Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola třináctá

Emma
Otevřu okno v naději, že se mi trochu uleví. Začalo mi být hodně špatně, když jsem si uvědomila, že za kapitánem přeci jen pro ty klíče půjdu... Proboha proč to pořád tak moc řeším?

Levi
Uslyším zaťukání, a i přes mírnou neochotu pozvu dotyčného dál. Přišla Emma, což z nějakého důvodu mou nechuť s někým mluvit téměř zabije. „Co potřebuješ?" zeptám se jí a na stole si začnu přerovnávat papíry. Už to vidím, je budu  zase dělat do rána...
„Já jen... omylem jste nám odnesl klíče od koupelny a dveří," poví. Sáhnu do kapsy, vytáhnu klíče, které jí pak podám.

Emma
S poděkováním si převezmu klíče. Při tom se naše prsty o sebe nechtěně trochu otřou. Otočím se a bez jakéhokoliv slova se dám na odchod.

Levi
Mírně se naše prsty o sebe otřou a pak odejde. Prohlédnu si svou ruku. Asi ti hrabe, měl bys udělat tu práci, řekne mi můj vnitřní hlas. Radši se rozhodnu ho poslechnout.

Emma
Když odejdu z jeho pracovny, podívám se na své prsty, kterými jsme se omylem sebe dotkli. Zatřepala jsem nad tím hlavou a vydala se do pokoje.
Už je to dost dlouho, co Rose odešla do sprch. Minimálně dvě hodiny. Snad se jí něco nestalo. Dávno bych se po ní šla už podívat, ale něco mi říkalo, že bych to dělat neměla.
Když už mě nebavilo sedět na posteli, zvedla jsem se a šla se projít po základně. Musím se nějak unavit a snad potkám Rose.

Rose
„Měla bych jít, Emma se bude strachovat, jak ji znám," řeknu k Hange, ale nepouští mě a místo toho mě políbí. Polibek jí oplatím a pak mě pustí. Jdu trochu divnou chůzí a Hange se tomu jen uchechtne. Pak na sebe hodím věci a znovu se vydám do pokoje a cestou narazím na Emmu.

Emma
„Rose?" spatřila jsem svou sestru, „Jsi v pořádku? Kde jsi byla tak dlouho?" zahltila jsem ji otázkami hned poté, co jsem k ní přiskočila a chytla za ramena.

Rose
Když si na to vzpomenu, tak zrudnu a schovám si tváře za rukama. „Tak pojď, řekneš mi to v pokoji," řekne po chvíli, když se nemám k odpovědi. Když začnu chodit znovu tou divnou chůzí, tak se rozesměje. „Cos proboha dělala?" zeptá se mě znovu.

Emma
„Cos proboha dělala?" zeptala jsem se znovu a doufala jsem, že ne nic strašného, i když to vypadalo trochu vtipně.
„No..." podrbala se na zátylku. Vrhla jsem na ni podezíravý pohled. Došly jsme na pokoj a posadily se na Rose postel.

Rose
Podívá se na mě a očekává odpovědi. „No tak jsem se normálně sprchovala," začnu, „no a pak se tam objevila Hange," odmlčím se a sleduji její reakci.

Emma
„...no a pak se tam objevila Hange," po této větě ztichne a vyčkává na mou odpověď.
„Hange, jo?" ujistím se, že jsem slyšela správně.
„Ano," přitakala.
„Nebudu se zajímat o to, co jste tam dělaly a podobně, ale chci vědět jednu věc," zadívám se jí hluboko do očí. „Můžeme jí věřit?"

Rose
Je mi jasné na co naráží. Zamyslím se. „Já jí věřím," odpovím ji. „A ano, dělaly jsme," schválně nedořeknu a odhrnu si límeček u košile, čímž jí ukážu svůj krk i přes to, že řekla, že se o to, co jsme dělaly zajímat nebude.
„No teda ty dračice," ušklíbne se na mě po chvíli, co nejdřív vypadala ne moc nadšeně. Nejdřív jsem si myslela, že bude mít zase ty svoje ochranářský řeči, ale naštěstí to teď vzala v pohodě. Dá mi pěstičku do ramene.
„Hmm musíme ti někoho dohodit," řeknu a pak se ušklíbnu. „Co takhle kapitána Leviho? Ten bude ale oříšek," šklebím se na ni dál.

Emma
„Cože prosím?" povytáhla jsem obočí.
„Vám by to spolu tak moc slušelo," uculila se.
„Rose, neser mě."
„Já tě něčím seru?" zeptala se a tím mě vyprovokovala k tomu, abych vzala polštář a majzla ji s ním po palici.
„Pochop," mezi každým slovem jsem dělala pauzy na to, abych jí praštila polštářem, „že," další bouchanec polštářem, „s tím," další, „chlapem," a další, „mít," opět, „nic," napřáhla jsem se, „nechci!" majzla jsem ji polštářem naposled.