Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola dvacátá

Emma
Byla jsem tak zničená, že jsem neměla ani náladu dočíst tu knížku, kterou jsem si včera vzala z knihovny. Ležela jsem a pak, jakmile jsem nabrala trochu energie, jsem si řekla, že se půjdu projít. Rovnou jsem vzala tu knížku a cestou šla do knihovny ji vrátit na své původní místo.

Levi
Věděl jsem, že vyhrajeme. Ale pro ty dvě to musel být velký stres. No teď jen vymyslet, jak bude probíhat testování. Dostal jsem od Erwina vymyslet program pro trénování. Hange se už stačila zdejchnout. Tsch... Radši jsem šel do knihovny, kde je klid, abych na chvíli vypl, než se pustím do práce.

Emma
Došla jsem do knihovny a začala hledat místo v polici, odkud jsem si onu knihu vzala.
„Nebavila tě?" ozve se za mnou a já se jako vždy opět leknu. Je vážně jako duch.
„Kapitáne Levi... Nemám na vás poslední dobou nějaké štěstí?" zkouším své rozpaky schovat za úsměv. Přestávalo se mi líbit, jakou na něj mám poslední dobou kliku...

Levi
Málem mi cukne v koutku z toho, jak se znovu lekne. Mám nejspíš nový koníček. Je v rozpacích z toho, že na sebe často narážíme. No hold v něčem jsme asi podobní, a proto chodíme na stejná místa ve stejný čas. Ugh... Tohle zní divně.

Emma
„Em, ne, to ne... Byla zajímavá, ale po dnešku bych se nedokázala soustředit na čtení a pochybuji, že další den na to budu mít náladu. Kdyžtak si sem zajdu znovu," vyhrknu rychle a otočím se, abych ji mohla položit na své místo. Stoupla jsem si na špičky a snažila se ji vrátit, ale už to nebylo tak snadné, jako včera, kdy jsem si ji brala.

Levi
Baví mě pozorovat, jak jí nejde vrátit kniha do regálu. „Budete tam jen stát, nebo mi pomůžete?" zeptá se trochu drze. Pf... Vezmu jí knihu a ani nevnímám, že jsem se jí dotkl. Natáhnu se, abych ji vrátil. Musím ale udělat krok blíž, abych dosáhl.

Emma
Bylo mi trochu nepříjemné, jak stál za mnou a jen na mě koukal. Je na mě něco zajímavého, nebo co? otážu se sama sebe. Knihu mi najednou z ruky vezme. Omylem se dotkne mé ruky a já překvapením trochu cuknu. Otočím se, abych mu mohla poděkovat, ale slova mi z mizí z úst v mžiku oka, když si uvědomím, že stojí přede mnou ani ne krok ode mě.

Levi
Dám knihu na své místo, a když se otočí, zjistí, že jsme u sebe blízko. Hodně blízko. Sám jsem si do doby, dokud se neotočila, neuvědomoval malou vzdálenosti mezi námi. Prohlížím si její krásné oči a pak přejdu na rty. Počkat, proč se sakra dívám na její rty? Přestaň Levi! Hned! okřiknu se v hlavě.

Emma
Za sebou jsem měla jednu z knihoven a před sebou kapitána. Stačilo by, aby se rukama opřel o knihovnu za mnou a jsem definitivně v pasti. Hledíme si do očí a pak se ty jeho na chvíli o něco níže. Pootevřela jsem rty překvapením a chtěla něco říct, ale nevyšla ze mě jediná hláska.

Levi
Nevím, jestli se dokážu ještě dlouho ovládat. Připadal jsem si jako v transu a štvalo mě, že jsem sotva vnímal, co dělám. Proboha, co to se mnou dělá? Když ale pootevře své rty, já se rukama opřu oběma rukama o knihovnu za ní vedle její hlavy a stále jí hledím do očí, čekám na její reakci.

Emma
On mi snad čte myšlenky... Rukama se opřel o knihovnu za mnou vedle mé hlavy. Byla jsem v pasti. Zády jsem se natiskla na knihovnu a ani jeden nepřerušoval oční kontakt s tím druhým. Ale moje oči mi nechtěně sklouzly na ty jeho rty.

Levi
Všiml jsem si, že sjela pohledem na mé rty. To mě donutilo se trošku ušklíbnout. To jí vehnalo červeň do tváří. Sklonil jsem se blíž a chvíli jí ještě hleděl do očí. Už jsem na nic nečekal a políbil ji. Hned ze začátku se můj jazyk seznámil s tím jejím.