Vacuous

50/Me or her Justin

Děťátka, po 4 měsících nová část, doufám, že to někomu z vás bude stát za to. Akorát není to opravené, takže se modlím, že to dává všechno smysl, tak jak má.

Mám Vás ráda a nezapomněla jsem na Vás ani na Justina ani na Carissu!!<3

Jinak kdo byl 12.11. v Praze? Napiště zážitky budu ráda, tuhle část jsem začala psát jakmile jsem se od tam vrátila, pro mě zážitek na celý život<3 MI LU JU u mě největší úlovek to, že se na mě Justin jednou podíval a že jsem potkala Nicka, nezapomenu<3

asi 3x se mi smazala, ale nakonec žije.

Užijte část:)

~z pohledu Carissy~

„Občas jsem idiot, ale nechtěl jsem, aby ses se mnou vyspala jen tak Carisso" Asi jsem fakt blbá, ale já to pořád nechápala a on si toho očividně všiml.

„Bez citů" nadzvedla jsem obočí. Cože?

Nejdřív jsem se to snažila zpracovat „Justine to myslíš vážně?" poslouchá se ten kluk vůbec?

„Vypadá to, že bych si dělal srandu?" prskl a vstal.

„snažíš se vyvolat hádku, jenom proto, že to všechno začalo být fajn? Protože mně to tak připadá" oznámila jsem a dívala se mu do očí. Ano na chvíli jsem si nechtěla pustit myšlenku, že by ke mně po tom všem, zdůrazňuji, po tom všem nic necítil. Jenom má to jeho velké ego, které mu to nedovoluje.

Chvilku mlčel „Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně" odpověděl nakonec.

„ale včera večer, když jsme tancovali..." začala jsem „co Carisso?" podíval se na mě a já taky vstala.

„chtěl si něco říct" připomenula jsem mu „nemáš tušení, co jsem chtěl říct" au. Ano to bolelo.

„fajn" odpověděla jsem potichu, protože jsem čekala jinou odpověď než tohle. Přesunula jsem svůj pohled z jeho obličeje do povlečení na peřině.

„Takže co teď? Chceš dělat, že se to nikdy nestalo nebo jak?" zeptala jsem se. Jednou jsem doufala, že už konečně to bude fajn, alespoň jeden den. Že bych se třeba mohla probudit a nepotřebovala bych hned růže a Justina s prstýnkem, jestli si ho vezmu. Stačil by prostě ten jeho vřelý úsměv.

On mezitím nic neřekl a koukal na mě, jak sedím na té posteli, jen v jeho tričku.

„Víš co?" začala jsem, ale nenechala jsem ho nic říct „měl bys jít" začala jsem vstávat. Jak vůbec může něco takového říct? Za prvé kecat o tom, že v tom nejsou city? Nevěřím mu to. Za druhé pokud by někdo toho měl litovat tak já a nepřipadám si, že bych něčeho ze včerejška litovala ani toho předtím ani toho potom. A on se mi to snaží ještě zkazit?

Pořád tam stál „neslyšels?" nadzvedla jsem obočí „měl bys jít" zopakovala jsem úplně vážně a dívala se mu znovu do očí. Jeho obličej byl pořád stejný.

Povzdechl si „takhle jsem to nechtěl..." zamumlal a teď vypadal, že ho to trochu mrzí „trošku pozdě nemyslíš?" vyprskla, skrz to všechno Hails a teď on přidá tohle „nemůžeš to chápat" poznamenal

„jak bych taky mohla, když ses mi v životě snad s ničím nesvěřil" . Vzal si mikinu, kterou si přetáhl přes hlavu „nebo jsem měla jít za Kaydonem, být s ním?" nadzvedla jsem obočí pochvíli „o čem to teď mluvíš?" podíval se na mě „Kaydon s ní chodil jen kvůli tomu, že si myslel, že budu žárlit a všímat si ho ale jakmile jsi vstoupil do hry ty už to nemělo smysl a rozešel se s ní" teď byl on ten, kdo nadzvedl obočí „cože?" zeptal se