Elementa

Hledá se

Za kopci pomalu lezlo slunce výš a výš až mraky se pod jeho krásou prohýbaly. To celé sledovala vyspaná Dania když vstala. Když vstala, na obličeji ji čněla Ingusova ruka, ačkoli byl asi metr daleko od ní. Překvapilo jí, že vedle nich ještě leží Loft, ale nechtěla nikoho vzbudit. V sutinách ležel ocelový hrníček, do kterého z vodovodu vedle domu nabrala vodu a jenom s pomocí sil vzplála nějaké to chrastí. Klacíkem drkla do Inguse který ještě spal. 

,,Ingusi?" 

Zašeptala potichu jak to jenom uměla. 

,,Mohl bys prosím jít pro nějaké jídlo na upečení?" 

Stále jenom šeptala a potom co si uvědomil co řekla a jak by si u ní přidal body, okamžitě vstal a šel se rozhlédnout po okolí. Mezitím Dania vzala hrníček s vodou a rozhodla se z větviček udělat stojánek. Zde je tutoriál. Vezměte dvě větvičky tvarem připomínající Ypsilon a na ně připevněte pomocí šlahounu co jste získali v bažinách obyčejný rovný klacík. Na něj připevněte stejným způsobem kůru kterou jenom vyplníte listím a můžete na ní pokládat nejrůznější pokrmy které se evolvují do pečených. Není zač. 

Po tom, co si Dania zahrála na Medvěda Grilla, vzbudil se Loft, kterého také zaúkolovala a to, aby našel Lili. Po zadání však jednoduše odvětil že má smůlu a může si za to sama. 

,,Za co?" 

Zeptala se Dania. 

,,Ta hloupá holka... Viděl jsem jak jí někdo praštil něčím velkým a odtáhl jí do pytle. Nevím kdo to byl, ale fakt obr." 

,,Sakra. Ingusi!" 

První klení pouze zašeptala, ale Ingusovo jméno zakřičela aby ho tak i zavolala. Okamžitě přiběhl s haldou bobulí. 

,,Co? Co se děje?" 

Dania dost zvážněla, uhasila oheň a začala si balit všechny saky paky. 

,,Lili unesli. Martin a Calamus jí určitě unesli na tu horu. Vsadím se že pracují pro toho zmetka co unesl toho fešáckého bráchu od Lili. Nevím o co jim jde, ale-." 

,,Pohybujeme se!" 

Zakřičel Ingus. Dania se usmála. 

,,Ano, to je fakt. Konečně jsme se nějak pohnuli z bodu A do budu A.2 a to se vyplatí." 

Loft byl ještě moc unavený na jakékoli otázky, natož chození, tak to musel zredukovat jenom na chození. Šlo se na horu. 

Dania nahodila batoh na záda a pobídla kluky ať pěkně pohnou. U brány do města si však všimli velice nemilé věci. Oba zákonmistři ve svých kabinkách čekali na hosty. To by nebyl problém, kdyby na obou budkách nebyl plakát s jejich obličejem a nápisem Hledáni. Vypadá to že to evidovali jako zločin až dnešní ráno, protože předtím když šli do vesnice, náramky jim v pořádku fungovaly a neoznačily je za prašivé zločince. Kolem budek byla zeď a tak nebyla žádná možnost k oběhnutí. Loft se statečně rozhodl jít jako první, ale dost možná taky poslední. Pro jistotu se Dania a Ingus schovali za keř. Nic moc neslyšeli, dokud se neozval nelibý hlas. 

,,Ty sis myslel že ti to projde, jo?!" 

Nejednou v dálce bylo slyšet houkání sirén. Daniu napadlo utéct do přilehlého lesa vedle vesnice. Běželi jako o život, protože jim o něj vlastně šlo. Míjeli stromy. Tentokrát už se dobrovolně chytili za ruce aby jeden druhého nemohl ztratit. Danie se však v okamžiku zasekla noha pod kořenem, (Ne, tohle je vážná scéna, žádná bába pod křenem) Ingus málem taky spadnul a všiml si toho problému. Sirény už ani neslyšel a to nebylo dobře, protože to znamenalo dojezd všech policistů. Tentokrát šlo slyšet štěkání psů. A to se blížilo a blížilo. 

,,Ingusi, utíkej!" 

Bylo to dojemné. Na to já moc ale nejsem, takže vám jenom řeknu průběh. Ingus jako správná bábovka řekl že jí nikdy neopustí a oba se z toho rozplakali. Konec. Jo. Skončili ve vězení, nikdy neutečou a do smrti budou hladovět. Dobře, tak jsem to jenom zkusil. 

Štěkání psů bylo už moc blízko. Jen pár metrů a-. 

Ingus se najednou probudil v kočáře. Tedy, asi to byl kočár, vězeňský. Ležel na plechové lavičce a slunce z mříží výš než kdy dosáhne mu silně svítilo do očí. 

,,Ingusi! Ingusi!" 

Opakoval jemný Daniin hlásek. 

,,He, che! Jsem v nebi?" 

,,Ingusi, vstávej." 

Řekl znavený hlas Lofta. Všichni tři měli na sobě normální oblečení, ale hlavně dřevěná pouta. 

,,Co? Co se stalo?" 

Zeptal se Ingus. Dania mu mile ráda odpověděla. 

,,Lekl ses, omdlel jsi, chytli nás poldové a vezou nás k soudu." 

Ingus se vystrašil. 

,,K soudu?! Promiň, byl jsem tvrdohlavý." 

Dania už měla tohohle sebelitování a promiň Danio, nikdy tě neopustím až dost, ale nějak to zkousla. 

,,To nevadí. My se z toho nějak dostaneme."