jí až teď všiml. 

,,Co? Jo, jo, je to strašný." 

Pořádně nezastihl zaregistrovat co řekla, ale očividně to fungovalo. Dania se už teď začala v dialogu ztrácet a tak se ho rozhodla rychle ukončit protože to nikam nevedlo. 

,,He he, jo, tak dobrou." 

Ingus se však rozhodl že to nevzdá a chtěl zkusit ještě rozhovor zachránit, aby z něho neměla noční můry. 

,,Počkej! Nechceš vědět jak jsem to udělal s tou vodou?" 

Ingus to nikomu nechtěl původně říkat. Chtěl být z celé party ten jediný zručný, ale takováto marná situace si žádala marné řešení. A povedlo se. Dania opravdu moc chtěla vědět jak to udělat. 

,,Jasně!" 

,,No, je to jednoduchý. Prostě jsem natáhnul ruce a ono to nějak samo vytrysklo. Ale je to jenom ten nejjednodušší trik. Jsou tu i mnohem složitější, víš četl jsem to v-." 

,,Takže natáhnout ruce říkáš, jo? To je všechno?" 

,,Mě to tak fungovalo. Ale, ty máš oheň, tak nevím. Víš, tam jsem četl o-."

Aby už Ingus přestal mluvit, radši napřáhla ruce. 

,,Jakto?!" 

,,Víš, kdyby jsi mě to nechala doříct. Četl jsem tam ještě, neptej se mě proč, o ohni. Jak udělat ten základní plamen. Prostě tohle uděláš s rukou..." 

Ingus se začal překrucovat a podivně mávat s rukou. Dania se pro změnu snažila zachytit každý jeho pohyb, aby se jí to povedlo. Potom co dodělal jeho podivné gymnastické kousky, sedl si a vyzval Daniu k opakování. Ta se nejistě postavila a pokusila se udělat to samé. Po minutě neustálého kroucení, jako by právě natáčela Tik Tok natáhla ruce a nic se nestalo. 

,,No, hele, víš, možná jsem se spletl. Asi jsem si spletl nejtěžší a nejjednodušší trik. Éh, počkej, jak to bylo. Jo! Hele, zkus otevřít dlaně a přilož je k sobě prsty od sebe." 

Dania už trochu znechuceně poslušně poslechla. Zprostředka rukou se najednou vyplivla jedna nebo dvě jiskřičky. Dania se vesele podívala na Inguse. 

,,Viděl jsi to!?" 

Ten se samolibým úsměvem přikyvoval. 

,,No! Vidíš to, zkus to znovu!" 

Dania poslechla už o dost veseleji a udělala to samé, jen se o dost více soustředila. Tentokrát vypadlo o něco víc jisker a hned po tom i malinký plamínek. Dania ze samé radosti nevěděla co má dělat a tak se rozhodla trochu vzkřísit dohasínající ohýnek. Klekla si k němu a zavolala na stále přikyvujícího Inguse. 

,,Hej! Foukni mi do rukou!" 

Ten se přiřítil a poslechnul. Plamínek se zvětšil a opravdu o dost zvětšil táborák. 

,,Nu, milá žákyně. Čas jít spát, avšak dalšího dne se tě pokusím naučit více těchto zajímavých triků. Zdali budeš chtít." 

Ingus si samozřejmě dělal srandu, ale Dania byla tak nadšená, že to brala plně vážně. 

,,Jistě Sensei!" 

Ingus to ani nepobral a nezaregistroval a šli spát. Ne, opravdu. To je vše.