Takže milášci moji, konečně jsem se dostala k tomu jí upravit, což se mi myslím povedlo, budu ráda, když si to přečteš znovu, protože jsem si s tím dala práci myslím, že je to mnohem lepší skoro jednou tak dlouhý je to, dala jsem si záležet takže here it is a dneska nebo zítra bude nová část!!Jupííí!!!
*Z pohledu Justina*
Skládal jsem si ručník do tašky docela pečlivě, když jsem slyšel, že mi v kapse vyzvání melodie telefonu, vytáhl jsem ho a podíval se, kdo volá. Na displayi svítilo jasně Carissa.
"ehhm jo Car?" řekl jsem s lehkostí v hlase, pousmál se a dal si do té tašky i napůl mokrý tepláky. Žádný slizárny, protože momentálně jsem na odchodu z posilovny a dneska jsem si docela mákl, takže musím přiznat, že jsem byl docela unavený.
"Justine můžeš mě vyzvednout u nákupáku?" zeptala se odměřeně a mně už v ten moment se ton jejího hlasu ani trošku nezamlouval.
"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se s nejistotou v hlase, protože jsem moc nechápal, co se zase děje, respektive jsem nevěděl, co by se mělo dít nebo, co jsem provedl já. Ta představa se mi na tom nelíbila nejvíc.
"Přijedeš?" vyprskla a úplně odignorovala mojí předešlou otázku. No očividně něco bylo špatně a to u ní nevěstí nic pozitivního.
Něco vzadu v hlavě mi říkalo, že za to můžu já, protože jinak by asi nebyla tak hnusná. Teda aspoň v to doufám. Z téhle fáze jsem myslel, že už jsme se dostali.
"jo" reagoval jsem jednoduše a už zdaleka ne tak mile jako předtím, protože to momentálně nemělo moc cenu, a než jsem stačil říct cokoliv dalšího, tak ona to položila.
Děkuju pěkně.
Dal jsem telefon zpátky do kapsy od šedých tepláků, který jsem měl teďka na nohách a vytáhl si z tašky čístý bílý triko, které jsem si přetáhl přes hlavu.
Měl jsem sice ještě mokrý vlasy ze sprchy, ale nijak jsem to neřešil. Vzal jsem si tašku přes rameno a vytáhl klíček ze zámku skříňky, která už byla prázdná.
Odešel jsem pryč ze šatny, a pak s rozloučením u recepce následně i z posilovny.
Dal jsem si černou tašku do kufru a poté s docela rychlým tempem nasedl do auta. Pořád mi ale vrtalo hlavou, co slečně perfect zase přeletělo přes nos, vždycky se mi nějak dokáže dostat do hlavy, i když na druhou stranu, nevím, jestli chci myslet na to co bude následovat, až se potkáme. Nikde to nedopadá dobře.
A já si zrovna dneska nechci kazit večer, myslel jsem, že bude klidný, že přijedu domů a já zalehnu, jak jsem už jednou zmínil, jsem unavený.
Možná se pleteš a nezkazíš ho.
Cestou jsem si pustil rádio, protože moc nemusím ticho, ale jenom když jsem sám, mám divý pocit. Zrovna hrála nějaká stará kapela a mně se to docela líbilo.
Za asi 15 minut jsem stál na parkovišti u toho nákupáku a venku už se bylo pomalu šeřilo. Asi po půl minutě, co jsem jí hledal očima, jsem jí spatřil jak stojí se zkříženýma rukama u vchodu s takovým nečitelným výrazem ve tváři a koukala, hádám do blba.
Něco mě nad tím pohledem donutilo se pousmát.
Něco mi říkalo, že moje dobrá nálada, která se mi vracela se jí moc líbit nebude, spíš bude ještě víc šílet.
Ona si mě neměla šanci všimnout, když jsem stál na druhé straně parkoviště, tak jsem zajel přímo až před místo, kde stála, jenže ona furt koukala do blba a nevšímala si mě, teda spíš mýho auta.
ČTEŠ
Vacuous
FanfictionŠla jsem dál chodbou, a tak nějak vydýchávala poslední hodinu a půl. Nechtěla jsem teď přemýšlet. Je to už dávno, ne? "Carisso!!" slyšela jsem z dálky, ale moc to nevnímala "Car, počkej" slyšela jsem trošku blíž mě "No tak Skylar, počkej!" zastavil...
