Vacuous

22/i know

*z pohledu Carissy*

"je zvláštní že si s náma vážně chtěl jet Ryane" řekla jsem a jedním okem si prohlížela regál vedle mě "No nikdy bych neodmítl rodinnej nákup" mrkl na mě a drcnul mě do ramene a měl pravdu. Já mamka a Tariq jsme jeli na nákup a pa Ryan u mě byl dřív a řekl, že pojede s náma.

Mamča z nás musí mít radost.

"Fajn tvoje mamka nám řekla, ať najdeme bobkovej list" řekl  a dělal, že se pekelně soustředí, aby o našel, ale řekla bych, že myšlenkama byl úplně někde jinde.

"jak mám ale sakra vědět, jak to vypadá?" mumlal si pro sebe "nějak takhle" řekla jsem, když jsem to vzala z regálu do ruky.

"paní chytrá" řekl sarkasticky ale ze srandy "pro tebe slečna" opravila jsem ho "víš co bys mohl?" pokračovala jsem "Co bych mohl?" zopakoval jako by byl blbej "mezitím, co já odnesu ten list, tak bys mohl vybrat něco k jídlu pro nás dva" usmála jsem se a on taky hned taky.

Vzala jsem ten pytlík s tím bobkovým listem a šla ke košíku, kde byla máma.

"připomíná mi medvídka" řekla a já to moc nechápala "cože?" zeptala jsem s takovým posměškem, protože mi to přišlo divný "Ryan" vysvětlila. No musím uznat, že má pravdu, je takovej roztomilej méďa. 

"Jo, máš pravdu, už mi chyběl ten náš filmovej večer, šel pro něco k jídlu, znáš nás" pousmála jsem se,

"No a... Justinovi to nevadí?" Co?! "Co?" podívala jsem se na ní a začala se smát.

"Jenom se ptám" řekla "nevidím důvod, proč by mu to mělo vadit, stejně je to idiot" řekla jsem a přiběhl Tariq s nějakýma bonbonama v ruce "budeš tlustej" řekla jsem a začala jsem do pytlíku dávat rohlíky. 

"No tak Car" napomenula mě máma "Co je?" zeptala jsem se pořád s takovou lehkostí v hlase "zaprvé není to idiot, to víš, a za druhé nedělej mi z malýho syna anorektika"

"Nejsem malej!" křikl Tariq a v tom se k nám navalil Ryan s plnýma rukama jídla "Nemyslela jsem ať vybereš sklad" řekla jsem a začala mu to pomáhat dát do toho košíku, kterej už byl skoro plnej.

To je rodina tohle. 

"Vem Tariqa a běžte radši pro jogurty" řekla a ukázala na nás dva, vlastně tři "Tak pojď" řekla jsem Tariqovi, sklonila se k němu, abych si ho mohla vzít do náruče.

"o kom si to mluvila?" zeptal se zvědavě "páni už nejsi tak lehkej jako dřív" ignorovala jsem jeho otázku "říkám, že nejsem malej už je mi deset přece" zakroutil znalecky hlavou a já se podívala z něho na Ryana přesně takovýma těma pohledama jakože 'jasně'

"a o kom si teda mluvila?" zeptal se znovu, proč ho to tak zajímá "Jo Car o kom si to teda mluvila?" zopakoval Ryan "o Justinovi" odpověděla jsem tak nějak normálně.

"Prej jste dneska udělali nějakou scénu ve škole" řekl Ryan, musí to rozebírat? On mi to dělá naschvál "myslel si on udělal scénu" opravila jsem ho.

"hlavně že ty seš andílek" řekl tak trošku ironicky "nemá se chovat jak blb...počkat proč se o něm vůbec bavíme Ryane? Nekaž mi to" řekla jsem a on nademnou zakýval hlavou.

"Jseš tvrdohlavá" řekl "souhlasím" řekl Tariq "Ryane myslím, že mi to řekl i on"

"Jo možná jsme nejlepší kámoši" pokrčil rameny "to je zvláštní, že dokud tady nebyl tak jsem to nevěděla" protestovala jsem "netušil jsem, že by se ještě vrátil" 

"Car a je to tvůj kluk?" zeptal se hned Tariq "Co?" zamračila jsem se a podívala jsem se na něj, pořád byl u mě v náruči "Nevymýšlej blbosti a radši nám vyber ty jogurty" pustila jsem ho, on si cosi zamumlal se běžel k chlaďáku.