Epilog

11 6 0
                                    

Levi
Když jsme přijeli, zastavil jsem Erwina. Požádal jsem ho, aby nějak zajistil, aby Alex Emmu neviděla, a to ani Rose. Bylo mi jasné, že bude čekat u bran i s chůvou a kdyby je viděla... „Vyřiď, že do večera mě uvidí," řeknu a koukám se na tělo Emmy, která momentálně byla přikryta látkou. Byl schopen mi vyhovět, tak aspoň něco. Hange pořád naříkala a bolelo mě vidět, jak se nejlepší kamarádka takhle trápí.
„Hange," oslovím ji.

Hange
Ignorovala jsem všechno kolem a prostě měla hlavu stále schovanou mezi koleny. Můj pláč neustával a cítila jsem, jak silně na mě už dopadala únava. Zaslechnu několikrát svoje jméno. Automaticky zvednu hlavu a uvidím Leviho.
„Nevrátí se, že?" zeptám se a když pokroutí hlavu na nesouhlas, znovu se mi kvůli slzám rozmaže vidění.

***

Levimu jsem pomáhala s výchovou Alex. Trhalo mi srdce, když se ten den dověděla a byla zmatená z faktu, že svou matku a tetu už nikdy neuvidí. Museli jsme jí zalhat, že zůstaly na místě, kde je jim líp. Když byla postupem času starší, pověděly jsme jí konečně pravdu. Od té doby, každý rok, na narozeniny, Vánoce a na výročí toho dne je vždycky navštívíme a zavzpomínáme na ty krásné momenty. Jindy jdeme jen tak a něco mi říká, že nás ty dvě někde z vrchu sledují a přeji nám to nejlepší.

Levi
„Tvá matka by na tebe byla pyšná," pohladím Alex po rameni, když se vrátí ze školy v den jejich osmnáctých narozenin. Zářivě se usměje a já si uvědomím, že ona je to jediné, co mi po Emmě zbylo a nehodlal jsem ztratit i svou dceru.

~Konec~

Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~Kde žijí příběhy. Začni objevovat