Elementa

Jednohvězdičková aerolinie

Jak jsem řekl. Už byla rozhodně pohoda. Něco, co se podobalo ptáčkům zpívalo na větvích divných stromů... Obloha šedla nechutným smogem... A Dania, Ingus, Loft a York si to štráovali balónem. Loft byl schoulený na spodku koše. Naštěstí byl docela velký a tak nebyl takový problém se tam vměstnat. Ingus se taky bál, ale ne na tolik, aby dělal to samé co Loft. Vyhlížel krásnou krajinu a pozoroval oddalující se partu zločinců, odcházejících smutným a plouživým pohybem zpět do cel. Bylo jich kolem padesáti, ale věřil, že i tak tam něco nehraje. Chtěl je ještě rychle přepočítat, ale to už  nestihl, protože byli moc daleko. 

Dania se dívala na opačnou stranu a pak si uvědomila jednu docela důležitou věc. Neřekla Yorkovi kam má letět. 

,,Yorku?" 

Ten se na ní pomalu otočil a jen tiše zašeptal. 

,,Za tohle mně vyhodí..." 

Dania si uvědomila že zapříčinila něco-. Né moc pěkného. Chytila ho opatrně za rameno a promluvila.

,,Je mi to moc líto, ale jestli chceš, tak bys mohl zachránit princeznu s námi! Určitě si silný a zdatný a byl bys skvělý pro náš tým! Letíme na sněžnou sopku. Únosci je tam asi chtějí zhodit!" 

Dania se lekla toho, co vlastně vyslovila. York se na ni s úsměvem ohlédl a mírně přistoupil doprava. Balón nebyla nejlepší volba. York prostě čekal jen že se chtějí dostat ven a nebudou očekávat nějaký odvoz nebo co. Po tom co ale Dania řekla, se rozhodl to zkusit aspoň nějak minimálně řídit. Proto přistoupil trochu doprava. 

Ingus sledoval stále stejný směr, ale teď už jen hleděl do krajiny. Tam se zelenala tráva. Tam rostly krásné stromy. Tamhle letěl pták a tadyhle byl obličej naštvaného vězně přímo před tím jeho. Ingus se tak moc lekl, že skoro vypadl z koše. Celou tu dobu jejich letu byl zespoda připlácnutý tenhleten chlápek, u kterého ani nevěděli jméno, takže setkání s ním bylo rozhodně ošemetné. Naskočil dovnitř koše s nožem v ruce. 

,,Co děláte na mém balónu?" 

Tázavě se otázal. Asi to mělo znít drsně, protože hned potom se s nožem začal ohánět, ale-. Neznělo. Všichni se strašně lekli co se to ksakru děje?! York se otočil a samotným leknutím taky málem spadl. Loft byl v pořádku. Vážně. Jen si to tak lebedil na spodku koše. Měl ale velké štěstí, protože byl na kraji koše. Důvod se dozvíte vzápětí. York se ale velice rychle vzpamatoval. Natáhnul ruce jako to dělají elementálové, takže bylo jasné co se stane. Hlavně tedy Ingusovi s Daniou, kteří se už klasicky chytili za ruce a přidřepli si k Loftovi. ten nechápal co se děje. Byl na okraji spánku. Kdežto York byl na trochu jiném okraji. Muž spolu s kudlou se k němu nezávratně blížil. On však věděl co musí aby se zachránil snad alespoň jeden člověk. Po tom co natáhnul ruce a pořádně se mu nahrnula krev do hlavy se tedy začal ozývat takový svištící zvuk. 

Prostě... Jako by něco letělo. York zabíral tak moc že to vypadalo jako by byl zrovna na velké. Teď ale určitě nebyl čas na takové žertíky a všichni byli zticha. Pak to přišlo. Vězeň se napřáhl rávě s jeho kudlou a verval jí přímo do Yorkova ramene. Pak ho chytil za lněnou košili a zašeptal mu do ucha. 

,,Můj balón." 

Půlkou těla přepadl přes okraj a i tak to vypadalo že se snaží přežít a hlavně pokračovat v tom co dělal předtím. Teď zabíral ještě o trochu víc, neboť byl muž přesně na středu. Ten se otočil na děti klepající se strachem na dně koše. Otevřel pusu aby něco řekl, ale to už se nestalo. Ze dna balónu, přímo do středu vrazil obrovský šutrák. Ostrý jako čepel. Dania okamžitě po tom co tohle spatřila zakryla Ingusovi a Loftovi oči. Nebyla to pěkná podívaná. Kámen nabral trestance a odletěl někam daleko za obzor. Ve středu tedy teď čněla obrovská díra. York se pokusil o napřímení a jednou rukou tak držel ránu po noži a druhou se jistil držením okraje koše. Ten nenávratnou rychlostí padal dolů přímo k zemi. Yorkův brilantní manévr zřejmě silně poškodil koš a proto takto rychle padal dolů. 

On sám se obětoval jen pro ně. Teď tu jenom tak umře. Jen tak!? Něco takového se asi honila v hlavě Danie když tak padali. York se mezitím pokoušel pořád něco vyslovit. Mumlal něco jako. 

,,ProsÍM! o MNE Se NEstARejtE... já to nĚJak zVláDNu..." 

A podobně založené věty o tom jak by se měli starat o to jak sami padají a brzy zemřou. Loftovi s Ingusem okamžitě došlo že to má ten chlap už spočítané a radši. se k sobě nalepili aby zregulovali bolest z pádu a bolesti. Dania to však i tak chtěla prostě prubnout. Naštěstí to nepadalo až tak rychle a když vám teďka řeknu že byli padesát metrů nad zemí... Klid! Dania se tedy navzdory téměř jasné smrti blížila přímo k Yorkovi. Ten zmožený už ani nic neříkal a nebylo jasné jestli vůbec žije...