Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola padesátá šestá

Emma
„A vlátíte se?" zašišlá Alex.
„Nejdřív, jak jen to půjde," políbím ji na čelo. Byly jí skoro dva roky a byla trochu rošťák.
Řeknu ještě, aby nezlobila chůvu a odcházíme. Naposledy se otočím a zamávám. Alex mi zamávání oplatí a nasednu na Esor. Jedeme až k pláži, kde je už postavená vzducholoď. Nervózně polknu a doufám, že vše vyjde tak, jak má.

Rose
Nastoupíme do vzducholodi a letíme. Přijdu k Hange a chytím ji za ruce. „Chci, abys věděla, že miluju nadosmrti jenom tebe," řeknu a ona mi stiskne ruce. Políbí mě a pak se musíme od sebe odtrhnout.

Emma
Rose si stoupne vedle mě a shlédneme dolů. Podívám se na ni. „Připravena?" zeptá se a já přikývnu. Chvíli na to se díky novému vybavení dostáváme ze vzducholodi na zem.

Rose
Letí nás spousta, a jde vidět, že na to nebyli plně připraveni. Mírně nad zemí se proměním v titána. To samé udělá Pieck i Ymir. Boj započne a v dálce zahlédnu Zekeho v jeho titání podobě.

Emma
Příčí se mi proti srsti zabíjet lidi, ale tohle je válka a musíme se jich zbavit. Rose vypadá, že se jí v boji daří a já se musím pousmát.

Rose
Reiner a zbytek jsou zmatení, proč nám pomáhá Pieck. Zeke předstírá, že je na jejich straně, ale pak se boj otočí a jsme v přesile. Objeví se chvíli na to i kladivový titán. Byla to žena a mým úkolem bylo ji pozřít.

Emma
Vyskočím na budovu a s potemnělým výrazem sleduju ten chaos. Prosím, ať tohle přežijeme. Seskočím z budovy a pokračuju ve své práci.

Rose
Většinu lidí jsme pozabíjeli. Pieck nemůže bojovat, a tak nám hlídá záda se samopalem či co to je.

Emma
Vypadá to, že vítězíme a že válka bude tímto dnem ukončena naším vítězstvím. Když v tom se Zeke nebezpečně podívá na Rose. Ne...

Rose
Pozřu tu ženu se silou kladivového titána. Už jsem začala být unavená, ale jelikož mám teď v sobě sílu i obrněného titána, je to lepší, ale i tak... Dlouho v titáním těle nevydržím. Vojska se začala stahovat. Uslyším kroky k sobě a já se otočím. Spatřím mého bratra a v další moment mám jeho paži skrz na skrz svým břichem. Chci se bránit, ale utrhne mi ruce. Zařvu vyčerpaně na něj. A než mi vůbec začne regenerace mě vtrhne z titáního těla. Uslyším Hange a Emmu.

Emma
„Rose!" vykřiknu s Hange a popadne mě vztek. Já věděla, že se mu nedá věřit. Hange běží vytrhnout Rose z její titánské podoby, aby jej zachránila. Já si jdu podat toho zrádce.

Rose
Nemůžu se regenerovat. Jsem na to moc slabá. Hange mě odnese na střechu. Ležím jí na klíně a moje bílé vlasy jsou zbarvené do rudé barvy. Hange brečí a křičí na mě. Já bohužel nic moc neslyším.
„H-Hange," vyjde ze mě chraplavým hlasem. „Prosím slib mi, že si nic neuděláš... moc tě miluju," pronesu unaveně a můj hrudník se trhavými pohyby zvedá. „Měla jsem ráda i ostatní. Řekni jim to. Moc tě milu..." nestačím to dopovědět, jelikož svět kolem mě zčerná.

Hange
Křičím na Rose v úplné agonii. Tohle se neděje... Ne... Všechno je špatně! „Rose!" zlomí se mi hlas a slzy mi tečou proudem.

