Vacuous

42/2.part

~z pohledu Carissy~

Přisál se mi na rty a já jen doufala, že venku není fronta na kabinky.

Chvilku se věnoval mé puse, ale potom zase přešel polibky až na krk. Chytl mě přesně tam, kde končili ty šaty a něco zabreptal asi pro to, že mi nemohl šáhnout na zadek.

Zanechával vlhkou stopu až k prsům, upřímně měla jsem co dělat, abych nevyjekla, vzrušovalo mě to.

Začal sát mojí pokožku a já se ho pevně chytla, prohrabávala jsem mu vlasy, trochu to bolelo, ale byla to příjemná bolest.

„zbav se těch šatů sakra" řekl potichu a trochu zadýchaně, když se na chvíli odtáhl „před chvílí se ti líbily"usmála jsem „Cariss" zavrčel. No ten v tomhle ohledu asi nemá moc trpělivost.

Opatrně jsem je sundala tak, abych je nijak nepoškodila, takže jsem tam stála dobrovolně naproti Justinu Bieberovi jenom ve spodním prádle.

Chytl mě za zadek a já vyskočila a obmotala si nohy okolo jeho pasu, nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, že se mu něco bouří v kalhotách. Pousmála jsem se a políbila ho na rty.

Přitiskl mě na zeď kabinky a pokračoval v tom, co před tím nedokončil. Nevím jak to, ale chtěla jsem, aby pokračoval, jenže mi něco docvaklo a nebyl to ani fakt, že jsme byli mezi lidma v obchodě a dělil nás od nich látkový závěs ale...

„Justine?"

„hm?" podíval se na mě „Jazzy" řekla jsem jasně a výstižně.

Položil mě na zem a rychle vyšel ven.

Co se to právě stalo?

Podívala jsem se do zrcadla. Stála jsem tam. Jen ve spodním prádle. Úplně rozcuchaná a co hlavně? U jednoho z košíčků mé podprsenky se mi začaly dělat dva velký fleky. Já ho zabiju. Líbilo se mi to.

Musela jsem se usmát jak debil.

„je tam všechno v pohodě?" zeptala jsem se trochu hlasitěji „vypadá to tak" řekl neutrálně za závěsem Justin. Hned po té se objevila jeho hlava v kabince „už budeš oblečená?" zeptal se a sjel si mě pohledem a mně bylo jasný, proč to udělal.

Oblékla jsem na sebe ty černé, úplé šaty a on vstoupil znovu dovnitř, asi to bral jako odpověď.

„Tentokrát nech ten závěs roztažený, dobře?" pousmála jsem se a on protočil očima a sjel si mě tím pohledem znovu.

„Tak co?" otočila jsem se před zrcadlem „v těch šatech nikam nepůjdeš"řekl narovinu a jasně a já se zarazila „co prosím?"

„že v nich nikam nepůjdeš" zopakoval „a to jako proč? Nesluší mi?" zeptala jsem a zamračila se, mně se právě že líbily hodně.

„Slušá ti Car, až moc" přejel si mě znovu pohledem „a jsou hodně krátký" otočila jsem se na něj „díky tati, ale já rozhodnu o tom, jestli si je vezmu nebo ne a jestli je budu nosit nebo ne." A jelikož ho ráda štvu, tak si je naschvál vezmu.

„Ne nevezmeš Cariss, při nejmenším ani zítra na tu party a ani v úterý na ples" no on rozhodně smýšlí demokraticky. On tam jde? Samozřejmě, že ano.

„Beru je Justine, konec debaty." stála jsem si za svým a dívala se mu přitom přímo do očí.

„Justine?"slyšela jsem hlas Jazzy někde z blízka. Vyšel jen s povzdechnutím a já se mezi tím převlíkala. To, co mi způsobil na mém hrudníku, by se jen těžko zakrylo, ještě, že to neudělal na krku.