Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola padesátá druhá

Emma
Měsíce ubíhali a moje břicho pomalu rostlo. Už to začalo být celkem otravné. Byla jsem furt obskakována a kdokoli se jen o píď přiblížil, Levi přinejmenším vraždil pohledem. Staral se, a to je jedna z věcí, co na něm tak moc miluju, ale občas mi přijde, že nejen on to přeháněl.

Rose
„Už víš, jestli to je holka nebo kluk?" zeptám se jí nedočkavě. „Určitě to bude holčička. Strčila bych za to i ruku do ohně!" zasměju se.

Emma
„Budu ráda, i když to bude chlapeček, ale holčička by se mi líbila víc," řeknu a pohladím si bříško.

Rose
„Už jen pár měsíců a budeš na světě, špunte. Teta Rose se na tebe těší," zazubím se na její bříško, nad čím se Emma uchechtne. „Co svatba? Přemýšlela jsi o tom?"

Emma
Otázka mé sestry mě trochu zaskočí. „Zatím ještě ne. Ty ano?" zeptám se a vezmu do rukou hrníček s čajem, abych se mohla napít.

Rose
Mírně se usměji. „Pokud to nevyjde a mi bude hrozit smrt... Chci si Hange vzít před tím, než umřu," povím k ní. „Chtěla bych ji teď někdy požádat o ruku."

Emma
„Rose! To je úžasné," řeknu a kdybych mohla, skočím ji kolem krku.

Rose
„Ale já se hrozně stydím," řeknu nervózně. „Myslíš, že mi na to kývne?"

Emma
Pohladím ji po ruce. „Hange rozhodně," řeknu s jistotou v hlase a povzbudivě se usměju.

Rose
„Díky... Mám to udělat ještě dneska?" rozpačitě položím otázku.

Emma
„Pokud máš dost odvahy, tak čím dřív, tím líp," snažím se jí dodat úsměvem již zmiňovanou odvahu.

Rose
Vypísknu nadšením. Pak začnu přemýšlet, kde by to mělo být. Ach ano. Naše oblíbené místo u vodopádů. Najednou dojde Levi, což znamená odchod. „Tak mi drž palce," neřeknu k ní ještě a běžím si pro prsten pro Hange.

Hange
Kde to mám udělat? Mám to udělat už dneska? vrtá mi hlavou celý den. Pak seberu odvahu, vezmu krabičku s prstenem a dám si ji do kapsy zrovna ve chvíli, kdy se do mé pracovny přiřítí Rose.

Rose
„Ahoj lásko," pozdravím ji a obejmu. Chci něco říct, ale Hange mě předběhne.
„Nechceš jít k vodopádům?" navrhne a dá mi pramen vlasů za ucho.
„No jasně," zazubím se.

Hange
Jo! U vodopádu to bude nejlepší. Vydáme se tedy tam a nervozita a obavy ve mně sílí, čím víc jsme blíž. Řekne ano? ptala jsem se sama sebe.

Rose
Jdeme spolu a držíme se za ruce. Sednu si k vodopádu na kámen a sleduji tu krásu. Tak, jako vždy. Ale Hange je stále za mnou.

Hange
Trochu zpomalím, abych byla za ní. Zastaví se u vodopádu a já z kapsy vytáhnu krabičku. Pokleknu na jedno koleno a krabičku dám do rukou tak, aby se otevírala čelem k Rose. „Rose? Otočila by ses prosím?" vyzvu ji a ona tak udělá. Otevřu krabičku a položím jí tu osudovou otázku: „Vezmeš si mě?"

Rose
Rozbrečím štěstím. „Ano!" vyjeknu nadšeně běžím ji obejmout. Nasadí mi prsten na ruku. „Moc tě miluji," řeknu se slzami. Pro změnu pokleknu zase já. „Vezmeš si mě taky, lásko?" položím stejnou otázku s úsměvem a Hange mi skočí kolem krku.
„Ano!" vykřikne stejnou odpověď jako já.

Hange
Nasadí mi prsten a já ji chytnu za pas a zvednu ze země. Několikrát se s ní zatočím, položím ji zpátky na zem a dlouze ji políbím.

Rose
Polibek jí oplácím a dám ruce za její krk. Hange si mě za pas přitáhne blíž k sobě. „Jsem ta nejšťastnější ženská pod sluncem," řeknu k ní s úsměvem.

Hange
„V tomhle bychom se mohly hádat, jelikož nejsem o nic míň šťastná jak ty," usměju se.

Rose
Chvíli si užíváme přítomnosti té druhé a pak se spolu vracíme. Samozřejmě první jdeme za Emmou a Levim. Obě vlítneme do jejich pokoje. „Budeme se brát!" obě ukážeme prstýnky.

Emma
Vypísknu nadšením. Jsem za obě ráda a jdu obejmout Rose. „Já ti říkala, že bude souhlasit," pošeptám ji do ucha během toho, co se objímáme.

Rose
Začnou mi znovu téct z radosti slzy. Jsem strašně moc ráda. Hange mě zezadu obejme a já se usmívám jak sluníčko.

Emma
Na ty dvě je víc než krásný pohled. Jdu se znovu posadit, jelikož i pouhé stání na nohou je pro mě už náročné. „Kdy plánujete svatbu?" zeptám se.

Rose
„Asi za dva měsíce," řekne Hange radostně, a není jediná. „No tak my vás tu necháme a jdeme se vychloubat ostatním," zasměju se a odejdeme.

Emma
„Sluší jim to," řeknu a ramenem se opřu o Leviho. Jsem za svou sestřičku ráda.

Rose
Začneme s Hange poskakovat až do jídelny. „Co že jste tak čilé a úplně záříte štěstím?" zeptá se Eren.
„Protože se vezmeme!" ukážeme s Hange naše prsteny.

Hange
Byla jsem tak šťastná vidět, že Rose je šťastná. To bylo jediné, co jsem si kdy přála a doufám, že tento sen nikdy neskončí.

~~·~~