Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola padesátá

Emma
Uběhlo pár dní a mě se moc neulevilo. Po ránu jsem vždycky zvracela a přes den jsem párkrát měla problém něco sníst. Ale kolikrát jsem měla nezvladatelné chutě a jídlo, které jsem do sebe dostala, další ráno vždy šlo pěkně ven.

Rose
S Levim jsem se dohodla, že zařídíme návštěvu lékaře. Dokonce i Hange řekla, že to bude ta nejlepší možnost. Jenže Emma celkem protestovala. „Bez výmluv. Už to trvá dýl jak týden. Může to být začátek nějaké choroby," řeknu, na což už nemá námitky.

Emma
Ti dva mě tedy přemluví k tomu, aby mě prohlédl lékař. I přes protesty ho tedy zavolali. Levi musel odjet na nějakou schůzi, která byla ve městě, takže na mě dohlížela akorát Rose. Ten muž ji poprosil, aby počkala venku. Prohlédl mě, ale nevypadal moc nadšeně.
„Musím vám provést ještě gynekologické vyšetření," řekne a začne si připravovat věci. „Je to nutné?" zeptám se a jen přikývne.
„Musím vám pogratulovat," řekne během vyšetření, „jste zdravá jako rybička."
„Ale vždyť pořád zvracím, tak jak to-" nedořeknu.
„Nebojte se, to je při těhotenství úplně normální, po pár týdnech to přejede," poví lékař a balí si své věci.
„Moment... Chcete mi říct, že..." slova se mi zastaví na jazyku.
„Ano, budete maminka," usměje se a mě div hrůzou vlasy nevstávají. Jak to řeknu Rose? A jak to teprve řeknu Levimu?

Rose
Vyjde ven a vypadá, jako by spatřila ducha. „Neumíráš, že ne?" zeptám se nervózně. Ona se uchechtne.
„Ne, to opravdu ne," mávne rukou a pomalu se rozejde chodbou. Zadívám se na její záda, ale pak jí doběhnu.
„Tak co ti teda je?" zeptám se a položím jí ruku na rameno.

Emma
Sakra Rose, ty mi to lehký neděláš... pomyslím si zahořkle. Měla jsem v plánu si to jít v klidu o samotě promyslet, ale zastavila mě. Zastavím se na místě a sklopím hlavu.
„Emmo?" osloví mě a já v tu chvíli zvednu hlavu a malinko se pousměju. V tom úsměvu spíše byl smutek a starost než radost.
„Splní se ti přání," řeknu a ona natočí hlavu na stranu. „Budeš teta."

Rose
Když to řekne, spadne mi čelist až na podlahu. Jen stojím a zírám na ni.
„Rose?" osloví mě tentokrát ona, ale já v tu stejnou chvíli začnu skákat radostí a pak jí skočím kolem krku. Začnu jí pištět samou radostí do ramene jako malá holka.
„Sice tohle je ještě pidi a pořád plochý, ale už se těším," řeknu a trochu jí poplácám opatrně po bříšku. „Řekneš to Levimu už dneska? Ten určitě bude hodně šťastný."

Emma
Netuším, jak na její otázku mám odpovědět. „Budu muset," usměju se křečovitě, „Co jiného mi zbývá?" v tuhle chvíli se mi zlomí hlas a nahrnou se mi slzy do očí.
„Ty pláčeš?" zeptá se Rose vyděšeně se značnou starostí v hlase.
„Ne.." řeknu a snažím se udržet vzlyky. Co když mě kvůli tomu Levi začne nenávidět a nebude mě už nikdy chtít vidět? Co když Levi mít děti nechce?

Rose
„Propána, Emmo. Nemusíš se bát," obejmu ji. „Levi tě miluje a určitě bude šťastný. Věř mé intuici. Nikdy se nemýlila," usměju se a setřu jí slzy z tváří. „Nebo chceš, abych se ho na to nějak nenápadně zeptala?"

Emma
„A jak by ses ho na to zeptala prosimtě?" zasměju se zoufale a popotáhnu. Znovu se dáme do pohybu a dojdeme do mé a Leviho ložnice.

Rose
„Tak on ví, že jsem otravná. Prostě bych za ním přišla a zeptala se ho, jestli by chtěl mít dítě, že před tebou se na to ptát nebudu. On samozřejmě řekne ano a ty bys mu to řekla. On by vybuchl nadšením až by z toho brečel," řeknu svůj plán.

Emma
„Levi a brečet, jo?" zasměju se a snažím se další nával breku potlačit.

Rose
„No jasný. Co? Vsadíme se?" zakmitám obočím nahoru a dolů.

Emma
„Jdi se sázkama někam," dám jí malou pěst do ramene. „Myslím, že mu to zkusím nějak říct. Nechci tě do toho zatahovat. Měla bych mu to říct já i bez toho, aby ses ho ptala," řeknu a usměju se. Nechci jí s tím otravovat a jak ji znám, určitě hned jak bude moct, poběží to prásknout Hange.

Rose
„Fajn," kývnu na souhlas. „A nezapomeň, že moje intuice nikdy nelže," řeknu ve chvíli, kdy se otevřou dveře. „Hodně štěstí," poplácám ji po rameni a projdu kolem Leviho pryč z jejich pokoje.

~~·~~