Vacuous

41/Call him once again.

~z pohledu Carissy~

Seděla jsem na sedačce a koukala na televizi, i když jsem jí v podstatě nevnímala. Vedle mě seděl Tariq a pořád něco žvatlal.

Potom, co jsem dneska ztropila, jsem si po nějaké době, co jsem byla zavřená v koupelně, uvědomila, že jsem se možná hned nemusela hned zamykat v koupelně s tím, ať vypadne, ale poslední dobou jsem nějaká přecitlivělá.

Ovšem náš chlapeček se asi naštval nebo já nevím co, a nezvedl mi to ani jednou. Teda volala jsem mu dvakrát a spadlo to do hlasové schránky, a potom jsem mu asi ještě psala dvě nebo tři zprávy, ale neodepsal.

„Jsi v pohodě?" ozvalo se vedle mě a já se trochu lekla. Podívala jsem se na Aydenona, jak si nesl talíř plný jídla i s pitím „jo všechno je v pohodě a děláš mi chutě" natáhla jsem pro rajče na talíři a on se zazubil a odtáhl tu ruku dál „udělej si svoje ségra" zamračila jsem se na něj.

„To, že ti bude 20, neznamená, že odteď musíš být nafoukanej" poznamenala jsem „vem si" protočil očima a natáhl tu ruku ke mně.

„Děkuju" zdůraznila jsem to.

„A teď mi řekni, co se děje" pobídl mě „cože?" zeptala jsem se „znám že skoro 17 let, to je sakra dlouho a bohužel zase tak dobrá lhářka nejsi" nadzvedl obočí.

Přemýšlela jsem chvilku, co říct a potom jsem se nadechla „jde o Justina. Já...nevím, co si o něm myslet" přemýšlela jsem, jak to zformulovat, aby to bylo na ten jeho mužský mozek jednoduchý, věděla jsem, že je mu můžu opravdu na 100% věřit.

„Chvilku jsme v pohodě, pak dostane on svoje impulzivní výkyvy a všechno to jde do kytek, navíc my ani nejsme spolu Aydone" podívala jsem se na něj „ze začátku to bylo jenom jako budem předstírat vztah kvůli blbosti, no jenže já nevím, co teďka dneska tady byl a za celou tu dobu snad poprvé jsem litovala toho, že jsem mu řekla, ať jde pryč" dostala jsem to ze sebe konečně ven a bylo to víc než příjemný.

„a odešel?" zeptal se „myslím, že z toho, jak jsem ti to řekla, je to dost jasný" odpověděla jsem „idiot" zamumlal si „a volala jsi mu?" přikývla jsem „kolikrát?" no není zrovna výřečný, ale většinou, to co z něj nakonec vypadne, bývá užitečný, teda aspoň to tak beru, je to můj starší bratr.

„dvakrát?" odpověděla jsem mu „tak za ním jeď" pokrčil rameny, vážně to těm borcům příjde tak lehký „nepojedu za ním, i kdyby, tak je půl jedenáctý večer máma mi nikam nedovolí jet" vysvětlila jsem mu „jakto, že ty jsi vůbec ještě vzhůru?" otočila jsem se na Tariqa, který si tam spokojeně seděl.

Podíval se na mě s pohledem, že ho strašně obtěžuju, tak jsem jen protočila očima „no počkej si na mámu nebo Dwighta" poznamenala jsem „Cariss..." uslyšela jsem Aydona, podívala jsem se zpátky na něj, pousmál se „zkus mu ještě jednou zavolat, teda pokud to tak cítíš a pokud si myslíš, že bys měla, je to lepší" pousmál se znovu.

Přemýšlela jsem nad tím, co říká. Teda vlastně ani moc ne, protože já nakonec vždycky dám na jeho názor a slova. On je jeden z mála lidí, které opravdu respektuji.

„Asi ano" řekla jsem potichu „děkuju" dodala jsem a vstala „pokud to vyjde" otočila jsem se na něj ještě „tak tě obejmu" řekla jsem a on se zamračil „pokud to nevyjde, tak mě jako neobejmeš?" nadzvedl obočí.

„ale víš, co..." začala jsem „když jsi to ty" a roztáhla jsem ruce, on se usmál, vstal a objal mě „v neděli jim to řeknu" řekl mi téměř neslyšně u ucha. Nebyla jsem si jistá, jestli myslí, to se stěhováním nebo jeho sexuální orientaci. Doufala jsem, že oboje.