Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola čtyřicátá

Emma
„Hej! Přestaň!" křičel na mě Levi a snažil se mě uklidnit.
„Zabiju ho!" byla jsem jak smyslů zbavená.
„Sakra Emmo! Prober se!" pevně mi sevře paže, a to trochu zabolí. To mě probere a já si uvědomím, co se vlastně děje. Mám co dělat, abych se tam nezhroutila. Levi si zavolá svého koně a řekne, že se musíme stáhnout nahoru na hradby. Dole pod nimi je to moc nebezpečné.

Levi
Unesli Rose a v Emmě se mísily pocity. Donutil jsem ji se posadit, jelikož na ní únava šla vidět víc než dost. Měla sklopenou hlavu a koukala do prázdna. Hange kopla do jednoho z vozů, v kterém jsme měli zásoby. Pak začne ale poskakovat kvůli bolesti a snaží se nerozbrečet. „Vrátí se," řekne najednou Emma. Podívám se na ni a ona zvedne hlavu. „Bez mé krve se nepromění a měla u sebe jen dvě zkumavky s krví. Vrátí se pro mě."

Emma
Řekla jsem sice, že měla jen dvě zkumavky s krví, které během bitvy využila, ale pro případ, jako je tento jsme měly plán. Má u sebe ještě jednu tajnou a mně nezbývá teď nic jiného než doufat, že si mé dvojče poradí. Ale jak jsem řekla, vrátí se. Dřív nebo později, ale vrátí se. Vím to. Kouknu dolů pod hradby a vidím, kolik titánů tam je. Mělo by se to zlikvidovat, projede mi hlavou. Nějaké čepele mi ještě zbyly, tak je tedy vytáhnu a chystám se zabít aspoň některé. Zastaví mě Leviho ruka na rameni.

Levi
Zastavím ji ještě před tím, než se k nim rozeběhne. „Šetři si to na cestu zpátky. Máš určitě i málo plynu," ukážu na její vybavení. Povzdechne si a čepele dá zpátky. „Pro dnešek to balíme."

Emma
Chtěla jsem nejdřív začít protestovat, ale Levi má pravdu. Rose se jistě vrátí s nimi. Doufám tedy. Prohrábla jsem si vlasy a zadívala se na východ slunce.

Rose
„Tak, tvoje jméno?" nakloní se ke mně.
„Zkus hádat," protočím očima a dál se na něj nenávistně dívám.
„Emilie? Kate? Alexandra?" vyjmenovává. Chcete mi říct, že tento idiot je můj bratr? Se divím, že ví o tom, že má nějaké dvě sestry. Začala jsem si postupně pěstovat k mému mrtvému otci nenávist.
„Rose. A už drž hubu," řeknu k němu naštvaně. Jsme teď na lodi a brzy prý budeme v přístavu, aspoň podle toho, co jsem od posádky zaslechla.

Emma
Sedla jsem si s dalšíma pár lidma do vozu, jelikož jinak bych se odsud nedostala. Dala jsem si kolena k bradě tak, abych si při jízdě omylem kolenem nevykopla čelist. Rose, prosím o ať to vyjde.

Rose
Svázanou mě hodili do věznice. Ugh... Už zase? Přišla ke dveřím nějaká dívka a mile se usmála. Byla v nějaké jejich uniformě a uvědomila jsem si, co mi říkala Emma. Prý tady probíhá válka. Nejspíše jsem u jedné ze stran, které spolu válčí. „Pieck," řekne a já nejdřív nechápu. Pak mi dojde, že je to její jméno. Budeš muset hrát jejich hru holka, promluví ke mně moje vnitřní já.
„Rose."
„Já vím."

***

Emma
Uběhlo pár dní. Šla jsem uklidit stáje a zastavila se u boxu, kde býval Ivel. Představila jsem si, jak tam vždycky stal a když jsem přišla, přišel si pro pohlazení. Povzdechla jsem si a snažila se nerozbrečet. Posledních pár dní jsem tiše probrečela, jelikož jsem ztratila dvě bytosti, které mi byly blízké. Ivela a Rose. Rose prosím, že jsi aspoň ty v pořádku.
„Chybí ti?"

Levi
Přistoupím k ní. Bolelo mě ji takhle vidět. Jen přikývne. Dám jí spadený pramen vlasů za ucho a přitáhnu si ji do objetí. V utěšování nejsem nijak dobrý, tak jen doufám, že aspoň takhle ji utěším.

Emma
Když mě Levi objal, byla to poslední kapka z tomu, abych se zhroutila. Objala jsem ho a rozbrečela se jako malé dítě. Chci toho parchanta vidět trpět. Chci ho zabít. Už jsem se neudržela ani na nohou a kolena se mi podlomila. Rose, prosím, že jsi aspoň ty v pořádku.

Levi
Najednou se mi zhroutila v náručí. Vzal jsem si ji do náruče a šel s ní do mé ložnice. Tam jsem ji utěšoval a objímal. Jedno jsem si ten den slíbil. Ať už se stane cokoliv, ten hajzl zemře mou rukou.

Rose
Už jsem tady několik měsíců. Po prvních šesti týdnech jsem ztratila pojem o čase. Vlasy mi ale dost narostly a podle toho jsem odhadovala, že minimálně sedm měsíců to bude. Odmítala jsem spolupracovat a za to mě tělesně trestali. Tajná injekce, kterou jsem u sebe měla, jsem tady hned první noc využila. Idioti. Ani si nevšimli, že ji u sebe mám. Heh. Jenže mě dokázali rychle zase zajat. Na jednu stranu se tajný plán sesypal jako domeček z karet, ale zároveň je to usvědčilo o tom, že se dokážu sama od sebe proměnit. Držela jsem tak Emmu alespoň o něco déle v bezpečí.

Emma
„Takže už je oblast mezi zdí Maria a Rose bezpečná?" zeptám se pro jistotu.
„Ano, bude nějakou dobu ještě trvat, než se všechno v této oblasti opraví a znovu se tam bude dát žít, ale tohle znamená pro lidstvo úspěšné dobytí zdi Maria. Hned, jakmile to bude možné, vydáme se i za hradbu Maria."
Přikývla jsem a vydala se do svého pokoje do sprchy. Po sprše jsem se zadívala na svůj odraz v zrcadle. Nechala jsem si před nedávnem zkrátit vlasy. Potřebovala jsem změnu a jelikož jsem začala víc trénovat, dlouhé vlasy mi začaly překážet. Rose, vím, že jsi živá. Já a ostatní tě odtamtud dostaneme a zabiju každého, kdo mi bude stát v cestě, i kdyby mě to mělo stát krk.

***

Sednu si na svého nového koně a pohladím ho. „Tebe už umřít nenechám, Esor," řeknu tiše. Byla zahájena další výprava za hradby. Tentokrát po tolika letech až za hradby Maria. Doufám, že tato výprava nám něco přinese. Musíme ale ještě zastavit v Shingashině, jelikož ta injekce.... Posledně tam bylo hodně chaosu, přes který jsme se nedostali k nám do sklepa.

~~·~~