Elementa

Ten nůž

Lili měla najednou smíšené pocity. Když totiž konečně najdou a přivedou domů jejího zlého bratra, bude za hrdinku a táta se k ní možná bude chovat i pěkně. Třeba jí řekne něco i o matce o které s ní prostě nehodlá mluvit. Když však Dominuse nedokáže najít, co potom? 

*Král si bude myslet že ani dva vojáci nestačí na uhlídání princezny. Až do své smrti jí bude držet ce hradě a nepustí ji. Nikdy. Navíc... Vojáci jí jenom k cestě za bratrem zdržují. Musí se jich zbavit. Prostě musí.* 

,,Lili!" 

Lili se otočila za sebe a pousmála se na sílu. To jí jen usměvavý Ingus volal a přerušoval v jejím démonickém přemýšlení. Zřejmě chtěl něco důležitého, tak ho přeci musela vyslechnout. 

,,Mhm, copak?" 

Ingus se podíval na nebe a zamračil se. Chvilku takhle zíral, ale pak se zase usmál a podíval se na Lili. 

,,Co? Jo, už nic." 

Lili neměla náladu na naštvání, tak prostě dál šlapala a přemýšlela. 

*Jak se těch otrapů zbavit? Je mnoho způsobů, ale já je nechci zabít. Třeba je prostě prostě žduchnu do křoví vedle cesty a jednoduše uteču.* 

Lili se rozzářila a otočila se na prostor vedle kamenité vyšlapané cestičky. Úsměv se jí velice rychle dokázala proměnit na smutný výraz. 

*Dobře, tohle můžeme vyloučit když vedle cesty není křoví. Mohla bych podat rozkaz! Jsem přece princezna, takže to je dobrý nápad. I když s jejich tupostí to asi moc nevyjde.* 

Lili jen chodila a hleděla přímo do chodníku. Její celkové myšlení se zaobíralo jen na odstranění těhle dvou. Mezitím už se všichni ostatní radovali z toho že vidí asi kilometr daleko již velikou a hlavně širokou skálu na jejímž vrcholku čnělo to jezero. Lili však najednou napadla ta nejděsuplnější myšlenka. Tomuto bodu se prostě nedalo vyhnout. Jednou by k tomu i tak došla. Byl ten čas. 

*Počkat... Né, to nemůžu... Nebo ano? Jasně sakra! Jsem princezna! Tak jo. Batoh mám na zádech a v něm je-* 

Je to tak. Lili opatrně a pomalu natáhla ruku na svá záda kde měla Daniin batoh. Pomaloučku zatáhla za zip a vložila dovnitř ruku. Když jí vytahovala zpátky, držela v ruce ten nůž. 

*-Nůž. Jinak to nejde.* 

Lili zvedla levou a prázdnou ruku a všichni se zastavili. Pravou ruku schovávala a držela ho tedy před břichem a jelikož šla jako první, nikdo ho neviděl. Tedy, skoro. Loupák zvážněl, protože výška se mu protentokrát hodila. I tak radši nic neříkal, aby se vyhnul jakýmkoli problémům. Lili se hbitě otočila a přitom dala levou ruku za sebe. Usmála se na Inguse, Daniu i Lofta a nahlas se zasmála. Loupák už neměl nůž v dohledu. Lili dvěma krátkými kroky přistoupila k Loupákovi a Hloupákovi. V tuhle chvíli přišel ten okamžik. Loupákovi se téměř zastavilo srdce a přiložil svému parťákovi ruku na hruď. Je to jen křehká princezna. Nemůže mu nic udělat. Lili v tom opatrně vytáhla chromovaný nůž zpoza zad a vražedně se usmála. Hloupák se vylekal a ihned odhodil Loupákovu ruku z jeho hrudi. 

Otočil se a s křikem utíkal směrem zpět k hradu. Loupák ho okamžitě následoval s tím rozdílem že máchal rukama nad hlavou. Ostatní na Lili jen neuvěřitelně civěli. Ta chvilku jen spokojeně sledovala jak ti dva utíkají. Ingus to nevydržel. 

,,Lili!?" 

Zakřičel nechápavě vyděšený Ingus. Lili bez mrknutá oka jenom sejmula batoh ze zad a zpátky do něj vložila nůž. 

,,Díky Danio. Měla jsem to u tebe, tak jsem si půjčila nůž." 

Ingus stále nechápal a tak se protě opět musel zeptat. 

,,Ty jsi je chtěla zabít?!" 

Lili se zamračila a podívala se na Inguse. 

,,Co? Né." 

Ingus stále, stejně jako ostatní nechápal. 

Tak proč jsi měla ten nůž? 

Byl už uklidněnější, ale i přesto mu nějak nedocházelo proč to jako Lili udělala. 

,,No..." 

Spustila. 

,,Vlastně to byl můj geniální plán. Musím se bohužel přiznat že mi vražda přišla na mysl." 

Pomalu všichni začali chodit. 

,,Ti blbci mě už pěkně rozčilovali a chtěla jsem se jich nějak zbavit, ale tajemně. Znáte to! Tak jsem vzala ten nůž a-." 

,,My víme, ale proč? Oba byli hodní..." 

Řekla Dania. Lili spadl zase úsměv. Uvědomila si že až tak moc geniální to nebylo. Samotné jí jich do teď nebylo líto. 

,,Ale-." 

,,Žádné ale! Ingus i Dania mají pravdu, nemusela jsi." 

Odvětil Loft. Ingus se radši k ničemu nevyjadřoval, tak je divné že ho tam Loft zmínil, ale nijak ho to nerozhodilo. Loft pokračoval. 

,,Teď už je pozdě, ale příště zkus zapojit srdce před hodně divným mozkem. Lili se už ani neozývala. Jen se jako předtím smutně dívala do země. Nikdo si však až na Inguse nevšiml, že už stojí před velkou cedulí s nápisem: Rose Montis. (Pro lidi co neumí Ugurandsky je to Rudá Hora.)