Vacuous

39/Again and again.

~z pohledu Carissy~

Pevně jsem ho objala a on si mě po chvilce chytl. Nebyla jsem si jistá, co to do mě vjelo, ale od toho, co u mě byla Hay, tak jsem byla na jakési emocionální vlně.

Myslím si, že tohle bral jako v rámci naší suprčupr domluvy alá chodíme spolu. No já ne. Přišlo mně, že se ve mně něco hnulo, že ho potřebuju obejmout, nevím, kde se to vzalo, ale bylo to tam. Překvapovalo mě to a doufala jsem, že to odejde stejně rychle, jak to přišlo.

Vzpomněla jsem si na včerejšek, jak mi ležel na břichu, nevím proč, ale vzpomněla jsem si i na to, jak jsem byla u něj doma, jak jsem mu dělala topinky, protože odmítl můj salát. Určitě už tehdy věděl, že jsem ho dělala já, že jsem u nich pracovala. A jak jsem mu utírala kečup z obličeje. Ten moment, spíš pohled si budu ještě dlouho pamatovat, je to sice moje filozofická úvaha, ale byl něčím speciální a výjmečný.

Kolik se toho od té doby změnilo.

„Jsi v pohodě?" ozvalo se potichu v blízkosti mého ucha a to mě vrátilo do reality. Justinův hlas.

Chuť brečet, která před chvilkou byla na místě, odezněla. Teda, alespoň částečně.

Přikývla jsem a vydechla mu do krku. Všimla jsem si, jak se mu tam udělala husí kůže. Po chvilce, co už jsem se chtěla odtáhnout, on si mě přitáhl ještě silněji. Musela jsem se pousmát. Ano byla jsem zmatená. Nejhorší na tom bylo, že jak v něm, tak i sama v sobě. Zajímalo by mě, jestli tohle bylo pro něj tak doopravdový, jako pro mě.

Odtáhla jsem se a podívala se mu do očí. On mně taky. Nikdo z nás nic neřekl. Cítila jsem na sobě pohledy Amandy a Ryana, což mi nebylo vůbec přijemný.

„Pusu, pusu, pusu, pusu" slyšela jsem Am, jak ironicky vykřikuje do rytmu.

Trhla jsem hlavou od jeho hypnotizujícího pohledu, který se mě jakoby snažil přečíst.

„Moc vtipný Am" pronesla jsem sarkasticky, ona mi občas tak leze krkem. Někdy víc než občas.

„snad spolu chodíte ne?" zeptala se, jakoby to byla ta nejjasnější věc na světě, v periférním vidění, jsem si všimla, jak Justin protočil očima.

„Fajn půjdeme dovnitř, abyste se vy dvě ještě nepoprali" ozval se teď Ryan „to nehrozí" odpověděla jsem okamžitě „ale dovnitř půjdeme, je zima" řekla jsem a vydala se ke vchodu do školy a doufala, že oni se přidají.

„žere jí to" řekl Justin, když jsme byli už bez těch dvou „co jako?" zeptala jsem se a podívala se na něj „že mě nemůže mít" usmíval se. Egoista. „víš..." odmlčela jsem se „dřív bych ti řekla, že to zní dost sobecky a že jediný, co tu holku žere, je, že si nemůže doma přistavět další šatnu, ale stal se zázrak. Přišel jsi ty, snad první kluk, který jí v dějinách jejího světa nechtěl" pousmála jsem se „teda aspoň doufám" dodala jsem a podívala se n jeho reakci.

„Am je přece moje platonická láska" řekl s úsměvem a naznačil prsty srdíčko „asi budu zvracet" řekla jsem a zakřenila se „prosím tě, neříkej mi, že bys snad žárlila" na jeho tváři se usadil takový ten vítězoslavný úsměv.

Podívala jsem se jinam. To by ses i divil chlapče.

„Nevím, Am je prostě...Am, se vší úctou k ní..." odmlčela jsem se a podívala se na něj, vypadal, že čeká. Měl pořád na tváři ten lehký úsměv a rozcuchané vlasy. Taky ty oči a sakra nad čím zase přemýšlím.

„pod tvojí úroveň" dořekla jsem to, co jsem původně chtěla říct a pokrčila rameny.

Jenom se pousmál, vypadalo to, že nad něčím uvažuje.