Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola třetí

Rose
„Tak jaké bylo setkání s kapitánem Levim?" zeptám se Emmy, jakmile k ní doběhnu. Když jsem se vydala zpátky na chatku, neuniklo mi, jak šla ze stájí a koukala se směrem, kteým ti dva odešli. Jde na ní poznat, že nad ním přemýšlí. Přijde mi takový nedostupný, ale věřím Emmě.

Emma
„Eeeh? Cože to?" otážu se zmateně.
„Ale noták... Já vidím, jaké pohledy na něj házíš a určitě s tebou prohodil pár slov," drkne do mě provokativně bokem.
„J-jaké pohledy?"
„Emmo, nedělej blbou. Ty ho máš ráda, že jo?" zeptá se mě. Jen poraženě sklopím zrak a sleduju, jak se pomalu dostáváme k naší chatě. Neměli jsme se vidět až na pokoji? proběhlo mi hlavou.
„Jak to šlo s velitelkou Hange? Vypadá to, že si tě oblíbila," udělám laškovný pohled tentokrát já a také do ní drcnu bokem.

Rose
„Ano povídaly jsme si. Má velmi zajímavé historky. Navíc je to zajímavé, ale je první člověk, kterému jsem se otevřela dodnes, i když jsem ji potkala jen jednou. Přeci u ostatních mi trvalo dlouho, než jsem s nimi zavedla normální konverzaci," řeknu k Emmě. Pak si začnu poskakovat jako Hange.

Emma
Všimnu si, že si začala poskakovat jako Hange. Musela jsem nad ní pobaveně zakroutit hlavou. Zároveň jsem Rose obdivovala, že se dokázala svěřit, já o tom dni nemluvím vůbec. Ale nebýt Rose, nikdo by tady náš příběh neznal. Ano, sice trvá, než se někomu svěří, ale to je jen dobře, musí mít její důvěru. Vypadá to, že Hange bude víc než dobrá velitelka hlavně pro Rose. Došly jsme do chatky a postupně se začaly chystat ke spánku.

Rose
Dojdeme do chatky. Emma si dá košili na spaní, ale já tak nějak v ní nespím. Dám si jen podprsenku a kalhotky. Před svojí sestrou se stydět nemusím, a nikdo jiný nám sem neleze. „Dobrou," zamumlám do polštáře a s úsměvem na rtech usnu.
Někdo mě začne ráno budit. „Ještě 5 minut," zamručím a otočím se na druhý bok.

Emma
Večer jsem usnula, ale probudila mě noční můra a pak jsem už nedokázala usnout. Koukla jsem na druhou stranu místnosti, kde ležela Rose. Já bych v podprsence usnout nedokázala. Kolikrát i košile mi dělá problém, ale nebudu spát nahá. Sice nám sem nikdo moc nechodí, ale stalo se, že nás přišli probudit na noční cvičení nebo tak. Otočím se ke zdi a takhle ležím až do rána. V pokoji začalo být o něco vice viditelno. Za hodinu bude snídaně. Před snídaní si s Rose chodíváme trochu zaběhat a protáhnout se. Něco jako plusový trénink. Vstala jsem a zatřásla s Rose. Zamumlala něco ve stylu: „Ještě pět minut," a převalila se na druhý bok. Tak dneska to vypadá, že půjdu asi sama. Pro jistotu s ní zkusím ještě jednou zatřást, kdyby náhodou se probrala a šla by se mnou.

Rose
Otevřu oči. „Dobře ráno" usměji se na ní zářivě. Až teď mi došlo, že si vlastně jdeme spolu zaběhat. Obleču se a můžeme vyrazit. „Kdy vlastně nám bude končit výcvik?" Zeptám se Emmy. Já o tom moc přehled nemám. Jen chci být s kamarády, Emmou a... Hange. Už se nemůžu dočkat. až začnu zabíjet titány. Jen je škoda, že se nemůžu, kvůli bezpečí všech, proměnit. Jenom v nejnutnější chvíli. Vlastně to ani ještě neovládám.

Emma
„Jestli si to dobře pamatuju, tak za tři týdny si budeme vybírat, ke komu se přidáme," řekla jsem. „Už se nemůžeš dočkat, až budeme v Průzkumné legii, že?"

Rose
Uculím se na ní. „Samozřejmě, ale věřím, že i ty se hodně těšíš," ušklíbnu se na ní a strčím do ní loktem. „Jsem zvědavá, co na nás číhá v budoucnosti. Snad zabijeme všechny titány a bude světový mír," řeknu své přání. Takhle žít není moc hezké. Bát se o sebe a svou rodinu, jestli se něco nestane.

Emma
„Přesně. Taky se těším. Tohle je jako klec," povím znechuceně nad tím, když si opět uvědomím, že jsme tady opravdu jak laboratorní myši v kleci. Mávnu rukou na znamení, aby věděla, že už pobřežím a ať se ke mně připojí. Ranní chladivý vzduch nás trochu štípal v plicích, ale díky tomu jsem poznala, že dnes bude slunný den.