Vacuous

48/I fell for you too

Povinně i mojí starší i novější čtenáři prosím PŘEČÍST, omlouvala jsem se už asi tisickrát tak jsem se rozhodla to teď nedělat, jen napíšu, že mě to mrzí.

Každopádně jsem přemýšlela, nevěděla jsem, co dělat, věřím, že někteří z vás jsou i naštvaní, že přidávám 1 do měsíce, když moc a chci říct, že to nebylo ani kvůli tomu, že už by mě to nebavilo, spíš mám jiné priority a neměla jsem drive a upřímně jak jsem z toho vypadla, tak ani nápady, ale poslední dobou jsem nad tímhle hodně přemýšlela, a kvůli vám a kvůli tomu, že už od začátku mám namyšlené, jak to dopadne jsem se rozhodla to vzít od začátku, a  nápady přišly, hned jak jsem vyvinula sílu. Takže tady je nová kapitola doufám, že se bude líbit, a až tam bude název písničky doporučuji pustit, protože bez ní to fakt není ono a kdo zná TVD tak pozná, vzala jsem si trochu inspirace. Děkuju vám moc, neslibuju hned že budou kapitoli 2x do týdne, ale dám si víc záležet.

víc jak  3400 slov před vámi. Zasloužili jste si to, tak doufám, že vás nedonudím alespoň do čtvrtky. Docela jsem si dala záležet, chyby se pokusím opravit, psala jsem z posledního protože mám po práci a před prácí, tak si to užívejte a malá rada :) mějte trpělivost s některýma, i když to nevypadá, že to stojí za to:) pěkné čtení

-Adél

~z pohledu Carissy~

„těším se, až tě uvidím v obleku" řekla jsem, pousmála se na Justina, který stál u nás za linkou a něco tam tvořil.

„Tak si to užij, bude to poprvé a pravděpodobně naposled" uculil se a dál přesunul svojí pozornost dolů na linku a mojí hlavou projela myšlenka, jestli jako na naší svatbu hodlá jít v džínách nebo jak to jako vidí. Nad tímhle jsem se musela pousmát.

„Takže bude další focení?" zeptala jsem se a on ke mně zase zvedl pohled „dělej tak, abys tady z toho vůbec něco dostala" pohrozil jakože, ale přitom se usmál.

Naklonila jsem se tak, abych viděla na to, co tvoří „jelikož to vypadá na palačinky, tak budu potichu" usmála jsem se jako andílek a on přikývl.

„Vyzvednu tě o půl sedmé dobře?" zeptal se po chvilce, co jsem ho spokojeně sledovala, když si uvědomil, že nic neříkám, tak se na mě znovu podíval „díváš se na mě takhle celou dobu?" souhlasně jsem zakývala.

Proč náš vztah nemůže být vždycky takovýhle? Řešilo by to úplně všechno.

Nic jsem neříkala a pozorovala jsem ho dál.

„a koukáš dál" pronesl a já se uculila „Yep" odpověděla jsem jednoduše „asi bych tě měl zaměstnat" odpověděl a já se nechápavě podívala „pojď sem budeš smažit"

„Justine, to by taky nemuselo dopadnout dobře" poznamenala jsem to „zvládneš to" přesvědčoval mě a já vstala a přešla za ním.

„Za prvé musíš vytáhnout pánvičku, za druhé dát jí dát na sporák, za třetí..." zastavil se, když viděl, že se na něj koukám, tak, aby toho hned nechal.

Vytáhla jsem pánvičku ze skříňky a on mi jí hned vzal „neříkals něco o tom, že to zvládnu?" zeptala jsem se „pomůžu ti"

„takže přijedeš pro mě o půl sedmé..." zopakovala jsem, to co řekl před chvílí a přešla k tomu sporáku a zapnula desku pod pánvičkou, na kterou jsem nalila trochu oleje.

„Přijedu pro tebe o půl sedmé, tak buď připravená" pousmál se a stoupl si těsně vedle mě s miskou, kde měl tekuté těsto na palačinky.