Vacuous

30/2.Part- Sky?

*z pohledu Carissy*

Po odpoledni stráveném nejlíp jak se dá aneb postel, tepláky, jídlo, knížka, kafe a trochu spánku jsem se měla začít chystat na tu slavnou večeři.

Fajn kromě toho všeho, co jsem zmínila se tam sem tam taky vloudila nějaká myšlenka, jaký bych si vlastně na Justina měla udělat názor. Ustálený názor. Potom našem úžasném dni dneska jsem se v něm upřímně řečeno docela zklamala.

Vlastně to nebylo nejlíp stravený odpoledne, teda bylo, ale celou dobu jsem měla pochmurně blbou náladu. Dal mi důvod.

"Snažím se s tebou vycházet, dokonce chci s tebou vycházet, proč to pořád komplikuješ?!" pokračoval a vypadal docela naštvaně "to ráno ti třeba připadalo jako chtít s někým vycházet? To mi je teda upřímně líto všech tvých kamarádů a všech tvých holek!"

Vážně by mě zajímalo, jestli se takový člověk jako idiot narodí nebo se jím stane.

"Všechny ty holky nebyly takový pindy" s pootevřenými ústy jsem se na něj podívala. Vážně to řekl? Kdyby neseděl za volantem už mu jedna přiletěla. Beze srandy.

"Au" řekla jsem ironickým hlasem, ale někde vevnitř mě bylo něco, co ve mně probouzelo zklamání, překvapení a hlavně bolest. Nemyslela jsem si, že by někdy něco takovýho řekl, ale nechtěla jsem, aby viděl, že jsem byla překvapená a rozhozená.

Kolik těch holek tak mohlo být?

"Jako bych tohle dělala dobrovolně" zamumlala jsem si pro sebe, ale doufala, že to slyšel "nikdo tě do toho nenutil" odpověděl a moje přání o tom, že se omluví, že to tak nemyslel, byly tu tam.

Myslím, že jsem mu dala dost jasně najevo, že jsem minimálně naštvaná, když jsem ho pak při odchodu ani nepozdravila.

Podívala jsem se na hodiny bylo něco po půl sedmé. Vešla jsem na chodbu z mého pokoje a hned jsem ucítila vůni domácího smaženého hovězího. Vypadá to na hamburgery. Divím se, že mě mamka ani nezavolala, abych jí pomohla.

Seběhla jsem schody a vzala to rovnou do kuchyně, kde u stolu seděl můj mladší bratr a dělal si úkoly.

Když jsem se podívala k lince, poznala jsem důvod, proč mě nezavolala na pomoc. Měla tam jinou. Dwighta. Pousmála jsem i ve své pochmurné náladě, protože jim to slušelo, bylo hezký vidět mámu znovu šťastnou. Pamatuju si doby, kdy takhle byla šťastná i s tátou, ale pamatuju si doby, kdy byla kvůli tátovi na kousky. Nemůžu říct na dně, protože to bylo horší než na dně.

Tuhle myšlenku jsem zahnala a čekala, až si mě jeden z nich všimne "Ano Cariss?" podíval se na mě Dwight, když si vzal od mamky utěrku a ona se smála.

"Půjdu k Hayliee" usmála jsem se jako sluníčko a moje máma se otočila "nikam nejdeš" Mami.

"Prosím?" zasnažila jsem se a ještě víc prohloubila svůj úsměv "ten tvůj pohled mě děsí Carisso, herečka z tebe asi nebude" Oh díky mami. Jsi velice empatický a soucitný člověk.

"Proč nemůžu jít?" zeptala jsem se trochu otráveně. Nechci tady být ani nemám důvod a už vůbec ne po dnešku.

"Protože je to neslušný" pokrčila rameny a Dwight se hrabal v ledničce "Ale Ayden tady taky nemusí být s každou tvojí kamarádkou, navíc ty jsi je pozvala, já ne" myslím, že moje argumenty byly trošku lepší než ty její, jenže s takovou ženou je těžký se hádat "zůstáváš tady. Tečka" řekla a já zafňukla "Taky bych byl rád, kdyby na chvíli odešla" ozval se můj bratr od stolu "vidíš?" ukázala jsem na něj "Tariqu" napomenul ho Dwight "diskuze je u konce Cariss a začínáš mě s tím trošku štvát, měla bys tam být, protože Pattie ti poskytuje práci, je to trošku úcta" dořekla tady ten svůj krátký srdceryvný monolog a já protočila očima.