2/I meant it seriously.

3.5K 189 10
                                    

*z pohledu Carissy*

Hlasy se přibližovaly blíž a blíž. Podívala jsem se okolo, co můžu dělat. Z kuchyně vedly druhý zatahovací dveře. Přeběhla jsem tam a šla pryč. Ocitla jsem se zpátky v obýváku? Mají dvoje dveře do obýváku? Viděla jsem Justinovi záda, stejně jako Jazzy a Jaxona. 

Šla jsem nahoru po schodech. Samozřejmě jsem netušila kam jdu, protože jsem tady nikdy nebyla. Připadala jsem si jako špion. Šla jsem do nějaké místnosti a zjistila, že je to koupelna. 

Znovu jsem uslyšela kroky, po schodech.

"Jo byl tady Ryan... mami nemám potřebu seznamovat se s nějakou 40tiletou uklizečkou..." To mluvil o mě? No tos posral kamaráde "Fajn, nemusíš hned křičet, pokud budu mít čas tak za hodinu, dvě...tři až týden, tak snad.... možná příjde Angie..." zase se odmlčel "takže děcka na noc nezůstávají? Erin si pro ně přijede?" Vůbec nevím proč, ale poslouchala jsem ten rozhovor s napjatýma ušima. Jsi jak děcko Carriso Skyler Croosveltová.

"Dobře mami, jasně že budu, víš, že já tebe taky"  řekl a potom bylo už ticho ani jsem ho neslyšela. Než jsem stačila něco udělat, začal mi v kapse od teláků zvonit telefon. Neznámý číslo. 

Zvedla jsem to "Halo?" 

"Carriso?" ozval se Pattiin hlas, pousmála jsem se "ano?" zeptala jsem se na zpátek "Ehmm děkuju za ty děcka Justin říkal, že o tobě mluvili...pořád" Super.

Jak tohle přežiju, to by mě opravdu zajímalo "Tak to jsem ráda...a co mám udělat dál?" zeptala jsem se "Když půjdeš po schodech nahoru a do prava, tak třetí dveře zleva, je to prádelna, když bys vzala ze sušičky prádlo a poskládala ho a dala tam to co je v pračce, byla bys úžasná" co mi zbývá je to moje práce "a to by bylo pro dnešek všechno, asi tě už dneska nestihnu tak se měj" řekla a mohla jsem si představit jak se usmívá "děkuju, nasheldanou" řekla jsem "ale říkala jsem ti ať mi tykáš" řekla. "Omlouvám se, tak ahoj"opravila jsem se ona mě pozdravila nazpátek a položila jsem to.

Šla jsem tam kam mi řekla. Prošla jsem kolem pootevřených dveří, když jsem uslyšela hlas. 

"...forget the way you look at me...over the mountians, across the sky... i need to see your face...." odmlčel se na docela dlouhou dobu. Chtěla jsem pokračovat v chůzi, ale zůstala jsem stát, protože pokračoval "Be alright-ight-ight e alright..." potom se znovu odmlčel akorát potichu dodal "You promised me..."

Sice nevím, co to mělo znamenat, protože zněl tak nějak zoufale? Ale měl kouzelnej hlas. Netušila jsem to a i přes to, že si mě zatím kromě vzhledu no i když taky jsou hezčí, ničím nezískal, tak tohle bylo úžasný. Pokračovala jsem dál v chůzi.

****************************************

Udělala jsem přesně to, co mi Pattie řekla. Zabralo mi to asi třičtvrtě hodiny. tak akorát, bylo pět. Za hodinu mi začíná trenál v tancování, takže tak akorát stíhám. 

Šla jsem dolů a děcka se dívali v obýváku na televizi. Přešla jsem do kuchyně a jelikož jsem měla plný ruce tak jsem si telefon, položila na linku, abych se mohla ještě napít.

Dala jsem skleničku do myčky a šla zpátky přes obývák do prostorné chodby "děcka já už valím, uvidíme se" řekla jsem a zamávala jim, oba mi to oplatily. Když jsem otevřela dveře, nestačil jsem se divit. 

Stála tam holka. Blondýna. Sjela jsem si jí pohledem. Byla hezká, tak v mým věku. Jenže tam stála s divným výrazem v obličeji "ehmm a ty si?" zeptala se mě. Doufám, že nechodí do naší školy.

VacuousKde žijí příběhy. Začni objevovat