Elementa

Hradní audience

,,Proč?" 

Lili se zamyslela aby vymyslela nějakou dobrou lež. 

,,Protože, em, jsou tam nemoci!" 

Dania zvedla obočí dala ruku v bok a podívala se na ni. 

,,Vážně? Hele, smůla. Potřebujeme tě." 

Lili se zamračila a točila se aby mohla bezcílně zírat do nebe. 

Chvilku šli dokud nedošli k bráně. Byla celá ozdobená a pozlacená a měla mramorové podpěrné sloupy. Před danou branou stáli nehybně dva vojáci v krásných bledě modrých uniformách kteří drželi bajonety. Všichni až na Lili se postavili před bránu. Čekali že se něco stane ale ne. Tak se Ingus rozhodl že to vyzkouší a bránu otevře. Jenom se jí dotknul, voják na něj kařval. 

,,Stát!" 

Druhý se na ně tak otočil a zeptal se jich. 

,,Máte doklady?" 

Skoro všichni kývli a natáhli ruce, jen Lili se pokusila utéct. Dania si toho ale všimla, chytla ji za kapuci a přitáhla. Lili sklopila hlavu a taky natáhla ruku. Voják k nim přišel a rozsekal ji pohledem. Díval se jí do obličeje a přitom jí mačkal tlačítko na náramku. Podíval se do informací a všiml si hodnosti. Otevřel pusu dokořán a vykulil na ni oči. 

,,Oh, moc se vám omlouvám princezno!" 

Druhý voják se na ně podíval a taky vykulil oči. Přiběhl k ní a začal jí líbat ruku. 

,,To stačí!" 

Vojáci přestali. 

,,Okamžitě pusťte mě a moje přátele dovnitř!" 

,,Moc se vám omlouváme princezno Lilie, avšak král nám nedovoluje pouštět nezletilé dál." 

Lili se asi u slova král zděsila a tak napřáhla ruku a řekla. 

,,Ehm, ehm. Princezna? Haló?! Hele, jestli mě nepustíte, tak vás nebude čekat lehká poprava!" 

Vojáci oba nahlas polkli a okamžitě letěli do budky, aby zmáčkli páku. Lili si s nimi jen vyměnila pohledy a vběhla dovnitř. Ostatní se na ní pořád dívali, jako by právě, ehm, ne fakt mě nenapadá žádný dobrý přirovnání. Prostě se na ni divně koukali, jasný?! Ehm. 

,,No co je? Pojďte!" 

Lili asi moc nedošlo že to moc nebudou pobírat ale naštěstí se okamžitě vzpamatovali a šli za ní. 

,,Chápu že máte hromadu otázek." 

Ingus se na ni podíval a sundal vyděšený obličej. 

,,Jako, docela jo no." 

,,Za prvé, ano, jsem princezna. Za druhé, Dominus je můj, ach, bratr. Za tř-"

,,Počkat, co?! D- Dominus, je tvůj brácha? Jako vážně?! Nechtěl bych!" 

Ingus se začal řechtat, ale po chvilce přestal, protože se na něj všichni jen divně dívali se a fakt se nesmáli. 

,,Dále, za třetí a asi poslední důležitý bod. Nesnáším svého otce!" 

,,Jistě, to mi je líto Lili- Lilie, ale měli by jsme se trochu pohnout."

 Všichni pomalu vykročili směrem k hradu. Všude byli klikaté ulice nad kterými se tyčily dřevěné trámy a mosty mezi podobně vypadajícími domy. Kráčeli dál po kamenné cihlové cestě, která by se asi už opravdu dala pojmenovat plnohodnotnou ulicí. Lili vypadala stále zkroušeně. 

,,Hele, ale víte co je na tom bonus? Víme kde je Dominus! I když musím uznat že je trochu divné že ho neznámý únosce unesl zrovna do jeho domova." 

Ingus se ohlédl na Daniu, která se trochu zaksichtila když to Lili řekla. 

,,Hej, netajíš nám taky něco Danio? Něco o, hm, já nevím, únosci? Není tak tajný že?" 

Dania se na něj podívala ale stále vypadala že to ze sebe ven nedá. Ingus se ale zasmál a oba zastavili. 

,,He, he, Vondur? Že?" 

Dania celá zbělala. 

,,Ano! Ano, asi vím kdo unesl Dominuse. Promiňte že jsem vám to neřekla." 

Ingus se na ni vyděšeně podíval a prohlásil. 

,,No, ale já si dělal srandu! No dobře, mě to nevadí, povídej." 

,,Ah, dobře. Vím kdo je Vondur. Když jsme se jednou plížili kolem budovy stařešinů, dva se zaslechli se bavit. Říkali že Vondur uprchl. Kdo to je, mi řekl jeden kluk který se o tohle zajímá. Jmenuje se Pacare. Vondura prý už dvacetkrát třikrát uvěznili do nejstřeženější věznice, ale on záhadně uprchl zas a zas, dokud nevylepšili opatření a zkejsl tam až do jeho smrti před osmnácti lety. Znamená to tedy ale, že Vondur pořád žije. Vyžíval se v unášení významných lidí a dětí a chtěl za ně strašně tučné výkupné. Jeho pleť je bílá. Má jakousi zdeformovanou hlavu takže vypadá jak icht-" 

Čtenáři. Uvědom si že tenhle boj nemůžeš vyhrát. Pokaždé když tu někdo poví sprosté slovo, já ho vypípnu! Nedovolil bych si ho tu nechat, takže, smůla! 

,,Nemá žádné vlasy. Na sobě má jenom dlouhý hábit a čepici. Ta je vysoká a celá bledá stejně jako zmíněný hábit." 

Všichni byli strašně vylekaní až na Lofta. 

,,Takžé, prostě Voldemort." 

,,Ne! On, není... Ách, že já se vůbec namáhám." 

Mezitím co se takhle sprostě bavili, došli až k hradu. Kupodivu, vstup do něj nebyl nijak střežený a tak prostě vešli dovnitř. Hned jak ale přišli, zařadili se do fronty která čekala taky na audienci u krále. Chtěli prostě všechny předběhnout, ale zastavil je nějaký další voják. 

,,Do řady! Ihned!" 

Lili už tak nějak znuděně zdvihla ruku a zmáčkla tlačítko na náramku. Ten se otevřel. Voják se k tomu naklonil tak hluboko že se divím že nespadl. Také vykulil oči a začal jí líbat ruku. 

,,Hele klid, jasný!" 

Obořila se na něj Lili. 

,,Omlouvám se princezno Lilie! Pojďte za mnou za králem! Ten bude mít radost." 

Stále ale Lili vypadala, dost zkroušeně.