Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Prolog

Rose
Dnešek je tak krásný a slunečný. Ležím si v trávě se svojí sestřičkou a pozorujeme mraky. Naše mamka nás pak zavolá k obědu a my přiběhneme. „Dneska má přijet Průzkumná legie, že ano?" zeptám se.

Emma
Naše máti nám odpoví: „Ano."
„A můžeme se jít podívat?" vyhrknu dříve, než stačí říct něco dalšího a vrhneme na ni společně se svou sestřičkou škemrající pohledy.

Rose
„Prosíme, maminko," řeknu i za Emmu. Naše škemrající pohledy jí nedají, a tak nám to dovolí.
„Ale až po obědě. Hlavně buďte opatrné," ještě nás varuje. Obě všechno sníme ani ne do minuty a běžíme ven.

Emma
Běžíme společně bok po boku ulicemi a sotva se nám daří se vyhýbat kolemjdoucím. A pak to uvidím; na jedné z hlavních ulic se shromáždilo dost lidí, a to mě nutí trochu přibrzdit. Mou sestřičku Rose však ne. „Zpomal, divochu," zasmála jsem se a chytla ji za rukáv, aby nenarazila, jak neřízená střela, do někoho z okolních lidí a my pak neměly problém.

Rose
„No jo, ale chci je vidět!" řeknu k Emmě a táhnu ji mezi lidmi. Přitáhnu nás až do předu a málem mě pošlape kůň.
„Dávej pozor!" křikne po mně chlap, ale já si z toho hlavu nedělám.
„Nevypadají zrovna moc nadšeně," všimnu si.

Emma
Zatáhnu Rose víc ke kraji, ale to jsem dělat neměla. Lidé okolo nám úplně zatarasili výhled. Rose vedle mě se snažila vyskočit nad jejich hlavy, ale neměla nejmenší šanci. Porozhlédla jsem se kolem a uviděla u jednoho z domů naskládané bedny, na kterých stál hnědovlasý klučina ještě s jednou holčinou.

Rose
„Pojď tam" řekne ke mně Emma a táhne mě za jakýmsi klukem a holkou.
„Kdo jste?" Zeptá se ten kluk.
„Jsem Rose a toto je moje sestra Emma. Jenom chceme vidět na Průzkumnou legii," řeknu i za sestru.
„Jsem Eren a tohle je Mikasa," představí zase sebe a tu holčinu. Pak se soustředím na to, co se tam děje.

Emma
Nadšený výraz mě i mé sestry trochu povadne, jakmile spatříme ty, jenž se vydaly bojovat za naši svobodu za hradby. Obvazy a další krytí ran už prosakovalo. Někteří měli těla jako omalovánku, jiným zase chyběla i končetina. Zaslechla jsem může před námi, jak se baví o tom, že je to zbytečné a že jsou hloupý, že riskují své životy.

Rose
Tak toto ne. Vidím, že i Eren z toho není nadšený. Vběhnu tam. „To není pravda! Bojovat za naši svobodu od titánů je správné!" Rozkřiknu se tam po nich, ale pak se pro jistotu stáhnu. Bez nich bychom byli všichni sežraní, nemůžou tu práci jen tak odhodit, když se na ni dali.

Emma
„Rose," až teď jsem si všimla, že Eren není jediný, kdo z tohoto chytá rapla, „uklidni se."
Stáhla se. Také se mi to nezamlouvalo. Měli by mít pro ty muže a některé ženy respekt! Copak oni viděli, jak titáni vypadají? Ne, ale boj s titány se na jejich tělech podepsal víc než dost. Všimla jsem si, jak Eren k jednomu z nich přiskočil a jedním širším klackem ho praštil přes záda.

Rose
Vezmu klacek, a chci jít za Erenem, ale Emma mě zastaví. „Zaslouží si to," řeknu jen a hodím klacek na zem. „Co s námi bude, jestli to přestanou dělat?" zeptám se Emmy. Vždy byla chytřejší než já, a za to ji obdivuji. První přemýšlí a pak koná. No já to mám přesně naopak.

