Vacuous

37/So we're playing hide-and-seek

~z pohledu Justina~

„To ale není všechno, ne?" zeptala jsem, když jsem jí udělal výklad o tom, jak vypadal včerejší večer „ale jo je" ujistil jsem jí. Ne není.

„Justine, ptal ses mě před tím, co všechno si pamatuju a já ti to řekla a jedna z věcí, která to byla, že potom, co jsme si řekli dobrou a ty už si spal, tak jsme se bavili nebo něco, protože mám jasný obrázek tebe na posteli, jak sedíš" tomuhle jsem se chtěl vyvarovat.

Carissa se mi nezmínila, že by si pamatovala o té puse, tak jsem jí prozatím vynechal, i když na to se neptala, ale neřekl jsem jí ani o tom mým zlomu včera, kdy jsem jí toho řekl hodně. Teda asi ne zase tolik, ale na mě hodně. Nikdy jsem to kromě Ryanovi a pár hodně blízkých přátel neřekl.

Nevím, proč zrovna ona by to měla vědět. Chtěl jsem to ze sebe dostat, ale s odstupem a za světla už to vidím trochu jinak. To, že si to nepamatuje, je znamení, že mám druhou šanci držet jazyk za zuby.

„Ne, šli jsme spát, pořád si sebou házela, že nemůžeš usnout, a tím jsem nemohl usnout ani já" naznačil jsem se sarkasmem v hlase, ale pak se usmál „ale potom už jsme spali"

Kurva proč jí lžeš?

„Jseš si jistý?" nadzvedla obočí a nepříjemně se zavrtěla „ano jsem si jistý" podívala se jiným směrem.

„Neřekl jsi mi, jak jsem se dostala k Hayliee a jak ses tam vůbec dostal ty" podívala se na mě zpátky, oba jsme seděli u ní na posteli naproti sobě „nevím, jak ses tam dostala, ale jsem rád, že ses tam dostala a on mi zavolala, abych si pro tebe přišel, že jí tam měla přijít celá rodina" pokrčil jsem rameny.

„Bože..."řekla a dala si ruku na čelo „nic z toho si nepamatuju, vyváděla jsem jinak moc?"

„Ne" zasmál jsem se. Byla to pravda, byla roztomilá, nevyváděla. „Musím zavolat Hayliee, chci vědět, co jsem jí řekla, a doufám, že toho nebylo moc" povzdychla si a vzala si telefon „jak to myslíš?" zeptal jsem se a sledoval každý její pohyb „o nás dvou" vysvětlila „doufám, že jsem jí neřekla, jak to doopravdy je" vysvětlila a začala tam něco vyťukávat. Upřímně? To kurva doufám taky.

„Upřímně?" začal jsem „myslel jsem si, že jí to řekneš, potom co jsem udělal" nevěděl jsem, jak bude reagovat, tak jsem to řekl tak klidně. Odtrhla oči od display telefonu a podívala se mi přímo do očí „přesně to jsem si myslela, že si budeš myslet" odmlčela se „ale já taková nejsem Justine, tak to pochop." Řekla docela iritovaně a vstala z postele.

Chtěla někam odejít, ovšem já byl rychlejší „nejsi jaká?" zeptal jsem se.

„Vím moc dobře, co si o mě myslíš, nebo především myslel, když jsme se potkali poprvé .

„ale chci to slyšet" zopakoval jsem, zamračila se a pak si povzdechla „že jsem pinda, namyšlená, že mám všechno na co si ukážu, že jsem rozmazlená, že si věcí ani kamarádů nevážím, že jsem děv" v tenhle moment jsem jí zastavil „zas to nepřeháněj" pousmál jsem se a vstal taky. Možná měla pravdu, že některý věci jsem si před tím myslel a občas i myslím, ale nenechám jí říct o sobě, že je děvka kvůli mně.

„Neříkám, že pár z těch věcí jsem si nemyslel, ale překvapila si mě ve spoustu věcech Cariss" odpověděl jsem a ona se na mě tak překvapeně podívala „vážně si to právě řekl?" pořád z takovou udiveností.

~z pohledu Carissy~

Byla jsem ráda, že jsem toho včera moc neudělala, nebo alespoň, co on řekl. I když mi to pořád nehraje, nemyslím si, že bych si něco vymyslela, to jak sedí na posteli si pamatuju, až moc jasně na to, abych si to vymyslela, jak on řekl. A druhá věc, naschvál jsem mu neřekla o té puse, jestli mi to řekne a nic, což mě trochu naštvalo, ale rozhodla jsem se, že mu dám ještě čas.