Elementa

Soud

Na cestě se asi válel nějaký drzý kámen a tak kočár poposkočil i se všemi cestujícími. Ingus nebyl smutný jako spíš zmatený. 

,,Myslíš že by jsme se odtud nějak dostali, kdyby jsme chtěli?" 

Otázal se Danii, která měla ruku opřenou o zeď spolu s obličejem. Otočila se znuděně na Inguse a ještě znaveněji odpověděla. 

,,Ne." 

Ingusovi došlo že si asi potřebuje odpočinout a celou cestu ani nepískl. Když kočár zastavil, otevřely se dveře na jedné straně zdi kočáru a mužská ruka vnikla dovnitř. Naznačila ať si pěkně všichni vystoupí a to se taky stalo. Muž byl jakýsi blonďatý zákonmistr a ke své roli se hodil, protože svými pěstmi by rozdrtil i vážně tvrdou okurku. S hlavou skloněnou k zemi a s rukama sevřenýma studenými okovy se ploužili pomalu ke dveřím kolem kterých stáli podobně nasvalení cápci. Jeden z nich otevřel svou půl metrovou hnátou jednu půlku dveří a postupně se do nich smutně vecpali všichni tři. Otočili se před sebe a zděšeně skoro až vytřeli podlahu. 

Byl to velký sál. Na obou stranách byly lavice ve kterých sedělo namačkaných mnoho lidí a někteří si dokonce museli přinést své vlastní židle. Uprostřed byly dva stoly a u každého dvě židle. Před nimi na konci místnosti byl samozřejmě soudce, který třímal své dřevěné kladívko a pro zábavu si s ním zrovna jen tak bezdůvodně ťukal do stolu. Když zaregistroval nově příchozí, kladívko rychle položil a vážně zle se podíval na Lofta, Inguse a Daniu. Ingus už chtěl něco říct, ale Soudce ho hbitě přerušil. 

,,Tak vy bídníci si myslíte že uniknete trestu?" 

Bylo to výstižné a všichni se toho lekli, ale Ingus se nenechal odbít, tak se rozhodl mu to vrátit. 

,,Pardon. Mohu se zeptat co jsme vlastně provedli?" 

Věta se velice rychle rozlehla celým sálem a soudce se pousmál. Vysunul ze svého stolu šuplík ze kterého vytáhl papír. Vytáhl si z kapsy brýlky a četl. 

,,Napadení státního příslušníka, ukradení vozidla příslušící státu, Vloupání se do soukromých prostor. Mám pokračovat?" 

,,Ano." 

Ingus byl sebejistý, protože tušil že soudce jen blafuje a je to už všechno. Měl pravdu a tak soudce radši započal soud. Všichni mlčeli. 

,,Ticho prosím." 

V této činnosti se zřejmě soudce vyžíval. 

,,Začneme. Přiznáváte se k těmto činům?" 

Ingus už chtěl něco plácnout, ale Dania ho chytla rychle za rameno a stejně tak i Lofta. Dali hlavy dohromady a začali spolu špekulovat o tom co řeknou. Ingus měl plán jednoduchý. 

,,Hele, myslím že bude lepší se přiznat. Můžeme pak předvolat krále a ten nám všechno omluví. "

Dania nesouhlasila a tak si vytvořila svůj proti názor. 

,,Ne! Podívej se. Musíme zapírat ať se to protáhne a král se o tom jistě dozví. Přide sám!" 

Šeptala dál. Loft se ale taky chtěl zapojit do debaty. 

,,Né! To je blbost. Měli by jsme se přiznat." 

,,Přesně to jsem říkal!" 

Pousmál se Ingus. Dania znechuceně nechtěla přestat debatovat a smířit se se správným jednáním. 

,,Hej. Čím dřív tím líp. Můj plán je lepší. Alespoň stihneme zachránit Lili. Včas! Když pomyslím co jí teď všechno ti zlouni můžou dělat, chce se mi brečet." 

Ingus toho měl už plné zuby a nenechal se jen tak dát. 

,,Sláva demokracii! My dva s Loftem jsme tě porazili." 

Ingus se narovnal, přičemž ho hned následoval Loft. Soudce už se vážně nudil a opět si hrál se svým kladívkem. Když viděl co se děje zase zvážněl a kladívko položil až se skutálelo na zem. 

,,Přiznáváme se." 

Řekl jednoduše. Celý sál překvapeně vyjekl, protože asi nemají co na práci. Co já vím. A soudce měl po šichtě. 

,,Nu, tak to pak nemá cenu dělat soud. Zavřít na rok." 

To že jde o děti mu asi bylo jedno. Začal si balit své papíry co se povětšinou válely na zemi. Ingus tohle rozhodně nečekal a teď byl dokonale zmaten. Bodygárdi je všechny postupně hodili na ramena a v tu chvíli je i rozdělili. Muž co nesl Daniu šel totiž jinde než ti co nesli Lofta a Inguse. Do ženských cel. Ingus si toho všiml i přes všechno zmatení a ještě naposled se pokusil vysoukat z pařátů. Nevím proč naposled když to zatím nezkusil, ale tak asi pro efekt. Dania zmizela v temnotě, stejně jako právě Ingus s Loftem. Bodygárdi šli chvilku dál a pak oba dva hodili na studenou podlahu jedné z cel.