Kapitola třicátá čtvrtá

14 5 0
                                    

Emma
„Dobrá," řekla jsem a na chvíli se odmlčela, abych nalezla správná slova. „Začala bych tím, že náš otec měl stejnou moc jako Rose. Jenže ji musel předat, a to chtěl nejdříve mně," další odmlka, při které jsem se nepříjemně zavrtěla na židli. „Když jsem odmítla, řekl, že moc musí předat a poslední možností byla Rose. Před tím, než byla jeho moc předána, dal mi docela dost informací, o kterých vím jen já. Předání moci funguje na principu, že dotyčnému, který moc dědí, bude pomocí jedné látky přeměněn na titána, který musí sníst vlastníka této moci a tím tak bude předána. Nikdo si většinou tento obřad nepamatuje a ani přibližně dva dny předtím, to je jeden z důvodů, proč mám všechny informace hlavně já."
„Z toho tedy vyplývá, že Rose pozřela v podobě titána vašeho otce," řekne Erwin a já přikývnu. Při tom si vzpomenu na ten den, a to mě bude strašit až do konce mého života. Tolik krve tenkrát...
„Otec mi přesně neřekl, jak se bude moct proměnit, každý to má trochu jinak a na Rosein způsob proměny jsme přišli," všimnu si, jak je Rose vedle mě čím dál tím víc a víc nervózní. Vyhledám pod stolem nenápadně její ruku, kterou stisku na důkaz toho, že se bát nemusí. „Rose má možnost se rychle regenerovat, a to platí i tehdy, kdy přijde třeba o část nohy. Má ale taky stejnou schopnost, jako Annie – a schopnost zmrazit části těla. Jen netuším, jak, ale dá se to naučit. Dále je tady další schopnost, a to ovládat ostatní titány," když jsem tohle řekla, všichni na mě trochu nevěřícně koukli.

Rose
Tahle informace mě zaujme. V hlavě jsem přemýšlela, jak je to možné, ale z přemýšlení mě vyrušilo pokračování Emmy: „Tohle však dokáže jen zakládající titán z královského rodu," řekne a všichni na ni nechápavě koukneme. „Je dle všeho údajně devět druhů titánů, které někdo může zdědit. Což se dědí výhradně v královském rodě, ze kterého jsme i my dvě," poví znovu a Levi vyprskne svůj čaj. Emma chvíli mlčí a pak dodá: „Jen musíme objevit způsob, jak na to."

Emma
Ovládnu se a nevyprsknu smíchy nad tím, jak Levi překvapený je.
„Teď k předání té moci ještě pár informací," řeknu a ucítím, jak mi Rose začne drtit ruku.
„Jak už jsem říkala, Rose má tu schopnost díky séru v injekci a díky otci, jenž jí moc předal. Ty injekce byly dvě. Jedna, kterou dal otec mé sestře, měla schopnost umožnit proměnu na titána. Ta druhá ji naopak ruší," řeknu a Rose se na mě překvapeně podívá. „Řeknu to takhle... Každý s touto mocí žije třináct let. Takže Rose zbývá necelých pět let života," když to řeknu, Hange se rozšíří zorničky. „Každopádně... Ta druhá injekce... Ta zapříčiní to, že tahle moc zanikne a Rose bude mít normální život. To sérum by stále mělo být v otcově sklepě, kde by měl být i zbytek informací, které mi otec nepředal."

Rose
„Jsi si jistá, že tam ta injekce je?" přeruším ji.
„Jsem si jistá tak na devadesát osm procent. Je možné, že je už dávno po ní, protože náš dům je víceméně v troskách," odpoví a já ztuhnu. Všimnu si, jak se Hange zalesknou oči.
„Takže... Zbývá ti jen pět let života, pokud nenajdeme tu injekci?" zeptá se. Je mi jasné, že by se dala do breku, kdyby tady nikdo nebyl, ale chce být silná. Což je další důvod, proč ji miluji. Protože dokáže být silná i v takových situacích. Jen poraženě na její otázku kývnu.

Emma
„Naději mít pořád musíme. Otec sám chtěl, abys měla dlouhý život, jako já," pohlédnu na ni a při pomyšlení nad tím, že bych ztratila jednoho z posledních členů své rodiny, se mi derou slzy do očí. Shrnula jsem jim ještě další informace, co se toho všeho týkalo a pak schůze byla u konce. Sama jsem měla smíšené pocity a nevěděla jsem, jestli bylo dobře, že jsem jim to řekla, nebo naopak ne.

Rose
Zvednu se, a to i ostatní. Jakmile se všichni rozejdou, chci jít za Hange, jenže ta to stihne dřív. „Kdys mi to chtěla říct?" zeptá se mrazivým hlasem, kterého se málem leknu.
„Hange, já-"
„To mě tady necháš za pět let samotnou? A to jsem si myslela, že s tebou budu navždy," když tohle řekne, do očí se mi nahrnou slzy. Chci k ní přistoupit a obejmout ji, jenže se otočí a odejde.
„Hange..." řeknu zlomeným hlasem její jméno.

Emma
Zpoza rohu zaslechnu, jak se ty dvě baví. Málem se leknu, když najednou kolem mě projde naštvaná Hange. Podívám se a místo odkud jde a píchne mě u srdce. Přijdu k Rose a chci se jí opatrně dotknout. „Rose?" řeknu opatrně, ale ona mou ruku odstrčí a naštvaně se na mě podívá.

Rose
Podívám se naštvaně na Emmu, jelikož jsem měla na ni vztek, že to řekla. Pak mi dojde, že za to nemůže a můj obličej se zkřiví do bolestivé grimasy. Rozpláču se jako malé dítě a obejmu ji. Dřív nebo později bych to stejně Hange musela říct a teď mi došlo, že bych to bez Emmy nezvládla. „Co teď?" zeptám se a hlas se mi stále láme.

Emma
Zahnala jsem slzy. Teď brečet nesmím a nemůžu si to dávat za vinu. Říct jsem jim to musela.
„Dej jí chvilku, než si to v hlavě urovná a ty taky. Měla by ses na chvíli uvolnit a hlavu vzhůru," chytím jí tváře a zvednu hlavu tak, aby mi viděla do očí. „Věřím, že tam ta injekce bude. Udělám všechno pro to, abychom ji získali a Hange na tom nebude jinak," utřu jí stékající slzy a snažím se znít povzbudivě.

Rose
„Dobře," mírně se pousměji. Dneska už nechci nic dělat, a tak odejdu do svého pokoje, kde si lehnu do postele. Hange, jsi v pořádku? Neměla bych jít za tebou?

Emma
To její „Dobře" moc přesvědčivě neznělo. Otočí se a odchází pryč. Potřebuje být sama, pomyslím si a jdu někam, kde bych si hlavu mohla pročistit taky. Konec konců, mám strašné výčitky svědomí, že jsem ty dvě rozhádala.

~~·~~

Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~Kde žijí příběhy. Začni objevovat