Vacuous

12/Hope you like pizza.

*Z pohledu Carissy*

Potom, co mě Justin přesvědčil, že si jeho koženou bundu opravdu vzít můžu, lépe řečeno půjčit, jsme přeběhli na parkoviště, kde jsme se dohadovali čí auto vezmeme, takže jsme ta stáli oba jako cvoci vtom dešti a na kost jsme zmokli, a ktomu byla zima.

Jenže on chudák na sobě měl triko, já jeho bundu, ano cítila jsem se trochu blbě. Naknec jsme se dohodli, že nejlepší bude, když pojedem, každej svým, což jak mě tak jemu podle mě vyhovovalo.

No a teď jsme tady. U Haylie.

„To zní úžasně" řekla ze srandy s rozzářenýma očima „Ne vlastně to zní tak, že jsme zmokli jak psy" řekla jsem a podívala se z ní na Justina, kterej stál, za to já jsem seděla u ní na posteli, ve které ona zachumlaná ležela.

„Co ti vlastně je? Vypadáš docela zdravě, že?" ukázala jsem na ní a podívala se na Justina, aby mě podpořil, on jenom znalecky přikývl.

Já se vtom klukovi nevyznám, furt si mě tak prohlíží, jak kdyby prostě pořád vyhodnocoval a skenoval a uvažoval a tak dále.

„No zvracela jsem" pokrčila rameny „Kde si byla včera doma?" rýpla jsem si do ní a ona se na mě podívala poker facem.

„Ne vážně, je mi chvilkama dost špatně" pokrčila jsem rameny, protože sice nevypadala moc přesvědčivě, ale ze srandy to taky nemyslela.

„Dojdu nám pro pití" mrkla jsem na ní a ona se zasmála, slezla jsem z postele a přešla ke dveřím. Šla jsem přímo do kuchyně, ano samozřejmě vím, kde co tady je.

Očividně nikdo kromě nás nebyl doma, takže všude bylo docela ticho.

Co ti dva tam nahoře dělaj, huh?

Nad tou myšlenkou jsem se zasmála, když vtom přímo za mnou někdo promluvil a já vyskočila. Jakože doslova vyskočila, zaječela a málem jsem spadla.

„Čemu se směješ?" no to řekl Jay nejdřív, potom, co jsem se tam skácela, to doladil „ty seš teda kopyto" řekl se spokojeným úsměvem na tváři a prošel kolem mě do kuchyně.

„Fajn ty nám nachystej pití a já jí do obšťastňovat" pokrčila jsem rameny.

„Můžeš mi pomoct" řekl jednoduše a všechnu jeho pozornost vynaložil, koukáním na mě, složila jsem si ruce na prsou „Ty to nedokážeš?" zeptala jsem se rýpavě. A jsme zase u toho „Dokážu"řekl stejným tonem hlasu.

Přešla jsem k němu „Ale chceš se do toho zapojit?" ozval se najednou a podíval se na mě. Byla jsem mu teď docela blízko, jelikož jsem stála hned vedle něj a nevím proč, prostě jsem se jenom usmála aniž bych něco řekla.

No on mně to oplatil tím, že mu cákl vodu do obličeje a moje pusa se zkroutila, řekla bych do tvaru písmene O.

Pak jsem zavřela oči a místo toho, abych spustila vlnu všelijakých nadávek jsem se rozhodla napočítat do deseti, abych se uklidnila.

Jenže u zhruba sedmi a půl mě to přestalo bavit a já mu to oplatila, protože voda z kohoutku furt tekla. Tím že byl chlapeček blíž, tak byl pocákanější než já. Hlavně v jeho pečlivě upravených vlasech a na obličeji.

Karma.

Začala jsem se smát. Na oblečení to bylo sice jedno, protože jsme byli oba durch mokrý a já pořád měla na sobě tu jeho bundu, ale ten jeho výraz, kterej vypovídal o tom, že to nečekal a že byl překvapenej mluvil za vše.

„Ty se vážně směješ?" zeptal se a pousmál se „Díky mě?" dodal „směju se tobě"řekla jsem a zase se smála.

„To tam děláte děti?" ozval se třetí hlas, kterej se k nám blížil. Ve dveřích se objevila Hay, a my se na ní oba mlčky podívali.