Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola čtyřicátá první

Rose
Dokopali mě k tomu, abych jim předvedla svou sílu. „Dělej, nemáme na to celej den," protočí očima jeden kluk, starý přibližně jak já. Nepamatovala jsem si jeho jméno. Byl mi už od samého začátku nesympatický.
„Jak to říci? Bez mé sestry se neproměním," našpulím rty a skoro všichni se na mě zamračí.
„Jak to myslíš? Přestaň tady kdákat a pohni."
„Já říkám, že to nejde. Seš snad hluchej, bráško?ׅ" pozvednu obočí. Když mi nevěřili, začala jsem se hryzat do krve, dokonce si vzala nůž a pořezala se. Rána se mi ani hned nezačala zacelovat. Jídlo od nich jsem většinu času odmítala, takže jsem hodně i zeslábla a zhubla.
„Jak ses ale proměnila první den, cos tady byla?" zamračí se jeden z nich. Nevěřili mi a mysleli si, že to hraju.
„Na mém oblečení byla ještě krev mé sestry, díky které se dokážu proměnit. Bez její krve to nejde a ani se nemůžu pořádně regenerovat," vysvětlím a malinko se falešně usměju.
Zkoušeli mě sami násilím proměnit, ale nešlo jim to. Až když jsem na zranění omdlela a hned se moje tělo nezačalo regenerovat, došlo jim, že nelžu. Rozhodlo se tedy, že si uděláme výlet na ostrov Paradise. Podařilo se mi je taky přesvědčit, abych jela s nimi, jelikož jsem jim nakecala, že se Emma určitě stáhla do úkrytu, který nikdy nenajdou a jeho lokaci znám jen já.
Dalšího dne se jelo na ostrov. Když jsme přijeli na místo, Zeke i Pieck se proměnili. Ta nechutná opice si mě vzala do dlaně, abych nezdrhla. Cítím se jako nějaký brouk, kterého drží, aby mu neutekl. Pf...

Emma
Když se dostaneme za hradbu Maria, vydáme se opatrně dál. Ani ne během, jen takovým pokusem. Nikde žádní titáni. Pak si ale všimnu jednoho. Zmocní se mě vztek a představuju si, jak tomu parchantovi odřezávám hlavu od těla. Celkem uspokojivá představa. Do minuty se schýlí k boji. Jelikož jsem více trénovala, je pro mě boj o dost snazší. Pár titánů se objevilo a v dáli jsem viděla pomalu přicházet další. Pak si všimnu, že na vysokém stromě vysoko nad zemí sedí Rose a pozoruje to. Nasedla jsme na Esor a vydala se tam. Seskočila jsem z ní a nechala ji běžet někam, kde bude z dosahu boje. Vyskočila jsem na obří větev vedle ní a překvapeně se na mě podívala. „Emmo?"

Rose
Podívám se na svou sestru a co mi neunikne jsou její o dost kratší vlasy. „Přišli si pro tebe a-"
„Já vím," skočí mi do řeči a já se kouknu na ostatní. Byli zapáleni do boje, nás si nevšímali. Musíme hned jednat. Hryzla jsem se do ruky tak moc, až mi tekla krev, čekala jsem na Emmu.

Emma
„Zvládneš to?" zeptala jsem se pro jistotu. Byla už od pohledu hodně vyčerpaná. Musíme ten boj vyhrát a musíme ihned na základnu. Když se mi jako odpověď dostal malý úsměv a přikývnutí, vzala jsem svou čepel a trochu se řízla do dlaně. Naposledy jsem se na ni podívala, jestli si tím je jistá.

Rose
Přikývla jsem a dodala tomu i malý úsměv, abych nám oběma dodala odvahy. Zatne svou ruku v pěst nad mou krvácející ránou a hned se její krev po delší době dostane do mého oběhu. Proměním se a Emma se dostane na moje rameno. Cítila jsem se o něco silnější, než jsem doposud byla.

Emma
Chytila jsem se tak, abych z Rose nespadla, když se rozběhla. Když jsme se blížily k tomu, koho bych nejradši viděla mrtvého, Rose napřáhla paži a chtěla udeřit. Když se její pěst setkala s jeho tělem, rozběhla jsem se směrem po ní k němu, abych mohla taky zaútočit. Před půl rokem se stal synem smrti a dnes se smrtí odejde do horoucích pekel.

Rose
Emma zaútočí a všimnu si Pieck, která si to sem běží. Vykulím oči. Jí nechci ublížit. Jediná se ke mně chovala přátelsky a mile. Promluví na mě, ať toho nechám, ale už se na ni chystali zaútočit ostatní z ostrova, proto jsem ji musela sama udeřit.

Emma
Ten titan mluví? Byla jsem překvapena... Ale teď jsem se soustředila na tady tohoto. Levi mi přiběhl na pomoc a společně jsme ho sundali jako minule. Rose zadržela toho druhého a já se chystala zabít tady tohoto. Levi mě však zdržel. Hodila jsem po něm nechápavý a zároveň naštvaný pohled.

