Sisters in the Scouting Legion ~DOKONČENO~

Kapitola jedenáctá

Emma
Chci odejít, ale drapne mě za ruku a stáhne zpátky. Z očí mu šlehaly plameny zlosti. Asi jsem to vážně přehnala.
„Myslíte si, že mě váš názor zajímá? Nebo že se můžete chovat, jak chcete?" zavrčel a v tu chvíli se probudilo mé škodolibé já.
„Kam se podělo tvé tykání, Levi?" tak jestli jsem si tímto nevykopala hrob, tak neumřu tak snadno. Vysmeknu se mu.

Levi
Kdyby byla kluk, už má rozkopaný ksicht. Trest jako uklízení jí dát taky nemůžu, protože ona ráda uklízí. Cukne mi několikrát mi v oku. Když se otočí a začne se vzdalovat, jdu za ní rychlou chůzí. „Stůj, spratku!" zakřičím na ní.

Emma
Otočila jsem se a rozběhla se do budovy. Zaslechla jsem jeho hlas. Můžu ho zkusit setřást a pak se zamknout v pokoji.
Poohlédnu se zpátky a vidím, že za mnou nikdo neběží. Rozhodnu se tedy zpomalit, ale jsem furt v běhu. Zběsile oddechující se prozatím schovám za roh a snažím se uklidnit.

Levi
Vyhrnu si rukávy od košile a chci za ní jít, jenže mi zastoupí cestu její dvojče. „Ani krok. Vážně se budete zaobírat takovou blbost-"
„Uhni, spratku," řeknu s ledovým klidem v hlase a jedním pohybem ji odstrčím do strany. Pak se znovu rozejdu. Pche... Takhle mi zastupovat cestu. Má kliku, že ji za to nepotrestám. Ovládnu se, abych ty dveře nevykopl.

Emma
Stále jako opatřená jsem stála na místě jako tvrdé y. Ztratila jsem ho? Ne... „Rose! Ty horká hlavo!" křikla jsem si pro sebe. Byl to můj problém a já nechtěla do toho zatahovat mou milovanou sestru. Vydala jsem se zpět po dlouhé chodbě, ale prudce jsem se zastavila, jelikož se na jejím konci prudce otevřely dveře, div nevypadly z pantů. „A sakra..." sykla jsem si pro sebe a brala se na zběsilý úprk. Na schodech málem hodím tlamu, když se mu snažím zdrhnout. Sakra, je dost rychlej... „Tak ještě aby ne ty trubko. Je jeden z nejlepších z celé legie!"křikne na mě má logická stránka ironicky.

Levi
Jdu rychlou chůzí za ní. Chci si to s ní pěkně vyřídit, ale bojem rozhodně ne. Mám takové nutkání ji neubližovat. Proboha Levi, co je to s tebou?

Emma
Dostanu se do patra, kde je náš pokoj a tam se tedy vydám. Jako tajfun vletím dovnitř a hned do koupelny, kde se chci zamknout. Ale štěstí mi nepřálo, jelikož klíč nebyl v zámku. „Sakra!" sykla jsem a vtrhla rychle do pokoje, kde by klíč měl být. Nechaly jsme ho na komodě, jelikož k nám sem nikdo moc neleze, tak máme soukromí. Ale jakmile vejdu do pokoje, zastavím se a už zařazuji zpátečku.

Levi
Dostanu se do jejich pokoje v moment, kdy vběhne do místnosti a prudce se zastaví. Začne couvat zpátky a já rychle za sebou zabouchnu dveře, aby mi neutekla.

Emma
Když zabouchne dveře, polknu nervozitou. Jsem v pasti, pomyslím si a už jen sleduju, jak mě skenuje jeho očima. Rychle drapnu klíček a chci jít do koupelny.

Levi
Přiblížím se k ní, vezmu jí klíček, kterým zamknu dvěma pohyby dveře za ní a dám si ho do kapsy. Podívám se na ní. „Bez takového chování nikdo tady nemá pak respekt a dělají si co se jim zlíbí," řeknu jí důvod mého chování a mou surovost k ostatním. Z části je trestání můj koníček hned po uklízení.

Emma
„Ale jde to i jinak," namítnu.
„Bože Emmo, ty jsi taková kráva! Má tě v pasti, a i ty mu tak dál odporuješ? Hloupá Emma, hloupá!" křičí na mě mé svědomí.

Levi
„To jim tu mám začít tančit baletku, aby byl respekt?" zeptám se ironicky. To víš, že já tě zrovna budu poslouchat, pomyslím si hořce. Za trest tady bude semnou. Dveře od jejich pokoje jsem taky zamkl.

Emma
Sakra... Otočím se čelem ke dveřím do koupelny, které byly zamčené. Jediná možnost útěku je okno, ale pochybuji, že bych se k němu dokázala dostat, poněvadž mi stojí přímo za zadkem! Bojím se otočit a setkat se s jeho pohledem. Tohle jsem pokazila. Co mám dělat?

