Elementa

Pěkný hotýlek

Upřímně, byl to jenom tip. Zevnitř to vypadalo jako normální povedený dům. Ingus se zpočátku trochu bál a byl skrčený. S tím pak po chvilce ale přestal protože v domě v tu chvíli nikdo nebyl. Usoudil že šel asi do sklepa takže si tady nahoře může všechno prohlídnout. Takhle tam chodil asi kolem tří minut dokud se neozvaly kroky ze sklepních dveří. Do toho slyšel ještě slabší kroky takže Dominus byl s ním. Ingus se rychle schoval pod stůl. Šlo poznat že Dominus opravdu nejde dobrovolně. Pak, těsně přede dveřmi mu únosce něco zašeptal a když vyšli ven, vypadalo to jakoby to byl syn a otec na krásné procházce po městě. Ingus vyšel ven chvilku po nich, aby je mohl sledovat. V dálce uviděl Lili jak na něj zírá s otevřenou pusou. Mávl na ni ať za ním jde. 

,,Pojď, musíme je pronásledovat." 

Lili kývla a šli. Snažili se vypadat nenápadně a tak chytila Inguse za ruku. Jeho to dost překvapilo ale ani se na ni neohlédl. Jí to také vyhovovalo a tak šli dál. Tahle šli docela dlouho až se únosce zastavil. Mávl na drožku co projížděla kolem a naskočil na ni. Muži co jí řídil, podal dva brzlíky a řekl. 

,,Asi nejedete až do Ibisu že?" 

Drožkář se na něj ohlédl a poposunul si čepici trochu nahoru palcem. 

,,Ne, né pane. Ale můžu vás dovést do Páteru, co říkáte?" 

,,Jistě, děkuji."

Drožka se rozjela rychleji než Ingus očekával. Chtěl na ní zakřičet, běžet za ní, ale Lili řekla že by to stejně nemělo smysl. V tom měla asi pravdu. V dálce uviděli Lofta s Daniou kteří se taky drží za ruce. Ingus byl trochu zmatený, ale snažil se na to zapomenout a nevnímat to. 

,,Měli jsme je, ale utekli nám. Míří do Páteru. Nevíš kde to je?"

Dania se podívala na mapu a s úsměvem na tváři řekla. 

,,Né daleko. Ale přes moře." 

Úsměv jí hned sklouzl dolů. 

,,Ale našli jsme nám bydlení. Pojďte!" 

Všechny docela překvapilo jak je Dania klidná a vyrovnaná. Prostě už se asi smířila s tím vším co se právě stalo  t bylo dobře. Objednala pokoj ve zdejším hotelu. Byl to luxusní hotel. Dania radši ani neříkala kolik to stálo aby jsme to všude neroztroubili. Pokoj byl skvělý. Bylo to v jednom z těch luxusních a moderních domů. První pokoj obsahoval čtyři postele, každá v rohu místnosti. Vedle každé vždy byla malá lucernička. Už bylo ale kolem desáté v noci a tak se šlo spát. 

,,Danio? Kolik ještě máme peněz?"

Zeptal se Ingus. Ta se podívala do váčku kde něco ještě zachrastilo. 

,,Ale jo, něco máme." 

Usmála se na Inguse a lehli si do postele. Já vím. Ingus a Loft přece nemůžou být tak blbí že pořád musí v noci dělat hovadiny, že ne? Ano, to je pravda milý čtenáři. Nejsou blbí, jenom se strašně nudí. Navíc je tohle fakt velký hotel a ono se to prostě nabízelo. Teď to bylo ale jako když si "vypůjčili" kotlík. Loft měl chuť na sladké. Ingusovi to nedělalo problém, takže se šlo. Teď si ale nedali moc práce s hlídáním jestli Dania spí. Nebo si spíš Dania dávala pozor jestli oni spí. Jenom pootevřeli dveře pokoje, uslyšeli její hlas. 

,,Tak to se opovažte...."

Ingus s Loftem nahlas polkli. 

,,....Beze mně!" 

S tím se nějak ještě dokázali smířit a tak nechali na pokoji jedině Lili která navíc dost hlasitě chrápala. Jejich pokoj byl ve třetím patře a tak aby si, ehm, "vypůjčili" nějaké sladkosti z recepce, museli být opravdu potichu. Boty si nechali na pokoji, byli tedy opravdu velmi potichu. Když však došli do prvního patra, Loftovi se začalo chtít čurat. Asi to bylo dosti akutní natolik, aby si na něj museli dát pauzu. Na veřejný záchod v prvním patře Loft vešel po čtyřech což nebyl dobrý nápad. Všude tam byla tma. Symboly nad dveřmi záchodu označující muže a ženy se v takovéto tmě velmi lehce přehlédnout. Dania s Ingusem na něj chtěli počkat opření o zeď před záchodem. Když ale uslyšeli vysoký, ženský křik na záchodě, utíkali. Pak si uvědomili že by bylo opravdu odporné nechat už podruhé za týden opustit kamaráda v těžké chvíli a vraceli se. Uviděli Lofta který se rozhlížel před dveřmi. Bohužel si jich ale nevšiml a myslel si že běželi dolů, do přízemí. Dania s Ingusem se za ním okamžitě rozběhli. Teď pro změnu oni nevěděli kam Loft šel. Byli asi v jídelně protože všude byly stoly a na okraji byl pult. Za pultem sice nebyl nějaký barman, ale šlo slyšet cinkání lahví ve skladu za pultem. Oba utíkali na místo kde si mysleli že by mohl Loft být. Kuchyně. 

Když otevřeli dveře do kuchyně, bylo tam docela živo. Všichni si teď asi museli objednávat noční sváču anebo večeři. Byl to velký prostor ve kterém zrovna vařilo kolem patnácti kuchařů a kuchařek. Na dveřích ale samozřejmě byl vstup zakázán a tak toho pod stoly s ubrusy moc neviděli. Procházeli několika stoly. Byly namačkané na sebe a linula se z nich krásná vůně guláše, vývarů a polívek. Sem tam nějaký kuchař pod stůl hodil nepovedené jídlo. Se tam se kolem nich dokonce mihnul i nějaký ten pes, nebo něco tomu podobného. Pod jedním je pak konečně zastihl Loft.