Vacuous

51/Nice to meet you Angie

Nová část- doufám, že to není moc zmatený, ale trošičku flashback, co na to říkáte? Co se mu tak mohlo stát:dd<33

Rok a půl zpátky

~z pohledu Justina~

„Justine, proč si nepřišel na to sezení?" zeptala se mě Pattie a já protočil očima, zastavila mě, když jsem byl zrovna na odchodu.

Otočil jsem na ní a povzdechl si „mami nemám zapotřebí, aby mě někde nějaká rádoby psycholožka na tajno litovala, že mám zkurvenej život, hrabala se mi v soukromích věcech a stejně mi nepomohla, navíc doprdele nejsem nemocný, abych chodil k nějaké doktorce"

„Justine, zaprvé mluvíš se svojí matkou, tak vynechávej některý slova a zadruhé slíbil si, že tomu dáš aspoň šanci, mohlo by ti to pomoct a to co poslední dobou předvádíš, chci tě nechat vypořádat se s tím po tvým, ale ty už to nezvládáš" podívala se mi do očí a já chvíli uvažoval, že bych to bral vážně.

„rozmyslel jsem si to" odpověděl jsem jednoduše a ona se na mě dívala, jakoby si už nevěděla rady.

„Vždyť ti nic z toho za to nestojí" dodala a já se na ní podíval „myslíš to vážně? Zrovna u tebe bych čekal porozumění" zamračil jsem se.

„děláš si to akorát těžší, chápu, že se přes to potřebuješ nějak dostat, ale už je to moc je pondělí večer a ty jdeš do nějakého klubu" Nevěděla ani z půlky o sračkách, ve kterých jsem momentálně byl a rozhodně jsem nechtěl nic z toho přetahovat na ní.

„O víkendu za námi přiletí Erin s Jazzy a Jaxonem, alespoň kvůli nim by ses mohl na ten týden trochu zamyslet" dodala a to, co jsem řekl předtím úplně ignorovala „promiň mami" přiznám, že ona byla jediné moje světlo, které jsem v tuhle chvíli měl a byl jsem jí za to vděčný. Ovšem moc sobecký, abych jí to přiznal.

V rychlosti jsem vyšel ven z bytu a zabouchl za sebou dveře. Potřeboval jsem vypadnout, nicméně jako každý jiný večer. Zbláznil bych se tam sám. Na každý zasraný kousek v mém pokoji koukat na vzpomínky a uvědomovat si o co všechno jsem přišel.

Nevěděl jsem, kdy se z tohohle dostanu, měl jsem potřebu posunout se dál, ale nevěděl jsem jak, tráva, trávě podobné věci a podnapitý holky v klubech byla jediná moje úniková cesta.

Cítil jsem se uvolněně a cítil jsem se jako někdo. Ale pak když jsem byl sám? Moc dobře jsem si uvědomoval, na jak tenkém ledě jsem. Byl jsem v úzkosti, v bolesti a zároveň mými žilami proudila neuvěřitelná dávka zlosti. Neuměl jsem být sám se sebou.

Schody jsem bral minimálně po třech, až když jsem konečně byl u vchodových dveří. Nesnášel jsem to tady.

Vyběhl jsem ven a do obličeje mě udeřil jen jemný večerní vánek.

Podíval jsem se nahoru a viděl čistou oblohou se zářícími hvězdami.

„Jsem kurva jen hromada bordela" zabrblal jsem sám pro sebe, ale stejně mi to bylo hovno platný „a kdo za to sakra může?"pořád jsem se díval ke hvězdám.

Nahmatal jsem v kapse krabičku cigaret a samozřejmě jednu vytáhl a dal si jí do pusy. Z druhé kapsy jsem si vzal zapalovač a zapálil si jí. Nasál jsem chuť nikotinu a zavřel nachvíli oči. Něco jako rituál.

Přešel jsem ode dveří k chodníku, u kterého stálo moje auto. Prohrábl jsem si volnou rukou vlasy a popotáhl z cigarety.

Podíval jsem se na hodinky. Bylo něco po desáté. Zahodil jsem ani ne z půlky vykouřenou cigaretu a nastoupil do auta.