Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola třicátá osmá

Rose
„Nevrátíme se?" zeptám se Hange. Přestala jsem se cítit bezpečně. S Hange jsem se cítila dobře, ale přepadl mě nepříjemný pocit toho, že bychom tady nemusely být samy.

Hange
Přikývnu. Oblečeme se a vydáme na základnu. Jenže jsem si všimla, jak neklidná chvílemi byla, tak jsem ji chytla za ruku a zářivě se na ni usmála. Úsměv mi opětuje a pokračujeme o něco rychleji zpátky na základnu.

Emma
Byla jsem ráda, že to vzal s klidem. Nechala jsem si od něj dát polibek na čelo a přemýšlela jsem, co teď dělá Rose. Přitulila jsem se k Levimu a uvažovala nad tím, jak všechno zítra na schůzi s Rose vysvětlím.

***

Sedly jsme si s Rose zase stejně jako na minulé schůzi. Předem jsme se omluvily, že jsme to neřekly dřív a pak jsem se dala do vyprávění.

Rose
Emma se dá do vyprávění a já ji poslouchám taktéž. „Nejdříve bych začala asi s tím, že za zdí Maria je široká plocha plná slané vody. Říká se tomu moře. Pokud je ta vodní plocha hlubší a víc široká, už je to oceán. Daleko za mořem je další civilizace," řekne na začátek a všichni vypadají překvapeně. Snad nám uvěří.

Emma
Promnu si nervózně prsty, než pokračuju. „Jsme na ostrově a tento ostrov... Je to něco jako pojistka, jelikož za mořem, v další civilizaci s velkou pravděpodobností pokračuje válka, a to nemalá. Každopádně nás chtěli vyhladit a získat něco, co jim bylo sebráno. Tak sem poslali, skupinu lidí se schopnostmi, jako má Rose. Jejich příchod jsme mohli zaznamenat toho dne, kdy byla proražena zeď v Shingashině."

Rose
Kapitán položí hrneček a zdá se být hluboce zamyšlen. „Pro to, pro co si přišli, je moje síla. Tu jsem zdědila po otci, jak už všichni víme. Přišli si pro mě," když to dopovím, na chvíli se odmlčím.
„Annie Leonhart je jedna z nich. Kdo další?" upře na nás svoje oči velitel.

Emma
„Berthold Hoover a Reiner Braun. Na ty dva máme podezření," odpovím a veliteli opětuju pevný pohled do očí.
Domluvili jsme se, komu poskytneme nějaké informace. Jen pár lidem, u kterých máme jistotu, že to nedají najevo a v následujících dnech se bude probírat a plánovat, jak ty dva zastavit, nejlépe mezi zdmi Rose a Maria.
Schůze probíhala dobře, až podezřele dobře. Chytla jsem ještě Rose za rukáv a řekla, ať je na sebe opatrná víc než doposud. Nevíme, jestli si nenašli nějakou cestu k tomu se dozvědět, co všechno jsme řekly na schůzi.

Rose
Kývnu na souhlas. Taky jsem měla mírné podezření a měla jsem tendenci být víc než ostražitá.
Uběhla nějaká doba a mezitím jsme testovali i moje schopnosti. Už jsem věděla, jak přinutit svoje tělo zamrznout a jak dokonce i přesouvat regeneraci třeba z končetin do hlavy .

Emma
„Mám další teorii. Jak byly ty zdi vlastně postaveny?" položila jsem otázku, „vždyť kdyby to stavěli lidé, titáni by je mezitím všechny sežrali."
„Myslíš že...?"
„Přesně tak. Je to jen teorie, ale něco mi říká, že zdi byly postaveny na princip zmrazení titánů," řeknu nahlas svou domněnku a opřu se o zeď.

Rose
„Dává to smysl. Historia by o tomhle měla vědět více," odpovím jí na to a zamyslím se. „Myslíš, že je dobrý nápad jít za ní?"

Emma
„Nemyslím si. Je to příliš riskantní. Ví o nás jen to, že jsme příbuzné a že ona je právoplatným dědicem trůnu. Dost možná by ji ale označili za blázna a vyvolalo by to rozruch. Divím se, že nezavřeli nás dvě, když jsme jim řekly, že máme modrou krev," dodám a obě se pak uložíme ke spánku.

***

Pohladila jsem nervózně Ivela a podívala se na Rose kousek opodál. Nebyla nervózní. Vycítila jsem z ní, že je statečná a je připravena započít konec celého tohoto zmatku. Mě ale uvnitř svíral nepříjemný pocit. Připadala jsem si kvůli svým instinktům skoro jako pes. Zavřela jsem oči a zaslechla jsem hlas velitele, který pokynul k otevření brány. Další výprava za zdi byla zahájena.

~~·~~