Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola dvacátá pátá

Hange
„Vstávejte, jinak vás z té postele vykopu," řekne otráveně Levi, který se tady z čista jasna objevil. Pak se otočí a jde chodbou pryč. Rozespale se kouknu na Rose, která se zrovna protahuje. Zašklebím se a v tu chvíli se ozve z konce chodby znovu Levi. S povzdechem se vymotám z peřiny a po rychlé úpravě odejdeme do jídelny. Rose si jde automaticky sednout za Emmou. Já se vydám k Levimu a sednu si naproti němu. Zadívám se na něj, a abych lépe viděla detaily, nahnu se přes stůl a svůj obličej dám pár centimetrů od toho jeho a pak si toho všimnu. Levi má dost pokousaný ret. Ale ale... „Osobní prostor, čtyřočko," řekne a můj obličej jeho daní odstrčí od toho jeho.
„Ale noták Levi! Povídej už! Neříkej, že tě zlomila," řeknu zpěvavým hlasem poslední větu.

Levi
Zamračím se na ni. „Tsch, neřvi tolik. O svůj sluch ještě přijít nechci," odseknu narychlo vymyšlenou výmluvu. Ve skutečnosti jsem nestál o to, aby tady hned každej věděl, že mám něco se svou kadetkou. Hange vypískne a já odolám pokušení plácnout se do čela nebo jí dát pěstí mezi oči... S kým já se to sakra bavím?
„Važ si jí a pěkně si ji hlídej," řekne ke mně s mrknutím a vstane. Nezapomene při tom málem shodit na zem lavici, na které seděla a odhopsá si to pryč.

Emma
Rose vedle mě do mě trkne a kývne k těm dvěma. Pozvednu obočí. „Nedělej blbou. Hange na něm taky poznala, že je něco jinak. Nemám pravdu?" drcne do mě provokativně bokem a zahihňá se.
„Ale prosimtě," podívám se s růžovými tvářemi jinam.
„Já ti dám takový prosimtě. Pěkně mi pak všechno povíš," řekne a zvedne se i s prázdnou miskou od stolu. Zakoulím očima a zvednu se taky. Trochu nemotornou chůzí se vydám do pokoje pro lepší oblečení do výstroje.

Rose
Není to ani půl hodina a už všichni čtyři stojíme na volném prostranství za základnou. Kapitán vytáhne krabičku, ve které je uložena injekce, která poslouží na odběr krve. Přistoupí k Emmě a ta ochotně natáhne paži. Byl to vlastně její nápad, aby si nechala odebrat krev do zkumavky. Nad žílou jí to zaškrtí a pak jí opatrně odebere krev. Bylo sladký, jak se k ní choval.
„Hlavně se nenamáhej tolik jako včera, spratku," poví ke mně kapitán, než mi podá injekci s krví.
„Nemám ti to píchnout já?" zeptá se Hange.
„Zvládne to sama. Nepotřebujeme, abys srostla s tou hroudou nechutnýho masa," odtáhne ji kousek dál.

Emma
Rose se začne proměňovat hned, jakmile se objeví známý záblesk hned poté, co se pár kapek mé krve dostane do její žíly. Schválně zkoušíme menší množství. Vydrží v titání podobě ani ne minutu. Zmateně na nás koukne.
„Takže má teorie s množstvím krve byla správná," zamumlám si pro sebe, jakmile do sebe dostane zhruba polovinu krve ze zkumavky a drží v proměně déle než tři minuty. Když se Rose otočí a zadívá se na jeden určitý bod, zamračím se. „Rose?! Děje se něco?!" zakřičím, aby mě na vzdálenost slyšela. Podívá se na mě a pak zase zpět na ten bod. Neváhám ani chvíli, a i přes mírnou bolest v mých tříslech se rozběhnu k místu, kam se Rose dívala. Vždycky se tak chovala, když se jí něco nezdálo, a i když je v titání podobě, vycítila jsem její podezření.

Rose
Nedaleko mezi stromy jsem zahlédla postavu. Měla na sobě plášť Průzkumné legie a kápi staženou do obličeje. Nebyl to nikdo od nás, to jsem poznala hned. Měla jsem tušení, o koho jde. Emma se k lesu rozběhla a já pohotově zareagovala tím, že jsem svou titání nohu dala před ní. Kdyby byla rychlejší, zašlápla bych ji. Koukne na mě a pak zpátky. Když se tam zadívám znovu, postava je pryč.

Emma
V hlavě mi nedalo to, co tam zahlédla. Mám dojem, že to byl ale někdo, na koho má Rose podezření. Začala jsem uvažovat nad tím, zdali by nebylo lepší, kdybychom o tom řekli veliteli Erwinovi. Je to sice riskantní, ale aspoň by věděl, na co se připravit.

