Vacuous

10/What've I done this time?!

Slíbená dneska :) Doufám že se líbí, sice si nejsem tím koncem úplně jistá, ale přeju hezký čtení a napište mi co si myslíte!!! :) 

Love ya<3

*z pohledu Car*

Takže moje iluze o tom, že se tam už ten den neukáže byla marná, ale stejně jako předtím jsem to dokázala tak tak uhrát.

Sice to bylo všechno těsně, ale když jsem ho furt posílala pro nějaký věci a ingredience, tak ho to přestalo bavit a odešel se slovy, zavolej mi až to bude na stole.

Sice by mohlo být trochu výpomocnej ale vtéhle situaci mi vůbec nevadilo, že odešel.

Ale co mě vrtalo hlavou nejvíc, byl to takovej roztomilouš, i přes to, že bych ho chvílema zabila, chvíle jako, když mui bratra tahá někde po škole a já vyšiluju, nebo chvíle jako, když je na mě hnusnej kvůli tomu, že nejsem podle jeho představ, tak ano to jsou chvíle na pleskanec, jenže on byl celou dobu takovej zamlklej a zmatenej jak byl rozespalej.

A měl otlačeniny na tváři ztoho jak spal a vlasy rozházený všude.

Musím uznat dokáže být i roztomilej a hezkej, ale očividně asi jenom, když napůl spí.

Což mi potvrdilo znovu to, že je to furt on.

"Tak makáme Car nebo co?" vytrhla mě zmýho myšlení trenérka a já cukla hlavou "No jasně" řekla jsem a znovu zabrala.

"Fajn vypadáš unaveně, dej si ještě dvacet minut běhaní a můžeš jít, nechceme přece, abys ve škole spala" řekla a já přikývla. Stejně se to stane tak jako tak. Sedla jsem si pohodlně na žíněnku a trochu se protáhla.

Ano momentálně jsem posilovala se svojí trenérkou.

V šest ráno, no fuj.

Takhle to mám jednou někdy dvakrát týdně. Podívala jsem se na hodinky, abych věděla přesnej čas- 6:12

a škola začíná v devět.

Hezký.

Vstala jsem a zývla si, přešla jsem k běžeckýmu pásu a nastavila si to, aspoň že nejsem nikde v posilovně ale doma.

Dala jsem si špunty do uší a začala běžet, běhání mě nevadí, běhání mám ráda a je uvolňující, ještě s oblíbenou hudbou, která bije do uší.

"Ale přidej trochu!" křikla na mě Engi, ta trenérka a já přidala na tempu, šla bych si sice radši zaběhat ven, ale to spíš odpoledne nebo večer.

Po dvaceti minutách, běhání, poslouchání a přemýšlení jsem celá zpocená zastavila, a jelikož jsem pořád ještě měla mraky času, tak jsem věděla, co přesně teď udělám.

Vyšla jsem zté naší mini tělocvičny a šla přímo do jedné jediné místnosti, přitom jsem se vyslíkala až jsem byla jenom ve spodním prádle, netrvalo dlouho a já skočila šipku do bazénu.

Voda byla příjemně chladící, a já se celá ponořila.

Potom jsem vystrčila hlavu a trochu si protřela oči. Máme vnitřní bazén se slušným výhledem. Vnitřní proto, protože tady ve Strafordu se dá koupat vyloženě jenom vlétě, což je na houby. Doplavala jsem až na okraj bazénu a hlavu si opřela o ruce.

Koukala jsem jak nad městem začíná svítím slunko.

Naštěstí byla asi půlka září, takže venku ještě taková zima nebyla.

Chvilku jsem tam tak vklidu dutala a přemýšlela, ale nakonec jsem si uvědomila, že musím do školy.

Neochotně jsem se dostala ke schodům a dostala se ke sprše.