Emma
Vyskočím na střechu, kde je Hange a má v náruči Rose. „Rose!" křiknu a rozběhnu se k ní. „Rose, ne, ne, ne, ne, ne.... Rose, no tak!" poplácám ji po tváři a doufám, že něco řekne. Omdlela. Neváhala jsem ani chvíli a vzala své čepele. Vyhrkly mi slzy, když se čepel dostala hluboko pod kůži a z ran mi začala vytékat rudá kapalina. „Rose. Ty to zvládneš," zašeptala jsem a nechala svou krev téct do její rány a čekala, až začne proces regenerace, ale stále nic. Začala jsem tedy s masáží srdce a křičela její jméno. Slzy mi tekly proudem a začala se mi motat hlava. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ztratila mnoho krve a je možné, že tohle nepřežiji. Ale Rose tu šanci má, jen jsem jí nedala krve dost. Udělám si ještě jednu řeznou ránu a podívám se na Hange.
„Hange, prosím... Tohle nejspíš nepřežiju. Vyřiď Levimu a Alex, že je miluju a pokud Rose přežije..." v tuhle chvíli se mi hlas začal lámat víc a víc. „Vyřiďte ji, že pro mě byla ta nejlepší sestřička, jakou jsem si kdy mohla přát. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, rodinu a přátele," zadívám se Hange hluboko do očí a doufala jsem, že jí dojde, že myslím i ji. V tu chvíli se mi udělalo temno před očima a jako poslední co jsem slyšela, byl hlas Leviho.

Levi
Odplivl jsem si, jelikož se mi krev toho zrádce dostala trochu do pusy. Rozhlédnu se kolem a rychle se dostanu na střechu jedné z budov.
„Emmo!" zakřičím, když si všimnu, jak Emma padá na bok vedle Rose. Běžím za ní a snažím se zastavit krvácení. Dám ucho k její hrudi a její srdce přestane bít. Začnu dělat srdeční masáž ale ani po půl hodině to nezabere. Je mrtvá, stejně tak Rose. Dám si ruku přes oči a začnou mi téct slzy. Přišel jsem o nejdůležitější ženu, lásku, manželku. Hange taky brečí, a i přes poslední síly mě obejme. Zůstala mi už jenom naše dcera a kamarádka Hange.

Hange
Obejmu Leviho a navzájem si brečíme do ramen. V tento den jsme oba přišli o to nejdůležitější, co jsme měli. Poprvé v životě jsem viděla Leviho brečet. Emma pro něj hodně znamenala a byla jsem ráda, když jsem ho konečně viděla šťastného. A moje Rose... Moje sladká Rose... Teď mi tady leží její tělo bez duše. „Moc se omlouvám Levi, Hange," řekne Erwin z upřímnosti, a to mě dožene k nářku. Doslova jsem tam začala křičet a nedokázala jsem se srovnat s tím, že jsou ty dvě pryč.

Levi
Hange začne srdceryvně řvát a taky tím připoutá veškerou pozornost. „Musíme se vrátit," ozve se naléhavě Erwin. Vstanu a vezmu do náruče tělo své mrtvé milované. Dostanu se na vzducholoď, kde ji položím a unaveně si vedle ní kleknu. Prostě jsem jen sledoval její klidnou tvář, kterou jsem viděl v podstatě před chvílí ještě žít.

Hange
Vezmu Rose do náruče a začnu s ní kolébat a doufám, že jí tohle zázračným způsobem uspí a že se dalšího dne probudí živá a zdravá. „Rose..." zašeptám její jméno a oddělám její krví slepené vlasy z tváře. Zavřu jí oči a doufám, že teď spí. Jdeme zpátky do vzducholodi. Musíme se vrátit. Když jsme odlétali pryč, měla jsem pocit, že jsme tam nechaly jejich duše, které sledují, jak mizíme domů.

~~·~~