Elementa

Před naší, za naší

,,Lof-?" 

Danie úsměv z obličeje po konečném a hlavně úspěšném dokopání rychle sklouznul. 

,,Ne. To jsem já, Dania." 

Potěšilo jí však, že její jméno už řekl doopravdy veseleji než jejich egoistického kamaráda. 

,,Danio!" 

Natáhla ruku, Ingus se za ní chytil a když vstala, zatáhla ještě trochu rukou k sobě a jako na laně se k ní zhoupnul. Jen ze sebe lehce oklepal hordy sněhu a ohlédl se k Danie. 

,,A kde jsou ostatní?" 

Dania se opět zarazila. Nechtěně jí připomněl nelibý zážitek z dnešního dne. Bylo plus mínus odpoledne. Rozhodla se tedy odvrátit téma k obědu. 

,,Máš hlad?" 

Ingus se však nedal. Znal už Daniu moc dobře na to, aby nevěděl o co se tu právě snaží. 

,,Danio." 

Uvědomila si, že nemá cenu přehrávat a vyklopila pravdu ven. Ne jako popeláři, ale spíš jako člověk při zácpě. 

,,No... York je mrtvý... Asi. A Loft vletěl přímo do skály a tak nevím zda ještě žije a-." 

Ingus to už nezvládal poslouchat. Ty depresivní žvásty mu opravdu nedělaly dobře na žaludek. 

,,Tak ho pojďme následovat!" 

Naopak Ingusovo nadšení vyloženě ubíjelo jí. Ten kluk si prostě neuvědomoval vážnost situace. Chápala sice že se snažil zvýšit morálku, ale to to nemá takhle zobecňovat. Dania si samotná neuvědomila v tom jak tak urputně přemýšlela, neboť už nevědomky dávno šla přímo za Ingusem, který měl pochopitelně celá záda od sněhu. Nevydržela to a pousmála se. Ten se však otočil s úsměvem, ale taky s výrazem: Co se směješ? ©GDPR, všechna práva vyhrazena osobě Miloš Brambor a jakékoli užívání bude uhrazeno pokutou ve výši milionu Kč. Pak se otočil a spokojeně ignoroval neustálý, dlouhotrvající a nepřetržitý Daniin smích. To mu však samozřejmě nezabránilo krásnému a majestátnímu výhledu a velkou sopku/horu, která se tyčila vedle nich. Ingus se zarazil. 

,,Počkat." 

Odsekl svůj dialog. 

Zarazil se v chůzi jak Bigfoot zachycen na kameru a jako ve školce si obtočil kolem očí prsty, jako dalekohled. Velká tvrz seskládaná z větví a kmenů všemožných i nemožných stromů. Ingus se ohlédl k Danie která se zrovna pokoušela dělat to samé co on a když se na ní koukl tak zkoprněla a okamžitě přestala se všemi činnostmi včetně tělesných funkcí. Prakticky bez důvodu se jí zastavil dech. 

,,Mají tam tvrz Danio! A určitě tam bude ta Lili! No není to skvělý." 

Dania se ze všeho toho "nadšení" nedokázala ani projevit jinak, než jednoduchým zvednutím palcem nahoru. Ingus to ani ale nevnímal a vesele si to lesíkem vykračoval dál. Dania se dále hýbala až po lehkém resetu, ale nakonec se připojila. Takže si to takhle na pohodu vykračovali dál a dál smrkovým a chvílemi vlastně i smíšeným lesem, dokud nedošli k jejich cíli. Teda... Vlastně polovičatému. Byly tam jasné stopy po Loftově pádu a na místech byla dokonce i krev v malých kapičkách. Daniu to neuvěřitelně zděsilo a málem jí z toho trefilo. Ingus stále udržoval "dobrou náladu", ale to už Dania prostě nezvládla. 

,,Hustý. Znamená to že ti z té tvrze vzali i Inguse! Podívej, stopy!" 

,,To nemůžeš myslet vážně!?" 

Muselo to puknout. Dania byla docela citlivka a něco takového, jako smrt dvou jí známých lidí v jednom dni jí prostě neuvěřitelně dostávala. Při tom neuvěřitelném křiku jí přeskakoval hlas a toho se upřímně Ingus dost bál. On se jí okamžitě začal bát pěkně hodně. Překvapiloho první, že se jeho chování diví, ale potom se pokusil být přívětivý. Marně. 

,,Danio. Promiň." 

,,Promiň?! To si děláš blázny?! Tohle není nějaká blbá hra, Ingusi! Tohle je realita! Vidíš tu krev?! Loft je mrtvej! A jestli on, tak určitě i Lili!" 

Ano. Dania byla doopravdy citlivá a vzhledem ke scéně co tu stvořila, je docela zřejmé že začala plakat. Fňukat. Řvát. Ingus nevěděl co dělat. Podle toho, co se v poslední době odehrálo čekal, že navzájem k sobě nějak přilnou. Mýlil se. Nečekal prostě, že někdy něco takového přijde. Že jí ani nemůže uklidnit a jednoduše má smůlu. A právě proto, co se teď dělo, neměl moc možností. Dal tedy nějaké dohromady. 1. Zdrhnu a nechám tu ufňukanou blbku tady. Ať si pěkně chcípne na krýpry  a zombíky. 2. Pokusím se ji utěšit (jistý konec: Dania ho uřve k smrti).  3. Použiju něco proti ní. (Che, ché boa). 

Ingus malinko popošel a přisednul si vedle stále brečící Danii. Dal jí ruku na rameno a pokusil se něco říct, ale ona ho zastavila snad tím nejnevyspitatelnějším způsobem co mohla. Objala ho. Všechny ty plány byly zbytečné. Tohle je dobré.