Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola šestnáctá

Emma
Když se probouzím z temnoty, jsem ve svém pokoji. Světlo pronikalo skrze okna a chladivý vánek, který se sem vkrádal skrze otevřené okno, byl v dusném dni velice příjemný. Otevřu oči a je mi na zvracení. Uvědomila jsem si, co se stalo. Byla jsem unavená a nejradši bych spala, ale musím najít Rose. Vystřelím do sedu, ale má hlava začne protestovat.
„Měla bys ležet."

Levi
Jsem u Emmy v pokoji a pohledem ji propaluju. Původně jsme ji měli v plánu dát pro jistotu taky do žaláře, ale nakonec jsme se rozhodli tohle risknout. To, co se stalo je nepřijatelné a má mi slečinka co vysvětlovat. Když najednou vystřelí do sedu, chytne se za hlavu. „Mela bys ležet," řeknu k ní a když se nemá k tomu se znovu položit na záda, povzdechnu si a zatlačím jí na ramena, aby si lehla. „Neboj, Rose za to bude pykat," povím k ní.
„Vždyť nám pomohla... Nemůžete ublížit mé sestře," zaprotestuje.
„Ještě uvidíme."

Emma
„Vždyť nám pomohla... Nemůžete ublížit mé sestře," odporuji zlomeným hlasem.
„Ještě uvidíme," řekne a posadí se na židli u mé postele, kterou si nespíš musel přinést.
„Nemůžete jí ublížit," opakovala jsem, „Ona je pro mě všechno."

Levi
Poslouchám ji. „Jistě chápeš a mě všechny ostatní taky, že to je něco, co neznáme a máme obavy," dám jí mokrý kapesník na čelo, třeba díky tomu zmlkne. Nebudu lhát, její hlas byl příjemný, a to mě na tom štvalo. Dokázal bych ji poslouchat celé dny. Kurva Levi... Přestaň už.

Emma
Dá mi mokrý kapesník na čelo. Příjemně chladil.
„To sice ano, ale ona by krom titánům neublížila mouše," odvrátila jsem pohled a snažila se nerozplakat jako malé dítě. „Chci za Rose," řeknu. „hned."

Levi
„Ted si odpočineš a pak se najíš. Chvíli to bez tebe vydrží," založím si ruce na hrudi. Popravdě, když zmasakrovala tolik titánů, mohla by se nám hodit je rychleji vyhubit. Ale nechápu, jak to dokázala se stát titanem. Mají co vysvětlovat.

Emma
Stále s odvráceným zrakem jsem ležela nečinně v posteli. Jak mám mít teď jistotu, že Rose nikde nemučí a že je v pořádku? Zeptat se kapitána nemůžu, jelikož on by mi stejně neodpověděl a když už ano, nemůžu si být jistá s tím, že mi nelže. Ale i tak vezmu odvahu promluvit. „J-je v pořádku?"

Levi
Zeptá se mě, jestli je v pohodě. „Je spoutaná v žaláři a je tam s ní Hange," odpovím ji. Nemám co zatajovat. Stále nad tím přemýšlím. Mohly by být naše naděje, naděje pro lidstvo. Ale zároveň se mi jim moc nechce věřit. Co když tohle bylo pouze jen divadýlko k tomu, aby nás zmátly?

Emma
Je s Hange... Jestli to není lež, tak mi spadl kámen ze srdce. Posadila jsem se a chtěla vstát, Ackermanova ruka mi ale přistála kousek pod klíční jamkou, čímž mě zastavil, nejspíš si neuvědomoval, že mi nepatrně sahá na prsa.
„Řekl jsem, že máš ležet," zamračil se.
„Potřebuju si odskočit. Na toaletu snad jít ještě můžu, ne?" řekla jsem a doufala, že mě pustí jinak se brzy bude muset moje postel převléct.

Levi
„Jdu s tebou, nejspíš neuděláš ani krok," řeknu ale v tom si uvědomil, že je opačného.
„N-no to teda ani náhodou!" zpevní hlas.
„Jen ti pomůžu se tam dostat," dodám ještě. Nevím, proč odpadla a nevím, jaké to bude mít důsledky. Tak ji radši hlídám. Sám si nejsem jistý, proč se o ni tak starám. Je jeden z nejlepších kadetů, kterého by byla škoda ztratit. Jo, to bude asi ono.

Emma
„Já chodit umím sama," prohlásila jsem a odstrčila jeho ruku. Stoupla jsem si. To šlo lehce, ale pro prvním kroku se mi nohy popletly a hlava zamotala. Ztratila jsem rovnováhu.