Vacuous

38/This was real.

~z pohledu Carissy~

Chvilku jsem váhala. Neměla bych. Neměla bych lézt cizím do telefonu.

Na druhou stranu, nezaslouží si to?

Klikla jsem do jeho zpráv a než jsem rozklikla její kontakt, podívala jsem se na něj. Spokojeně oddychoval a měl na tváři takový ten spokojený dětský výraz. Nemohla bych sice říct, že to byl přímo úsměv, ale donutilo mě to se pousmát, i přes to, že jsem byla trochu nervózní z toho, co za pár sekund uvidím.

Můj pohled jsem přesunula zpátky na obrazovku telefonu a najela přímo do zprávy.

Viděla jsem, předchozí zprávu, která byla od Justina.

Jednou to zvládneš.

Pohledem jsem sjela na to, co psala ta bloncka.

Justine, sám víš, že někoho potřebuješ, aby tě probudil, když křičíš ze spaní.

Čekala jsem spoustu věcí, ale tohle asi úplně ne. Cítila jsem, jak se mi na čele udělalo několik vrásek.

Sice jsem to moc nechápala, ale hádala jsem, že než Justin přišel sem zpátky za mnou, musel s ním mluvit.

Podívala jsem se na Justina. Nevypadal, že by křičel ze spaní. Trochu mě děsila představa Justina, jak křičí ze spaní a ještě víc mě děsilo to, proč by měl křičet ze spaní.

Hádám, že o tom klukovi je ještě víc než hodně věcí, které nevím. Musím se ho na to pak zeptat a asi nejen na to.

Vždycky mě dokáže překvapit.

Na druhou stranu jsem byla ráda. Ráda, protože očividně podle té zprávy, co jí poslal, jí odmítl. Nedokázala jsem se v ten moment usmát, ale zaplavil mě hřejivý pocit, protože jí odmítl a místo toho, leží mně na břichu.

Měla jsem sto chutí tu zprávu, co mu poslala vymazat, ale zjistil by to a já tušila, že by mi to v životě neodpustil. Ať jsem si chtěla myslet cokoliv, má k té holce pouto.

Vyjela jsem ze zpráv a objevila se mi před očima jeho nová tapeta, nad kterou jsem se už prostě usmát musela. Nebude se mu líbit, pravděpodobně si to smaže hned, jak to uvidí, ale on chlapeček neví, že já jsem tak chytrá, že jsem si to poslala.

Telefon jsem zamkla a dala jsem ho na místo, kde byl předtím.

Zvláštním způsobem jsem byla šťastná.

Justin zavrtěl téměř nepatrně hlavou „pokračuj" zabrblal a já nechápala „cože?" zeptala jsem se „prosím pokračuj s tím, cos dělala do před chvíle" znovu zamumlal ochraptěle a ani se nehnul.

Uvědomila jsem si, že moje ruka, která mu předtím projížděla vlasy, už je jenom položená na jeho hlavě a docvaklo mi to.

Nenapadlo mě, že by se kvůli tomu probudil.

Nic jsem už neřekla a pokračovala.

~~~

„Neboj, byl se mnou celou dobu, odešel chvilku před tebou" odpověděla jsem Hayliee, která seděla na mojí posteli, zatímco já jsem stála. Proč jsem stála?

„Jo tak" začala a hned se tak ďábelsky usmála „Hayliee" zasmála jsem se a on nadzvedla jedno obočí.

„Vážně jsem nic moc nevyváděla?" zeptala jsem se a povzdechla si „ne, nechala bych tě u nás, ale rodiče si pozvali půlku rodiny na večeři..." nedořekla to, protože věděla, že to chápu „ještě, že máš Justina" usmála se „no to mi povídej" zasmála jsem se s ní.