Emma
„Nic se tím nevyřeší. Hloupí lidé občas zůstávají hloupými," povzdechla jsem si smutně. „Jim by otevřelo oči maximálně to, že by si prošli stejným peklem, jako Průzkumná legie," zavrčela jsem s nenávistí v očích směrem k těm nevděčníkům. Jednoho dne, jednoho dne se podaří nalézt Průzkumné legii cestu ke svobodě, pomyslela jsem si.

Rose
Pak odejdeme pryč. To ale za námi běží ti dva. „Nechcete třeba jít někdy ven za město? Přijdete mi fajn, že jo, Mikaso?" řekne Eren a Mikasa kývne. Já taky jen kývnu na souhlas.
„Určitě někdy ano," řekne Emma. Pak se rozeběhne směrem domů. Zjistila jsem, že nebydlíme moc daleko od Erena a Mikasy.

Emma
Byla to sotva ulice, vzdálenost mezi naším a jejich domem. Ti dva mi připomínali mě a Rose. Vešly jsme domů. U plotny stála máma a předpřipravovala už večeři. „Tak co? Jaké to bylo?" zeptala se máti.
„Skvělý! Akorát mami, proč jsou lidi tak hloupí, že jim hodně věcí nedochází?" zeptala se Rose a mně bylo jasné, že naráží na ty dospělé, jenž pomlouvali Průzkumnou legii.

Rose
„Víte zlatíčka, strach nás dokáže zaslepit, ale je pro nás velmi důležitý," odpoví nám.
„Aha," řeknu a jdu mamce pomoct s uklízením. Emma se do toho dala hned. Je to její koníček. No mě to moc nebaví, ale musím.

Emma
Vidím Rose, jak si je bezradná s vytíráním podlahy. „Ukaž," kleknu si k ní a ukážu jí, jak na to. Připadala jsem si jako pod vodou, když naši střechu prorazilo několik obrovských balvanů. „Emmo! Rose! Jste v pořádku? Není vám nic?" tázala se máma.

Rose
Obě jsme zakřičely, jak jsme se lekly. „Co se to děje?" zeptám se jich, ale je mi to jasné. Pak najednou uvidím velkou ruku, jak chytne mamku za pas. "Mami!" zakřičím a chci se proměnit, ale ještě to moc neumím. Pak na mě mamka křikne, že to nesmím udělat. Začnu bezradně brečet a pak sem vtrhne nějaký chlápek.

Emma
„Sakra děcka! Rychle pryč!" zavolal a snažil se nás dostat co nejdál odtud. Rose naříkala a volala mámu. Já byla jako z kamene; nedokázala jsem se pohnout a jen sledovala, jak mi před očima mizí život, který jsem doposud znala.
„M-mami..."

Rose
„Mami ne!" křiknu a rozeběhnu se za ní. Jak říkám, první konám, a pak přemýšlím. Teď na přemýšlení nebyl ani čas. Ten chlap zakročil, chytl mě za pas. Chybělo málo a mohl mě titán taky chytit. Vezme ještě zkamenělou Emmu a běží s námi pryč.

Emma
Odnáší nás pryč od našeho domu. Slzy mi stékaly po tvářích a nezdálo se, že by mé oči chtěly přestat brečet. Stále v trochu omamném stavu jsem si všimla, že míříme k přístavu; jediné únikové cestě, která nás dostane do bezpečí za hradby stěny Rose. Maria byla proražena.

Rose
Uvidím, že brečí i Eren a Mikasa je taky smutná. Když nás položí a jsme v bezpečí, obejmu Emmu a brečím jí do ramene. To není fér. Proč nám zrovna tento svět musel vzít maminku. Pak znova uvidíme toho titána. Nepřijde mi, jako obyčejný titan, ale to je mi teď jedno. Hned jsme nastoupili na loď.

Emma
Odplouvali jsme po řece. Eren vstal a přešel k zábradlí. „Vyhladím je. Vyhladím každýho zkurvenýho titána!" prohlásil. Rose vedle mě přestala plakat. Vzhlédla směrem Erenovi a soudě podle jejího výrazu ve tváři jsem moc dobře věděla, co se jí honí hlavou. Vyhladit titány...

Rose
„Já taky! Všechny ty zkurvené titány vyhladím!" zakřičím to, co Eren. Možná jsem řekla sprosté slovo, ale zaslouží si to. Možná jsem taky titan, ale já budu pomáhat lidstvu!

~~·~~