Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola čtyřicátá devátá

Emma
Když se jedno ráno proberu, mám divnou pachuť v puse a nepříjemný pocit v břiše. Prohrábnu si vlasy a vzbudím tak omylem Leviho. Ten nejdřív zamručí a pak mi popřeje dobré ráno. Chce mi dát pusu, ale místo toho ho odstrčím a běžím rychle na záchod, kde se můj obsah žaludku ocitne v míse.

Levi
Překvapením zamrkám a protřu si oči. Hned se vydám za ní a když vidím, jak se sklání nad mísou, chytím její vlasy, aby se jí tam nepletly. „Nesnědla jsi včera něco špatného?" zeptám se, když mě začne rukou vyhánět, abych odešel, že nechce, abych ji takhle viděl. To ignoruju a radši jí pomůžu na nohy a k umyvadlu, aby si vypláchla pusu. Pak jí pomůžu do postele.

Emma
„Já nevím... Ale je mi příšerně..." oddechuju po tom, co můj žaludek uzná, že už nebude nic dalšího vracet. Levi mě znovu položí na postel. „Budu v pohodě, asi nějaká jednodenní viróza," usměju se unaveně a doufám, že má ústa říkají pravdu. „Dej tomu chvíli čas a přejde to," dodám ještě.

Levi
„Dobře. Budeš vůbec něco jíst?" zeptám se a zprvu odmítne, ale pak vypadá zamyšleně. Mezitím, co jsem se oblékal na mě promluvila: „Levi?"
„Ano?" otočím se na ni a Emma mě požádá, abych jí přinesl něco k jídlu. Překvapeně se na ni podívám, ale i tak jí řeknu, aby zůstala v posteli a že zajdu do kuchyně pro něco, co bude lehké na trávení.

Emma
Sama se divím, že po tom zvracení mám chuť do sebe něco dávat. Dopotácím se k Leviho skříni a vezmu si nějaké jeho starší triko, které si na sebe dám. Přeci tady nebudu ležet nahá. Když dojdu zpátky do postele, ozve se zaklepání na dveře a v nich se objeví Rose. „Neviděla jsem tě v pokoji ani na snídani," řekne a porozhlédne se po pokoji, kde je po včerejšku ještě trochu poházené oblečení.

Rose
„Udělalo se mi trochu zle," řekne a já si všimnu, že je bledá jak stěna. Vykulím oči, když chce něco říct, ale dlaň si prudce natiskne na rty a běží do koupelny. Zamračím se jdu za ní. Vyděšeně se na ni podívám, když vidím, že zvrací.
„Sakra Emmo!" vyjeknu a přiskočím k ní. „Není ti nic? Tohle mi jako ,trochu zle' nepřipadá."

Emma
Znovu se mi obrátí žaludek. Tohle se mi nelíbí...
„Jsem v pořádku, ale asi na mě něco leze," řeknu a chytím se za hlavu, jelikož tu mám jak střep.

Rose
Odvedu ji do postele a dám svou dlaň na její čelo. Teplotu neměla, tak aspoň trochu se mi ulevilo. Sednu si na židli a v ten stejný moment se otevřou dveře a v nich Levi. Tác s jídlem položí na noční stolek vedle postele. „Zvracela. Nemyslím, že by měla něco jíst," řeknu a on na ni koukne.
„Zase?" zeptá se jednoduše k ní.
„Moment. Jak zase? Tys už předtím zvracela?" položím otázku tentokrát já a podám jí sklenici vody, aby se aspoň trochu napila.
„Vždyť jsem říkala, že se mi udělalo trochu zle."
„No pokud jsi zvracela znovu, tak mi to jako trochu tedy nepřijde," založí si ruce na hrudi a po chvíli jí chce dát ruku na čelo.
„Sakra já teplotu nemám!" vyjekne najednou vztekle a ani já a ani Levi se nestačíme divit.
„Dobře, ale nemusíš křičet," řeknu k ní.
„Já nekřičela," zamračí se. Raději už ani jeden nic nenamítáme a ona se konečně napije vody. Chvíli na to se podívá na tác, kde má něco málo ke snídani. Vystřelí mi obočí nahoru, když si všimnu, jak se natáhne pro krajíc chleba a začne ho do sebe tlačit. Podívám se na Leviho, který ji taky s udivením ve tváři sleduje.

Emma
Všimnu si, jak ti dva na mě zírají. „Co je?" zeptám se, když polknu sousto.
„Nepozvracíš se znovu?" zeptá se Rose.
„Sama se divím, že mám tendenci do sebe něco ládovat," řeknu a pro jistotu zbytek snídaně odložím. Mám chuť sníst i ten zbytek, ale nehodlám se znovu pozdravit se záchodem.

Rose
Založím si ruce na hrudi a sleduju ji. Něco se mi na ní nezdálo. Něco bylo jinak. Cítila jsem to v kostech. Levi po chvíli kvůli práci musel odejít, tak jsem tam s Emmou zůstala sama a povídali jsme si. Neuběhlo ani pár minut a ona už znovu sahala po jídle. Napadla mě v tu chvíli jedna myšlenka. Potřebuje doktora.

~~·~~