Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola devátá

Rose
Začne se s něčím jako ohodnocení našich schopností, podle kterých si nás můžou rozdělit do týmů a do formace, ve které pojedeme mimo hradby. Podaří se mi dostat do týmu Hange. Emma se však jako jediná dostane k Levimu. Nebo lépe řečeno, jako jedinou si ji po rozchodu k sobě zavolal a prý jí to řekl. „To nevadí, budeme se scházet a v pokoji budeme taky spolu," snažím se jí trochu povzbudit, když vidím, jak je z toho trochu nesvá. „A jsi s Levim," zašeptám a drknu do ní loktem.

Emma
Mé starosti vystřídá podezření „Co tím chceš naznačit?" přivřu podezíravě oči a sjedu ji pohledem.

Rose
„Ale vůbec nic," řeknu s úšklebkem a zahihňám se.

Emma
S povzdechem zakroutím hlavou s řeknu, že se půjdu podívat do knihovny, jelikož po zbytek dne už máme volno a já zbylý čas chci využít.

Rose
Sedím na posteli a přemýšlím. Z výpravy, která bude za pár dní, nemám dobrý pocit. Myslím si, že se stane něco hrozného. Pak vstanu a jdu do knihovny za Emmou. „Ahoj," řeknu k ní.

Emma
Snažila jsem se soustředit na čtení. Nebyla jsem zrovna ráda, že nejsme spolu s Rose v týmu. Bála jsem se výpravy za zeď. „Ahoj," vyrušila mě příchozí osoba z mého „čtení".

Rose
„Promiň, že tě tak ruším. Mám z výpravy hodně špatný pocit. Prosím dávej na sebe pozor," řeknu k ní a najednou potkáme v knihovně Historii. Ano její pravé jméno známé jenom my dvě. Je to naše sestřenice.

Emma
„Slib mi, že na sebe dáš taky pozor a kdyby se něco dělo, tak víš, v jakém týmu mě máš hledat," řekla jsem, načež jsem si všimla naší sestřenice Historie

Rose
Za ní šla Ymir. Hlídala si ji jako oko v hlavě. Ani se nedivím, když jí má ráda a nejen to. „Neboj se určitě dám," odpovím jí ještě rychle. „Ahoj H-teda! Kristo," opravím se rychle.

Emma
Historia nám odpoví na pozdrav a Ymir, s její typickou nějakou toxickou poznámkou, taky. I když jsme vesele klábosily s přáteli, pořád jsem měla nepříjemný tlak v břiše. Doufám, že mise neskončí katastrofou.

Rose
Chvíli jsme si povídaly, a pak šly na svůj pokoj, jelikož nastala noc. „Dobrou Emmo," popřeju jí. Sice mi nejde moc usnout, ale po nějaké době se to podaří. Ráno vstanu o něco dřív.

Emma
V noci se mi podařilo usnout asi z důvodu, že moje tělo si muselo vykompenzovat extrémně malé množství spánku za posledních pár dní. Probudilo mě, když Rose otevřela skříň a ta zavrzala.

Rose
„Promiň, vzbudila jsem tě," řeknu k ní. Blbá skříň. Dám na sebe věci.

Emma
„To je v pohodě," mávla jsem nad tím rukou a šla do koupelny, kde jsem si jako vždycky opláchla tvář a šla se převést. Dalších několik dní uběhlo jako voda. Během nich jsme se seznamovali s formací a dalšími potřebnými informacemi.

Rose
„Hlavně buď opatrná. Nejsi jako já... Jsi zranitelná. Doufám, že tě ten Levi ochrání, jinak se setká s mojí pěstí," bojím se o svou starší sestřičku.

Emma
„Já? Ty bys na sebe měla dávat větší pozor jak já," utrousím „Víš... Kdyby se stalo tamto," řekla jsem polohlasem.
„Co?"
„Nedělej blbou, víš moc dobře, o čem mluvím," řekla jsem mírně vytočeným hlasem. Ještě se ani neproměnila. Ani jedna neví, co proměnu vyvolá a netuší, jak se s tou mocí zachází. Bojím se toho, že se někde uprostřed bojiště promění a já u toho nebudu. Bojím se, že by ji zabili...