Levi
Nevím, jak dlouho tady budu, takže si hezky udělám pohodlí na její posteli. I přes to, že tady moc dlouho nejsou, tak šla z povlečení cítit květinová vůně mísící se s tou její. Myslím, že to není tak hrozný trest být se mnou. Spíše by měla být za to vděčná.

Emma
„Leží se vám na mé posteli dobře?" neodpustím si ironický podtón v mém hlase. Tohle je sakra divný... Ale sakra hodně...

Levi
„Samozřejmě. Je pohodlná," snažím se vést aspoň trochu normální konverzaci. Chvíli tam stojí, pak si ale přijde za mnou sednout a já povytáhnu obočí. Proč by to dělala?

Emma
„Nehodlám urovnávat dvě postele," řekla jsem stále trochu zahořkle jako vysvětlení a odvrátila od něj zrak. Sedla bych si na židli, ale ta teď tady nebyla, jelikož si včera Rose potřebovala vzít něco z vysoké police v koupelně a zapomněla ji vrátit na původní místo, takže zůstala v koupelně, do které jsem se teď neměla jak dostat. Na podlaze jsem sedět nehodlala. I když... Když teď nad tím přemýšlím, zas tak špatný nápad to není. Udržela bych si vzdálenost mezi námi...

Levi
Stále je naštvaná. Co má furt za problém? Však jí nic nedělám, pomyslím si a trochu se zamřačím. Chytnu ji za pas a stáhnu ji pod sebe. Podívám se jí do očí. „Co máš stále za problém?" zeptám se jí slušně – nebo jsem se o to spíš jen snažil, aby to znělo slušně – a přiblížím se k ní. Intenzivní oční kontakt napomáhá rozeznat lži.

Emma
Když jsem se už chystala k tomu se posadit na podlahu, z ničeho nic cítím, jak mě chytí za pas a svalí na postel. V očích se mi musela lesknout čirá hrůza. „Co máš stále za problém?" zeptal se a já jeho dech cítila na tváři. Byl tak blízko... Nedokázala jsem že sebe dostat ani hlásku.

Levi
„Já čekám. Času mám dost," řeknu k ní a nemíním ji pustit, až mi odpoví na moji otázku. Když na ni tak zblízka koukám, má krásné oči. Počkat co? Praštil jsem se do hlavy?

Emma
„Času mám dost," tato věta mě dokázala vyděsit ještě víc. A to jsem si myslela, že už to víc nejde.
„J-já..." dostala jsme že sebe jízlivě, a to bylo taky jediné, co jako odpověď ze mě dostal.
„Ano, ty."

Levi
„Ano, ty," řeknu k ní. Vidím, že je hodně nervózní a ani mi neunikne strach v jejích očích. Sednu si na postel. Nebudu ji trápit, i když mě to celkem bavilo. „Tak to tedy neříkej," povím a zakryju tu skleslost v mém hlase. Mrzelo mě, že mi nejspíš nic neřekne. Cože to? Ugh... Narovnám se a mám se radši k odchodu.

Emma
Když řekne, že mu to tedy nemám říkat, jako kdyby do mě udeřil blesk z čistého nebe. Vystřelím do sedu a prsty ho chytím za rukáv, čímž ho zastavím. V jeho hlase jsem poznala, že se snažil zakrýt ten ublížený tón. Zněl trochu uraženě, to ano, ale slyšela jsem tam ublížení. Nadzvedne obočí.

Levi
Nadzvednu obočí. Že by si to rozmyslela? Čekám, co z ní vypadne. Stále mě drží svými malými prstíky za rukáv.

Emma
„Omlouvám se, já jen..." nevěděla jsem, co říct, nebo aspoň jak to říct. Sklopila jsem pohled na má stehna. „Nemám ráda nespravedlivé chování a už ne vůbec proti slabším," řeknu a vybírám další vhodná slova. „Omlouvám se za své chování. Nebylo to z mé pozice vůbec správné, ale i já mám pohár trpělivosti a ten není bezedný," posledních pár vět jsem řekla potichu, jak jen to šlo ale i tak, aby to slyšel. Pustila jsem jeho rukáv a nechala svou ruku padnout do peřin.

Levi
Povzdechnu si. „Musím se tak chovat, abych měl autoritu. Když si pak dělají, co chěj, zbytečně umírají. Je to i pro jejich bezpečí," vysvětlím jí to podrobněji a poplácám ji po hlavě. Pak mám nějaké papíry k práci, a tak odejdu.

Emma
Přijdu si jako pes, když mě poplácá po hlavě. Co se to právě za poslední hodinu stalo? Potřebuju se probrat, řekla jsem si po několika minutách. Zvedla jsem se s vydala se ke koupelně. Zamčeno. Zapomněl odemknout. Klíče? Nikde. Nejspíš si je omylem odnesl.

~~·~~