Vacuous

30/1.Part-Sky?

*z pohledu Carissy*

"Cože?!" nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela a málem upustila hrnek kávy z ruky, když jsem sledovala Aydena na druhé straně stolu "slyšela jsi dobře Car, co si o tom myslíš? Chci znát tvůj názor" pobídl mě úplně s klidem v hlase, ale mě jeho oznámení o tom, že by se chtěl odstěhovat šokovalo.

Když si všiml, že mlčím tak pokračoval "Není to divný je mi 19" pokrčil rameny "nehraje v tom náhodou roli nějaký... já nevím..." přimhouřila jsem oči a měřila si ho pohledem, on se zasmál a podíval se do země. Že by se můj milovaný bratříček červenal?

"Co chceš říct našim?" položila jsem mu další otázku a on se na mě znovu podíval "Nevím, že se stěhuju, že to budu platit napůl se spolubydlícím, Carisso dneska je tohle normální" odpověděl a musím přiznat, že jeho vyznání mě trošku zklamalo.

"Měl bys jim to už říct" vstala jsem od stolu a šla si do ledničky pro svačinu, abych si jí dala do kabelky "nemůžeš to skrývat do nekonečna" Nemůžeš skrývat do nekonečna, že jsi jak na holky, tak i na kluky.

"Třeba si do té doby najdu holku" přemýšlel nahlas a mně to přišlo absorudní "to nic nemění na věci bráško" ukázala jsem jeden prst do vzduchu "každopádně pokud se budeš chtít odstěhovat..." odmlčela jsem se a seřazovala si myšlenky, co chci vlastně říct.

"nebudu říkat, že mě to nebude bolet, ale chci abys byl šťastnej" povzbudivě jsem se pousmála a on taky "díky" řekl potichu a roztáhl ruce jako náznak, abych ho objala, což jsem udělala a jeho svaly se napjaly hned jak kolem mě ovinul ruce.

V téhle naší dojemné chvilce jsem slyšela zvuk motoru před naším domem, podívala jsem se na hodiny nad troubou a bylo 8:27. Čas odpovídal na Justina. Pecka.

Jsem zpátky u něj, zmocnila se mě sekundová nervozita. Respektive jsem si nedokázala představit, co přesně mám od dneška čekat, nejvíc jsem čekala to, že bude-budeme dělat, že se včera nic moc nestalo, protože on to tak možná ani nebere, nebo to byla nějaká jeho chvilková slabost.

Nechápu ho. Prostě nechápu, když už si myslím, že jsem dospěla u něj k nějakýmu slušnýmu závěru udělá něco, co mě ohledně něj totálně vykolejí. Nelíbilo se mi, že tohle dokáže.

 "Máš dneska odvoz?" zasmál se a odtáhl se "Hádám" usmála jsem se a zvedla palec nahoru "ale kdopak?" zeptal se, ale nenechal mě nic říct "já se ti tady vylívám všechno ti řeknu a ty  se mi nepochlubíš?" bouchl mě do ramena a já se zasmála "ne nepochlubím" vzala jsem si tašku a dala si jí přes rameno "prosím?" zeptal se "jsem tvůj starší brácha a chci vědět komu mám když tak rozmlátit hubu" otočila jsem se na něj hned jak to řekl a on se usmál takovým tím andělským úsměvem, ale byl ironický.

"Budeš dneska na večeři?" zeptala jsem se a on pokrčil rameny "Počkej to je ten Justin jak jsem mu půjčoval oblečení?" sakra, on zná Pattie? Asi od mamky, která už naštěstí teď nebyla doma.

"Přesně ten" rádoby jsem na něj mrkla.

Něco zamumlal, ale já jsem se šla obout, abych nenechala Jaye dlouho čekat. Proč mě tohle trápí? Obula jsem si nízký bílý conversky a vyšla ze dveří. Justin seděl ve svém autě, ale koukal na druhou stranu, takže jsem mu neviděla do obličeje.

Teprve když jsem otevřela dveře od auta a posadila se, tak přesunul svojí pozornost na mě "páni" zabrblal si pro sebe a já se trochu zamračila "stalo se něco?" zeptala jsem se s nejistotou v hlase "ne jen... vypadáš jinak" odpověděl, ale tak, že jsem nedokázala vyčíst jak to myslí "jako špatný nebo dobrý?" zeptala jsem se a sjela se pohledem.