Rose
Po nějaké době vylezu z těla a dívám se k lesu.
„Děje se něco?" zeptá se Hange, když znovu sedíme v cele. Zakroutím hlavou a založím si ruce na prsou. Byla jsem moc zamyšlená a neměla na nikoho náladu. Hange mi dá její dlaň na stehno a pohladí. Její ruku odstrčím.
„Promiň. Nemám na tebe náladu," odseknu, stále ponořená v myšlenkách, nevnímajíc, co říkám.
„Cože?"
„Slyšela jsi dobře," skoro až plivnu.

Hange
„Co jsem provedla?" pozvednu obočí. Netušila jsem, co ji k takovému chování vedlo. „Rose-" přiblížím se k ní a chci jí pohladit po tváři, jenže v tu chvíli ji vyletí ruka, která se měla původně nejspíš setkat s mým zápěstím, ale švihla mě jí po tváři. Překvapeně zamrkám a nevěřícně na ni koukám. Pak se zamračím. Ta její blbá nálada byla zřejmě nakažlivá. Natáhnu se pro okovy a jakmile jí vezmu jedno ze zápěstí, dojde jí to.
„Hange? Proč-"
„Ty víš moc dobře, proč," odseknu a zamknu okovy. Pak se zvednu a odkráčím pryč. Ignorovala jsem to podezřelé ticho a pak najednou volání od Rose. Byla jsem naštvaná a snažila jsem se přijít na to, co jsem provedla, že se tak chová.

Rose
„Hange?" zavolám naposledy, než se mi zlomí hlas. Tak tohle jsem posrala... Lehnu si a svoje slzy nechám téct na polštář, který můj pláč tlumil.

Emma
„Rose? Ty pláčeš?" zeptám se, jakmile přijdu k její cele. Chci otevřít, ale je zamčeno. Zacloumám s mřížemi a v tu chvíli ke mně zvedne uslzený pohled. Starostlivě a malinko vyděšeně se zeptám, co se stalo. Původně jsem s ní chtěla mluvit ohledně toho, na koho má podezření a o podobných problémech, ale teď mi byla přednější sestřička a její dobro. Všechno mi trochu krkolomně vysvětlila a já měla malinko vztek na Hange. Chtěla jsem za ní jít, ale Rose mě zastavila s tím, že si za to může sama a že nechce, abych se s ní hádala ještě já. Když jsem chtěla něco namítnout, stráž mě ze sklepení vyhnala.

Rose
Pláč mě pak nějak dokázal uspat a ráno mě vzbudil hlas Leviho: „Trest čeká."
Vykulím oči. Chvíli přemýšlím a nevím, o co jde, pak si ale hned vzpomenu. Úklid. A to společně s Hange. Něco mi říkalo, že mě vidět nechce a po včerejšku jsem jí moc na oči chodit nechtěla. Já sama nevím, jak si udobřit lidi. Třeba pomůže omluva a objetí, když už musím být v její přítomnosti? S povzdechem se vyhrabu z postele a rychle se upravím, jelikož Levi nevypadal moc trpělivě.

Emma
Když se ráno probudím, Levi mi přijde oznámit, abych mu šla pomoct. Když se zeptám, o co jde, řekne že o dohlížení na ty dvě, jak uklízí, vzpomenu si, že jim dal za trest uklidit téměř celou základnu. Měla jsem trochu obavy z toho, co mi včera Rose řekla, že se stalo. Snad se to mezi nimi brzy urovná.

Rose
Dovede mě k jedné místnosti. Otevře dveře a strčí mě tam. Neudržím se a spadnu na hubu. Já ho zabiju. Vstanu a v tu chvíli uvidím Hange, jak jen na mě zírá. Znervózním ještě víc. Nevím, co mám dělat. „Hange?" oslovím ji, ale hned mi místo odpovědi hodí po mé koště. Povzdechnu si.

Hange
Ještě stále jsem naštvaná na Rose a Levi mi moc nezlepšil náladu tím, že zrovna dneska mám mít s Rose trest. Zkusím rychle udělat tu práci a vypadnout. Ale uklízení je tak nudné, že bych dělala cokoliv jiného. Nepatrně hodím okem po Rose, aby si mě nevšimla. Uklízela, jak jinak, ale abych pravdu řekla, ona je v tomto pokoji jediná, s kým by byla legrace a osvobození od nekonečné nudy.

Emma
„Není to na ty dvě moc?" zeptám se, když s Levim čekáme, až se otevřou dveře a řeknou, že je hotovo, abychom jejich práci mohli zkontrolovat.

Levi
„Znám Hange dlouho. Dlouho jí to nevydrží," sotva to povím, a zpoza dveří se ozve pronikavý smích Hange.

~~·~~