Rose
Pieck vytáhnu z jejího těla a když ti dva nedávají pozor, vezmu do rukou i Zekeho. „No to je mi ale krásné chování k bráškovi," za tuhle poznámku ho cvrnknu do čela, díky čemuž ho omráčím. Pieck byla unavená z boje, takže jsem ji i toho parchanta dala na jeden vůz, než jsem vyšla i já ze svého těla, jelikož jsem taky byla vyčerpaná, a krev Emmy přestala účinkovat. Ostatní stačili mezitím bojiště vyklidit, takže nikde ani titán.

Emma
„Máš mi zřejmě co vyprávět, Rose," řekla jsem k ní se zrakem upřeným na té černovlasé dívce. Nechápala jsem, proč jí pomáhá a vůbec jsem nechápala to slovo „bráškovi", které ten idiot řekl. Zavolám si Esor a požádám někoho, aby mi ji pohlídal. Sednu si pěkně s nimi do vozu.

Rose
Oba je svážou a já se vyškrábu s pomocí Emmy do vozu. Zeke se mezitím stačil probrat. Měla jsem mu dát větší ránu...
„Drž hlavně hubu" řeknu dřív, než začne mlejt nesmysly. Emma vedle mě se na něj zamračí a on si sedne tak, aby byl otočený k nám.
„Opravdu jste si podobné, ale zároveň ne," řekne Zeke.
„Co měl znamenat ten bratříček?" zamračí se vedle mě Emma víc, až to vypadá děsivě.

Emma
Vražedně se na něj dívám. Jediné, co mě uklidňovalo, byla představa, jak ho porcuju. „Je to náš bratr," vysvětlí mi Rose.
„Cože? Tenhleten parchant a, náš bratr?" zeptám se Rose.
„Dával bych si bacha na jazyk sestřičko," řekne ten zmetek a já vybuchnu znova. Vstanu kopnu ho do čelisti a vytáhnu čepel, kterou mu přidržím u krku.
„Ještě jednou mi řekneš sestřičko a sestřička ti ukáže, čeho je schopná," zasyčím k němu z blízka a potlačím chuť mu plivnout do tváře. Odrazím se od jeho hrudi svou nohou a znovu si sednu vedle Rose. Založím si ruce na hrudi a nepřestávám ho pohledem vraždit. Sakra... Tohle nejsem já...

Rose
Povzdechnu si a opřu se o rameno Emmy. Když mě pohladí po vlasech, na tváři se mi rozlije malý úsměv. Konečně jsem se aspoň z části cítila v bezpečí. Pak jsem zaslechla hlas, který jsem milovala a milovala jsem ještě víc jeho majitelku. „Rose!" přinutím se otevřít oči a narovnat se. Hange seskočí z koně rovnou do vozu a hned mi padne kolem krku. Unaveně ji obejmu. „Díky všem Bohům..." vydechne úlevně a když se odtáhne, malinko se usměju. Vtiskne mi polibek na čelo a sedne si vedle mě.

Emma
Musím se pousmát, jelikož Hange byla těch necelých sedm měsíců úplně jiná. Nebyla tak veselá a celkově, změnila své chování jako já. Pohlédnu k zataženému nebi. Vypadá to, že bude pršet. Brzy bude zima, pomyslím si.

Rose
Hange se pak naštvaně podívá na Zekeho. Chce na něj chrlit nadávky, ale zacpu jí pusu. Chtěla jsem teď klid. Koukne se na mě a já se povzbudivě usměju. I tak ho ale kopne a nebýt Emmy, tak už by spustil nadávky. Opřu se znovu o Hange a stejně jako Pieck usnu. Pieck spíše omdlela, ale to je jedno. Hlavní je, že ona i já jsme byly celé. Jen jsme se z toho musely vyspat.

Emma
Tentokrát se Rose položila do klína Hange. Dala jsem si nohu přes nohu a znovu si založila ruce na hrudi. Když jsem viděla tu holku, jak jen ležela a vypadala křehce a zranitelně, něco se ve mně zlomilo. „Jak se jmenuje?" zeptala jsem se a kývla k ní.
„Pieck," odpověděla mi unaveně Rose.
Tahle holka měla něco do sebe. Rose ji navíc po boji pěkně položila do vozu a celkově s ní manipulovala opatrně. Rose se tak nechová jen tak k někomu. Přejeli jsme zeď Maria a vydali se ke zdi Rose. Začalo se stmívat a určitě bude tma, než dorazíme na základnu.

Rose
Vzbudím se akorát, jak dojedeme. Zekeho bez milosti hodíme do vězení a spoutáme ho tak, aby neměl ani možnost se proměnit. „No tohle se mi nelíbí," řekne.
„Myslíš, že mně, se to líbilo, když jsem byla takhle vězněná u vás několik měsíců?" zeptám se ho. Karma je svině. Pieck tolik nepřipoutáme. Stačila se už taky probrat a všechno jsem jí vysvětlila. Byla hodně inteligentní, takže by nás mohla zradit úplně snadno, ale jelikož jsme jedna přirostla k srdci té druhé, mohla jsem jí věřit, a i ona mně. Ještě ten večer seberu všechnu svou sílu a přinesu něco Pieck k večeři. Musí něco sníst a navíc jí to dlužím.

~~·~~