Vacuous

43/You like him, huh?

Nedělám to, ale písničky pro tuhle část:

Demi Lovato – I Hate You Don't Leave Me

Selena Gomez- Ghost of You

D.H.T- Listen to Your Heart

Katy Perry- By the Grace of God

Justin- Nothing Like Us♥

~z pohledu Justina~

„Přesně tak Carisso, nechodíme spolu a díky takovýmhle sračkám ani nikdy nebudeme" Podíval jsem se jí přímo do očí.

Nevím, jestli jsem to sakra myslel vážně, ale řekl jsem to, abych jí způsobil to, co ona způsobila mě, když jsem jí tam viděl s tím zasraným slizákem. Ale některá moje část mi říkala, že to, co jsem řekl, není pravda.

Věděl jsem podvědomě, že tohle jí ublíží. První, co mi vyskočilo do hlavy, bylo, že bych jí vplivl do tváře, jak jsem si užil předvčerejší noc s Angie , ale tu myšlenku jsem naštěstí rychle polkl, protože bych toho později litoval. Většinou nejdřív mluvím, a potom přemýšlím. Teď to naštěstí bylo naopak.

„tak tím...je to asi daný ne?" podívala se na mě překvapeně a než to řekla, tak to, co jsem jí řekl, chvíli zpracovávala.

„Co?" plivl jsem „no když spolu nejsme a ani nikdy nebudeme, tak si můžu chodit za kým chci, ne?" řekla stejným hlasem jako před tím a já nic neodpověděl, jen jsem tam stál. Jeden z mých hlasů mi říkal, ať to vezmu zpátky, no ten silnější mlčel. A já taky.

„fajn" odpověděla potichu stejně jako před tím a rozešla se pryč. Prošla kolem mě. A já tam stál. Jak idiot.

~z pohledu Carissy~

Nechtělo se mi zpátky dovnitř a to jsem tam byla předtím asi tak 10 minut. Maddie jsem nikde neviděla, i když jsem prošla dům skrz na skrz, tak jsem jí napsala smsku, že se vrátím okolo půl noci, v tu chvíli na displayi svítilo, že je půl desáté. Teprve? No není divu, že se to vleklo.

Vyšla jsem ven z toho domu a byla jsem ráda, že jsem na čerstvém vzduchu, sice byla zima, protože v druhé půlce října většinou bývá už zima, ale nebylo to až tak nepříjemný.

Šla jsem rovnou k autu. Věděla jsem přesně, kam chci, nevím proč, ale to místo, bylo první, které mě napadlo.

Když jsem si sedla blikl mi telefon. Zasvědilo mě v břiše. Doufala jsem na jednu stranu, že je to Jay, ale když jsem rozsvítila display, už na tom nezáleželo, protože to on nebyl.

Byl to James.

Omlouvám se, za způsobené potíže, jsi v pohodě?

Pousmála jsem se a rychle naťukala odpověď. Bylo milé, že se nenechal hned vystrašit, a alespoň napíše.

Ty za nic nemůžeš, to jenom můj psychopatický kluk. Budu v pohodě.

Můj kluk. Znělo mi to v hlavě. Problém je, že on právě není můj kluk. A nikdy nebude.

Sám to řekl. V tu chvíli, kdy to řekl, jsem měla pocit, že se nehnu z místa, řekl to hned a s takovou sebejistotou. On mě opravdu asi nemá žádný plány, kromě tady té jeho hry, ale nějak mi to nesedělo.

Problém je, že se říká, že opakovaná lež se stává pravdou a já mám takový pocit, že jsem tomu už nějak začala věřit.

Další slza stekla z mojí tváře. Nebyla první, už když jsme tam stáli, tak jich pár bylo, ale to on naštěstí v té tmě nemohl vidět. Teda, alespoň jsem v to doufala.