Elementa

Menší rekapitulace

Ingus necítil jediný sval svého těla. Bylo to, jako by vstal po dlouhém dni a teď nastal nový. Došlo mu, že se nejdřív opravdu musí pohnout. Pro lepší orientaci tedy otevřel oči. Rozhlédl se kolem sebe. To co viděl ho zároveň znepokojilo, ale taky docela potěšilo. Všude kolem něj bylo bílo. Jakože-. Nic jiného než jen samé bělmo. To špatné na tom bylo že je asi zahrabaný ve sněhu a ta dobrá je, že je to sníh, takže už asi jsou někde u té hory. To byla dokonalá zpráva a Inguse to pochopitelně mile potěšilo, ale přes tu radost mu nedošlo že je vlastně úplně-. V zadítce. Pak mu ještě došla další, nepěkná věc. Je to sníh! Nebude to trvat dlouho a podchladí se. Ahá! Jo proto nemůže hýbat s tělem, ale s hlavou jo! Je dost prokrvená! Další informace co ho mile potěšila - je sakra chytrej. Pak si ale uvědomil opět zřejmou věc. Předešlá informace mu byla úplně na nic. 

Ze všeho toho urputného přemítání a egoistického myšlení zkolaboval. Teda, spíš opravdu z toho podchlazení, ale tak pro efekt jsem vám chtěl říct tohle. Bylo to jako by jste usnuli. Nemůžete se hýbat téměř s celým tělem a najednou si takhle dáte krátkého šlofíka. V případě Inguse to byl opravdu slušný spánek a rozhodně né nějaký šlofík. Byl by ještě delší a dost pravděpodobně by i umrzl, kdyby mu z toho sněhu nečouhala noha. Právě díky této šťastné náhodě ho takhle zahrabaného našla Dania. Sama měla problémy se zimou. A víte co? Pojďme se podívat jak to bylo s ní. Aby jste byli v obraze, je to docela potřeba, protože nevíte co se stalo v tom balóně. Ehm, ehm. Takže jak jsem to skončil. Ano! 

Dania se přes všechen ten vítr snažila protlačit za Yorkem. Ten každou sekundou vypadal více mrtvý. Kdyby vás nenapadlo jak něco takového vypadá, závidím vám. Loft se snažil vymyslet taktiku a po tom co jeho nejlepší kamarád vedle něho omdlel, byl na to sám. Dania se probourávala skrze vítr tou největší rychlostí co mohla a když už byla dost blízko Yorka na to, aby se ho dotkla, učinila tak. Fakt netuším co si myslela že se stane, protože-. Ano. Správně. Nic. York se ani nehýbal a Dania si teprve uvědomila co se děje. Za prvé. Jen pár vteřin a bude z ní palačinka. Za druhé. Právě se dotkla nějaké mrtvoly. Konečně si uvědomila tragičnost situace a začala jednat. Ohlédla se za Loftem, který na první pohled chystal sebevraždu. Dania ho ještě chtěla okřiknout ať to nedělá, ale to se nestalo. Loft už letěl mimo koš. Dania to nezvládala. Jediný živý co teď kromě ní byl v balóně, byl Ingus. Teda aspoň doufala že je naživu. Pak jí však došlo proč Loft skočil. K zemi už to bylo jen asi deset metrů a do asi sedmi vteřin je po nich. Může tedy zachránit buď tu horu masa Yorka, anebo Inguse. Její-. Jejího kamaráda. 

Bylo to těžké. Hodně těžké. Ani si neumíte představit jak by byl York při vynášení ven těžký. Navíc ani nebylo jisté jestli žije. Na chvíli jí dokonce probleskla myšlenka v hlavě ohledně sólového skoku. To ovšem ihned smetla ze stolu a pokusila se popadnout Inguse. Dania byla drobná. Znáte to. Její srdce bylo veliké, však tělo to moc nedohánělo. Při tom jak se teda v posledních sekundách snažila zvednout Inguse jí došlo jak moc zbytečné by bylo se vůbec pokusit zvednout Yorka. Ingus byl o trochu vyšší než ona, ale jinak měli dost podobné lidské proporce. Asi tři vteřiny před  dopadem se jí podařilo "kamaráda" zvednout. Ale pojďme pěkně popořadě. Tři vteřiny před dopadem už Ingus jel volný pád přímo do sněhu. Dvě vteřiny před dopadem byla na řadě krátká emocionální chvilka kdy se ohlédla Dania s nohou vykročenou na okraji koše a hluboce se zadívala na Yorka. Poslední vteřinu před dopadem už konečně skočila. Ani se za sebe neohlédla. Zničilo by jí to. 

Teď si to ale pěkně pojďme projít. Vzhledem k tomu, že Loft skočil jako první, nejvíc se zabořil do sněhu, ba-li vůbec. Ingus dopadl do sněhu jako do peřinky a tak byl a jeho jediná hrozba právě podchlazení. Dania skočila dolů jako poslední. Letěla tedy sotva metr dva, ale i tak dokázala velmi jednoduše letět ksichtem napřed. Chvíli jí trvalo, než se samotná vzpamatovala. Nohu již měla v pořádku, ale po tomto pádu se to ukázalo být zpátky. Jako při incidentu kdy se to stalo. Musela tedy chvíli naříkat sama a asi po půlhodině takového naříkání se rozhodla najít Inguse. Přibližně si pamatoval kde byl a tak to nebyl takový problém. Za Yorkem chodit v žádném případě nechtěla. Bylo jí ho moc líto. Zemřel však hrdinsky a to se cení. Až zachrání princátko a princezničku, mohli by poprosit krále o posmrtné udělení státního vyznamenání. York by si ho jistě zasloužil. 

Sníh byl docela hluboký. Upřímně by se tam mohli zaseknout dva lidi co by si lehli na sebe a pořád by pod tím sněhem nebyli vidět. Ingus měl nechtěně veliké štěstí, právě kvůli botě co čouhala ven z toho sněhobílého sněhu (děkuji, já vím, krásné slovní spojení). Když si toho všimla, popadla nejbližší klacek a jelikož nechtěla aby jí byla větší zima než právě byla, začala hrabat právě s tímto klackem. Hrabala a hrabala a na chvíli se i lekla že je pozdě, ale když se pak dotkla stehna které stihla vyhrabat, bylo dosti horké na to, aby ještě Ingus žil. Trvalo jí asi dvě hodiny než se jí povedlo v pořádku vyhrabat celé tělo a po "nechtěném" dýchání z úst do úst se Ingus dokázal nadechnout a probral se. Tak! A to už jsme zpátky!