Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola sedmá

Emma
Šla jsem dolů do jídelny vzít si vodu, jinak bych pošla na žízeň. Vklouzla jsem tiše jako myš do kuchyně a hledala nějakou nádobu, do které bych si dala vodu. Když jsem jej našla, spokojeně jsem si dala dva doušky a vydala se zpátky k nám na pokoj. Ale opět mě z mého konání vyrušilo to typické: „Ehm."

Levi
Znovu uvidím Emmu a opět si mě nevšimne. Když se napije a chce se vydat zpět, tak si mírně odlašlu, abych přilákal její pozornost. „Noční výlet?"

Emma
 Poraženě se otočím a uvidím ho už bez bundy a výstroje se svícnem v ruce.
„Tak trochu. Měla jsem žízeň a říkal jste, že na pokojích není-"

Levi
„Proč jsi toho snědla tak málo?" zeptám se jí a ani já sám nevím důvod, proč se o to zajímám. Musím to nějak zakecat. „Musíš být silná, jinak na bojišti zhebneš mezi prvníma," povím jednoduše, aby si náhodou nemyslela, že mám o ni zájem.

Emma
Jeho výraz se ani na vteřinu nemění. „Já vím. Odpusťte, ale můj žaludek na to tom není dnes zrovna nejlépe. Jednodenní viróza, nejspíš," řekla jsem narychlo vymyšlenou lež. Jo, Emmo, tohle ti tak sežere určitě i s navijákem.

Levi
Pozvednu obočí. „Dohlídnu si na tebe, kadete Emmo," řeknu se svým typickým přízvukem a jdu ji doprovodit. Přeci jen, já mám lucernu a ona ne. Po tmě by se jí špatně chodilo. Moment... Vážně se teď starám o to, aby v pohodě došla do svého pokoje? Mírně jsem si nad svými myšlenkami odfrkl a radši to neřešil.

Emma
Pro slově „Dohlídnu" a při vyslovení mého jména se mi hrůzou zježily vlasy na zátylku. Polkla jsme nervozitou naprázdno a přikývla. Rozešel se od kuchyně a zamířile schodům. Já ho jen následovala, snažíc se zbavit rozpaků.

Levi
Jdeme spolu k jejímu pokoji, když uvidím tu čtyřokou slepici s tou kadetkou, jak se spolu plíží někam pryč. „Kam si myslíte, že jdete?" zeptám se jich téměř okamžitě a obě se leknou.
„No víš Levi... Hmm," snaží se něco Hange říct a já pozvednu obočí a upírám na ni dál svůj nepříjemný pohled.

Emma
V hlavě jsem se uchechtla, když se Rose a Zoe leknou v tu stejnou chvíli. Jsou pro sebe jak stvořené, pomyslím si. Velitelka se snaží říct něco kloudného, ale pak chytí mou sestru za ruku a peláší s ní pryč.

Levi
„Hej! Hned se vraťte!" křiknu po nich, ale už jsou pryč. „Tsch, jen počkej Hange," zavrčím si tiše. „Budu s tebou v pokoji čekat na ty dvě, než se vrátí, abych jim mohl dát přísný trest," řeknu a sám vejdu do pokoje.

Emma
„C-cože?" vyjeknu překvapeně bez přemýšlení.
„Něco se ti na tom nelíbí?" otočil se, „Ty dvě za své dětinské a neadekvátní chování musí být potrestány, aby se to neopakovalo."
„Chápu, ale-"

Levi
„Ale?" nadzvednu obočí. „Opovaž se mi ještě někdy odmlouvat," řeknu ledově. Poslední věc, co teď chci je, aby mi tady odmlouvala. „Budou obě uklízet všechny místnosti," povím ještě trest, který těm dvěma udělím a sednu si na židli, která byla u jedné z postelí.

Emma
„Budou obě uklízet všechny místnosti," řekne a mně se uleví. Aspoň, že to není nic horšího, takový test bych brala hned. Měla bych to jako zábavu, pomyslím si. Stala jsem jak tvrdé y mezi futry a nevěděla, co mám dělat. Jen jsem sledovala, jak si sedl na židli a přehodil si jednu nohu přes druhou.

Levi
„Na co koukáš, kadete?" hodím k ní spíše řečnickou otázku nezaujatě. Čuměla na mě, jako kdybych si v životě nesedl na židli.

Emma
„Víte, já jen..." nevěděla jsem, co říci. „omluvte mou drzost, ale nebylo by lepší je jít hledat?" otážu se opatrně.

Levi
„Hm? Ty si myslíš, že bys zrovna tyhle dvě v tomhle obřím komplexu dokázala najít ještě dnes?" pozvednu jedno obočí. Něco mi říkalo, že mi už jen tou otázkou naznačovala, abych odešel. Vypadala, že jí to v hlavě šrotuje.

Emma
Zase jsme nevěděla, co říct. Za zkoušku nic nedáme – za tohle by mě určitě pokáral, že je to jejich věc, jestli si v noci odpočinou, nebo ne, tak proč bychom se měli okrádat o naši energii a čas? Něco takového by mi na to určitě řekl. Jinak možnost, co mu na to říct mě nenapadala.

Levi
Po nějaké době si lehne na a vypadá to, že za pár dalších chvil usne. Chvíli ji sleduji, ale stále čekám. Jsou tři ráno a ty dvě furt nikde.

Emma
Lehla jsem si do postele a přemýšlela, jestli si nemám lehnout na postel Rose, jelikož ta je od něj dál. Snažím se usnout, jenže to nejde, tak se otočím k němu zády a předstírám, že jsem usnula. Nervozita mi však nedá spát. Sakra Rose... Kam tě to Hange odvedla?

Levi
Stále čekám a nic. Hange určitě tušila, že tu budu. Cukne mi v oku. Já ji přetrhnu jako hada!

Emma
Stále jsem předstírala spánek a co si budeme, i předstírat něco tak nenáročného bylo vyčerpávající. Zaslechnu, jak se kapitán zvedl ze židle. Rychle zavřu oči a dál kamufluju. Cítila jsem, že stojí kousek od postele, na které ležím. Pak jsem už zaslechla jen povzdech a kroky z místnosti ven. Odešel...

Levi
Vstanu a chvíli stojím u její postele a s neutrálním výrazem se na ni dívám. Vypadá tak klidně a bezstarostně. No nejspíš půjdu a u snídaně jim to dám sežrat spratkům. Ano i Hange tak říkám, protože se tak furt chová.

Emma
Uslyším, jak se zavřou dveře. Že by je fakt šel hledat? Pomyslím si a posadím se. Rozhlédnu se po tmavé místnosti a pak si lehnu zpátky s tím, že už opravdu zkusím usnout.
Už svítalo a já zase celou noc nespala. Došla jsem do koupelny, opláchla si tvář a zadívala se na svůj odraz. Vzpomněla jsem si na Rose. Snad je v pořádku.

~~·~~